Článek
Turecká policie během minulého víkendu spustila rozsáhlou operaci proti LGBT+ organizacím, aktivistům i podnikům. Podle agentury Reuters bylo zadrženo nejméně 47 lidí – 26 v Istanbulu a 21 v Ankaře. V Izmiru policie zadržela dalších 18 osob; soud následně poslal 16 z nich do vazby a dvě propustil pod soudním dohledem. Ministr spravedlnosti Akın Gürlek uvedl, že řízení se celkem týká 162 lidí, devíti organizací a třinácti podniků v patnácti provinciích. To ovšem neznamená, že všech 162 lidí bylo zadrženo nebo že jim byla prokázána vina.
Turecké úřady tvrdí, že vyšetřují podezření z prostituce, šíření obscénního obsahu a dalších trestných činů. Při zásazích v Istanbulu podle prokuratury policie zajistila drogy, pašovaný alkohol, digitální techniku a jednu střelnou zbraň. Je správné tato tvrzení nezamlčovat. Ani příslušnost k menšině, ani členství v lidskoprávní organizaci samozřejmě nikoho nestaví nad zákon. Pokud existují důkazy o konkrétním trestném činu, má jej policie vyšetřit. Zajištěné předměty ani podezření vztahující se k některým místům a lidem však nedokazují vinu všech zadržených a už vůbec nevypovídají o celé LGBT+ komunitě.
Právě zde přestává jít jen o běžné trestní řízení. Operace dostala název „Moje rodina je v bezpečí“ a vláda ji vysvětluje ochranou dětí, rodiny a veřejného pořádku. Agentura AP popsala, že policie zasáhla nejen v barech a dalších podnicích, ale také v kancelářích organizací hájících práva LGBT+ lidí a věnujících se prevenci HIV. Prohledávány byly i domovy aktivistů a některým organizacím stát zablokoval přístup k webovým stránkám. Terčem vyšetřování se stala rovněž známá organizace Kaos GL.
Pod jedinou nálepku se tak dostávají velmi odlišné věci: podezření z prostituce či držení drog, noční podniky, lidskoprávní činnost, prevence HIV i veřejné informace o sexuální orientaci a genderové identitě. Takové spojení má silný politický účinek. Vytváří dojem jedné nebezpečné sítě, před níž je nutné chránit děti. Jenže trestní odpovědnost je individuální. Pokud se konkrétní člověk dopustil trestného činu, musí rozhodovat důkazy a soud – nikoli jeho orientace, identita nebo kontakt s organizací, která hájí práva menšiny.
Současná razie navíc nepřišla do prázdna. Homosexualita v Turecku není trestná, stát však Istanbul Pride zakazuje už od roku 2015 a policie další pokusy o pochod opakovaně rozháněla. Prezident Recep Tayyip Erdoğan mezitím prosazuje „Dekádu rodiny a populace“, která má reagovat na klesající porodnost a stárnutí obyvatelstva. Nynější operace tento demografický program propojuje s represí proti LGBT+ občanské společnosti. Turecká asociace pro lidská práva zásah označila za státem vedenou diskriminaci a politiku strachu. Zpravodaj Evropského parlamentu pro Turecko Nacho Sánchez Amor hovoří o šokující eskalaci represí.
Jako táta ve dvoutátové rodině vnímám heslo o „ochraně rodiny“ možná citlivěji než jiní. Rodina pro mě není politická vlajka ani předepsané složení dvou dospělých. Je to péče, bezpečí, odpovědnost a každodenní starost o děti. Když stát používá ochranu rodiny jako argument proti lidem, kteří sami rodiny mají nebo z nich pocházejí, žádnou rodinu tím neposiluje. Pouze vytváří hierarchii, v níž jsou některé rodiny považovány za správné a jiné za podezřelé.
Turecký případ není varováním před vyšetřováním skutečných trestných činů. Je varováním před chvílí, kdy stát smíchá konkrétní podezření, činnost spolků a samotnou existenci menšiny do jednoho obrazu ohrožení. Nejprve se z lidí udělá problém pro děti a veřejnou morálku, potom se omezí jejich shromáždění a weby, a nakonec se razie představí jako služba rodinám. Stát však rodinu nechrání tím, že z některých rodin a jejich členů udělá podezřelé. Chrání jen představu, podle níž smějí být v bezpečí pouze ti, kdo se vejdou do státem určené šablony.
