Článek
Naplánovat si zahraniční dovolenou přes komunální volby nebyl od Petra Pavla šťastný nápad. Od prezidenta lze očekávat, že půjde příkladem, a komunální politika není méně důležitá jen proto, že se v ní neřeší zahraniční mise nebo obsazení vlády. Kritika zazněla napříč politickým spektrem a její věcné jádro bylo pochopitelné: výzvy k volební účasti znějí přesvědčivěji, když se jimi řídí i ten, kdo je pronáší.
Pavel ale nezůstal u vysvětlování, proč to tentokrát nejde. V pátek 9. října se vrátil z Maroka a v Černoučku odvolil. Původní rozhodnutí označil za chybu a řekl: „Chyby děláme všichni, i prezidenti.“ To považuji za podstatné. Politik, který připustí špatný úsudek a změní své jednání, dělá přesně to, co od politiků tak často požadujeme. Přiznání chyby přece nemá být další přitěžující okolností.
Jenže sotva se prezident vrátil, přišel nový důvod k rozhořčení: soukromý tryskáč. Dobře to ilustruje Filip Turek. Ještě před volbami psal, že by kvůli hlasování zrušil i cestu na Měsíc, a do Pavlovy nepřítomnosti si rýpal. Po prezidentově návratu kritizoval ekologický dopad letu a naznačoval možnost nepeněžitého úplatkářství. Požadovat doložení plateb je v pořádku. Náznak korupce ovšem není důkaz korupce.
Bylo by příliš snadné všechny výhrady smést ze stolu. Soukromý let má svou cenu i ekologický dopad a člověk může zcela poctivě kritizovat jak špatně naplánovanou dovolenou, tak nákladný způsob její nápravy. V tom samotném rozpor není. Rozdíl vidím v tom, zda kritik dokáže zároveň říct: původní plán byl chybný, návrat oceňuji a k jeho okolnostem mám další otázky. Takové hodnocení je přesnější než představa, že každé prezidentovo rozhodnutí musí skončit stejným odsudkem.
U peněz je navíc potřeba držet se toho, co skutečně víme. Mluvčí Hradu Vít Kolář Seznam Zprávám uvedl, že si prezident výdaje spojené s cestou hradí sám. Novinky zveřejnily odhad ceny pronájmu mezi 750 tisíci a 1,13 milionu korun. Odhad ale není účet a vyjádření mluvčího není zveřejněná faktura. Chtít transparentnost je legitimní. Vydávat domněnky o financování za hotovou věc už legitimní není.
Za připomenutí stojí, že návrat uvítali i Tomio Okamura a Petr Macinka. Ani politický spor tedy automaticky neznamená, že musíme odmítnout všechno, co druhá strana udělá. A námitka, že prezident změnil plán až pod tlakem veřejnosti, jeho krok sama o sobě neznehodnocuje. Pokud má kritika přimět politika k nápravě, mělo by být možné uznat, že se to podařilo.
Pavel si měl dovolenou naplánovat lépe. Kolem ceny a podmínek jeho cest lze dál chtít jasné odpovědi. Přesto mi část reakcí připomíná přísloví: kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Když nepřijede, pohrdá volbami. Když přijede, je špatně i to. Od politiků očekáváme odpovědnost, ale k odpovědnosti patří také schopnost přiznat chybu a něco s ní udělat. Pokud ani takový krok neumíme ocenit, dáváme jim dost nešťastný vzkaz: napravovat chyby se nevyplácí.
