Článek
SPD před volbami obviňovala Fialovu vládu z prosazování cenzury. Dnes se sama hlásí k účasti ve vládě a předseda PRO Jindřich Rajchl je poslancem zvoleným za SPD. A přitom právě v této době přichází rozhodnutí proti Soně Pekové, mizí Pauknerovy účty a Detektivní parta pokračuje ve svých provokacích. Pro vyprávění, které spojovalo umlčování nepohodlných především s Fialovou vládou, je to poněkud nepohodlná „aktualizace“. Podíl na moci přišel. Nepřátelé se bohužel neodhlásili.
Ministerstvo spravedlnosti 17. srpna potvrdilo, že Pekové zrušilo znalecké oprávnění. Vytklo jí podjatost a závažné porušení znaleckých povinností při zpracování posudku pro Petera Kotlára. Rozhodnutí tehdy ještě nebylo pravomocné; Peková oznámila, že se proti němu nebude bránit rozkladem. Přitom ještě v lednu vystupovala na Rajchlově semináři ve Sněmovně, jehož účastníky poslanec ocenil jako lidi, kteří „nesklonili hlavu před covidovou totalitou“. V lednu politické uznání, v srpnu rozhodnutí ministerstva o porušení povinností. Potlesk ve Sněmovně zřejmě odbornou nestrannost nenahrazuje.
U Thomase Pauknera informovalo Echo24 1. září už o druhé blokaci facebookového účtu. Podle zveřejněného zdůvodnění šlo o nenávistné projevy. Paukner důvody odmítá a uvedl, že se proti oběma zásahům odvolal. Samotná blokace nedokazuje ani pravdivost jeho textů, ani politické spiknutí. Z dostupných podkladů také neplyne, že ji nařídila vláda. Kdo však podobné zásahy za Fialy automaticky přičítal vládnímu umlčování, měl by dnes svůj výklad doplnit alespoň o jména současných vládních stran.
A pak je tu Detektivní parta kolem Oganesjana a Pšenáka. Ta se mezitím dostala až k rozhovoru s ministrem zahraničí Petrem Macinkou, při němž se Pšenák vydával za Pauknera. Spolek tvrdí, že ministra nachytal, Macinka tvrdí, že lest prohlédl. Okolnosti prověřuje policejní ochranná služba. O tom, kdo koho přechytračil, se tedy vedou spory. Že provokatéři pokračují ve své činnosti i za nové vlády a dostanou se až k jejímu ministrovi, je ovšem zjevné. Vládní funkce zkrátka nezaručuje ani klid před kamerou.
Nebylo by ale poctivé tvrdit, že Rajchl proti této skupině nikdy nic neudělal. Už v listopadu 2025 po konfliktu s Pšenákem podal trestní oznámení pro podezření z nebezpečného pronásledování. Podle svých slov dostal také podporu Tomia Okamury. „Nehodlám se dál nechat šikanovat a nehodlám nechat šikanovat nikoho dalšího,“ prohlásil. Pšenák jeho popis události odmítal. Rajchl tedy reagoval. Jenže trestní oznámení je podnět k prověření konkrétního jednání a politická podpora z něj ještě nedělá rozsudek.
Právě to je na celé věci poučné. Znalecká činnost vyžaduje nestrannost, blokace účtu má mít srozumitelné zdůvodnění a případné obtěžování se má posuzovat podle konkrétních skutků. Tyto rozdíly platí za každé vlády. Peková nemá mít výjimku díky Rajchlovi, Pauknerova stížnost si zaslouží přezkoumání a případná šikana se nestává přijatelnou jen proto, že míří na proruského aktivistu. Politikům přísluší hájit férová pravidla pro všechny. Představa, že nástup spřátelené vlády vyřeší všechny spory jejich příznivců, je ovšem podstatně lákavější volební nabídka.
Rajchl a SPD teď mají příležitost vysvětlovat skutečné pravomoci vlády, postup úřadů a rozdíl mezi kritikou, postihem a cenzurou. Jen by bylo slušné dodat, že tato vysvětlení platila i před volbami. Tyto tři kauzy samy o sobě nedokazují porušení jejich programu. Ukazují však, jak špatně jednoduchý příběh o pronásledovaných vlastencích a zlé vládě vysvětluje složitější skutečnost. Dnes už se na moci podílejí. Pokud mají nadále nabízet především rozhořčení nad poměry, měli by si alespoň z opozičního repertoáru vyškrtnout roli bezmocných diváků.
