Článek
Policie včera oznámila, že při prověřování červencové nehody Filipa Turka v centru Prahy nezjistila trestný čin. Současně ale předala věc úřadu městské části Praha 2, protože zjištění podle ní nasvědčují podezření na přestupky obou účastníků. To je závěr, který je třeba respektovat celý. Závěr o tom, že nešlo o trestný čin, není potvrzením, že Turkova jízda byla v pořádku. O přestupcích se má teprve rozhodovat a ze zveřejněného stanoviska neznáme přesný podíl odpovědnosti jednotlivých řidičů.
Pokud laťku pro přijatelné chování politika položíme tak nízko, že stačí nespáchat trestný čin, rezignujeme na úsudek, ohleduplnost i ochotu přiznat chybu. Politická odpovědnost se týká právě těchto věcí. A možné pochybení druhého řidiče samo o sobě nedělá z Turkova manévru rozumné rozhodnutí. Podíl jednoho člověka na nehodě automaticky nemaže podíl druhého. Bylo by stejně nesprávné předem prohlásit Turka za jediného viníka jako teď vydávat podezření na přestupky obou účastníků za jeho úplné očištění.
Podstata kritiky přitom nezmizela. Zveřejněné záběry zachycují, jak Turek pokračoval z odbočovacího pruhu rovně do křižovatky, zatímco ostatní auta stála a nemocniční vůz projížděl se zvukovým výstražným znamením. Policie už v červenci potvrdila, že dopravní značení bylo v pořádku. Pokračovat tímto způsobem do rušné křižovatky považuji za krajně nezodpovědné. Zelená na semaforu není odpovědí na otázku, proč řidič jede rovně pruhem určeným k odbočení. K tomuto hodnocení nepotřebuji odhadovat rychlost ani znát každou vteřinu znalecké rekonstrukce.
Také věta, že se vlastně nic nestalo, by byla dost cynickým shrnutím. Nemocniční auto skončilo na střeše, jeho řidič byl zraněn a záchranáři ho převezli do traumacentra. Krevní destičky určené k urgentnímu podání pacientovi byly znehodnoceny a nemocnice musela poslat další vůz pro náhradní dávku. Můžeme být rádi, že nehoda neměla horší následky. Tuto úlevu však nelze zaměňovat s tvrzením, že předchozí jednání bylo přijatelné. Míru odpovědnosti politika přece neposuzujeme jen podle toho, jak velké neštěstí nakonec nastalo.
Stejně podstatné je, jak Turek nehodu vysvětloval. Nejprve zdůrazňoval, že jel na zelenou. Následně odmítal, že by použil odbočovací pruh, a tvrdil, že stržením volantu zachránil druhému řidiči život. V jednom komentáři napsal také „Lidé jsou hlupáci“. Z účastníka nehody se tak v jeho vlastním podání stal zachránce, z kritiků lidé neschopní pochopit situaci. Přitom jeho tvrzení o odbočovacím pruhu odporovalo policejnímu vyjádření. Přiznat vlastní podíl na riskantní situaci vyžaduje víc odvahy než přesvědčovat okolí o jeho hlouposti.
Po oznámení policejního závěru Turek prohlásil, že je to za ním. Macinka zase pro TN.cz přirovnal výsledek k předchozím kauzám, v nichž podle něj média Turka předem odsoudila, a vyzval k omluvám. Tak vzniká dojem, že případ skončil a pravdu měl od začátku Turek. Jenže řízení pokračuje. Kdo Turka bez podkladů označil za pachatele trestného činu, má své tvrzení opravit. Kritika doloženého manévru a jeho následné obhajoby však žádnou omluvu nevyžaduje. Přestupkové posouzení není univerzální prostředek k vymazání nepohodlných otázek.
Turek navíc sám slíbil rezignaci na post vládního zmocněnce, pokud jej policie označí za viníka nehody. Nesliboval ji pouze pro případ trestního odsouzení. Premiér Babiš nyní říká, že do určení viníka ve správním řízení nebude Turek funkci vykonávat. Na konečné právní rozhodnutí je správné počkat. Politický úsudek ale není třeba odkládat do chvíle, kdy řízení skončí. Od politika lze už dnes chtít věcné vysvětlení a sebereflexi. Zatím místo nich nabízí příběh o nespravedlivě pronásledovaném člověku. Přestupek může být výslednou právní kvalifikací. Omluvenkou za nezodpovědnost se tím nestává.
