Článek
Ruské parlamentní volby měly podle kremelského výkladu ukázat, zda veřejnost dál podporuje válku proti Ukrajině. V třídenním hlasování od 18. do 20. září získalo podle předběžných výsledků Jednotné Rusko přibližně 57,5 procenta hlasů a do Dumy mířilo stejných pět stran jako dosud. Volby jako zkoušku podpory války popsala i agentura Reuters. Jenže skutečné hlasování o podpoře války předpokládá, že volič smí zvolit také její odmítnutí. Právě tato možnost z celostátního lístku zmizela.
Ruský Nejvyšší soud v srpnu zrušil federální kandidátku liberální strany Jabloko, tedy nejstarší ruské liberální strany a jediné registrované strany, která vedla kampaň s otevřeně protiválečným programem. Formálně soud vyhověl žalobě nacionalistické strany Rodina, která Jabloko vinila mimo jiné z porušení autorských práv, přijímání zahraničních peněz a propagace „extremismu“. Hlavním uváděným důvodem verdiktu bylo údajné porušení autorských práv v kampani. Strana obvinění odmítla a s odvoláním neuspěla.
Jednotliví kandidáti Jabloka sice mohli zůstat v jednomandátových obvodech, ale nejméně devatenáct z nich bylo před volbami rovněž vyřazeno. Zda bylo skutečným účelem soudních rozhodnutí zabránit tomu, aby se volby proměnily v nechtěné referendum o „speciální vojenské operaci“, nelze doložit. Jejich politický účinek je však zřejmý: Rusové nemohli v celostátní stranické volbě hlasovat pro subjekt, který otevřeně požadoval mír. Zbylé takzvaně opoziční parlamentní strany válku v zásadě podporují a v klíčových otázkách hlasují spolu s Jednotným Ruskem.
K předem omezené nabídce se přidaly i konkrétní volební incidenty. V republice Marij El sama volební komise potvrdila vhození několika lístků členy okrskové komise; dotyční byli odvoláni a obsah schránky zneplatněn. V Syktyvkaru se zase našlo 48 hlasovacích lístků předem označených ve prospěch Jednotného Ruska. Úřady případ potvrdily, předsedkyně ústřední volební komise však současně připustila možnost „provokace“. Jednotlivé případy samy o sobě nedokazují rozsah celostátní manipulace, dokazují ale, že podezření nevznikla jen na sociálních sítích.
Ještě podstatnější je, jak obtížné bylo hlasování kontrolovat. Nezávislá monitorovací platforma během tří dnů zaznamenala přes 900 stížností, přičemž zhruba třetina se týkala porušování práv pozorovatelů. V Moskvě několik hodin nefungoval elektronický seznam voličů, takže komise nevydávaly papírové lístky a nabízely lidem elektronické hlasování. Na některých místech čekaly při zavření volebních místností ještě stovky lidí. Generální prokuratura a ministerstvo vnitra přesto oznámily, že žádné závažné porušení nezjistily.
Otázky vyvolává i samotná technika sčítání. Investigativní server Važnyje istorii prostudoval uniklé dokumenty k nové státní platformě GAS Vybory 2.0 a popsal možnost ručně měnit údaje z protokolů bez automatického porovnání s originálem. U moskevského modulu navíc podle analýzy systém sice nalezl soubory s elektronickými podpisy, ale jejich platnost fakticky neověřoval. To není důkaz, že někdo těchto slabin při nynějších volbách skutečně využil. Je to však důvod, proč nelze výsledky nezávisle a přesvědčivě zkontrolovat.
Volby nejsou svobodné jen proto, že se otevřou místnosti a sečtou čísla. Potřebují skutečnou soutěž, možnost odmítnout politiku vlády a kontrolu, které lze důvěřovat. Když stát vyřadí jedinou celostátní protiválečnou nabídku, omezuje pozorovatele a část hlasování ukryje do elektronické černé skříňky, nemůže pak výsledek poctivě vydávat za souhlas Rusů s válkou. To už není referendum o „speciální operaci“. Je to ruská parodie na volby, ve které směl být správný výsledek jen jeden.
