Článek
Rusko má ropy dost. Jenže ropa v zemi ještě neznamená benzín v nádrži. Právě tento rozdíl dnes pocítili ruští řidiči, kteří v řadě regionů znovu stojí ve frontách, hledají fungující čerpací stanice a narážejí na limity prodeje. Služba ГдеБЕНЗ (GdeBenz) uváděla k 16. srpnu dostupnost paliva u 28,1 procenta sledovaných stanic, zatímco o týden dříve to bylo 41 procent. Nejvýraznější propad zaznamenala mimo jiné ve Volgogradské, Orenburské, Voroněžské, Samarské, Rostovské a Lipecké oblasti nebo v Tatarstánu.
Hlavní příčina není žádnou záhadou. Rusko sice ukazuje na logistiku, sezonní poptávku a údajné spekulanty, jenže ani jeho vlastní představitelé už nedokážou přehlížet zásahy rafinerií. Vicepremiér Alexandr Novak v červenci připustil, že nedostatek souvisí s částečným vyřazením rafinerií po útocích dronů. Srpnové údery a další odstávky pak křehce stabilizovaný trh znovu rozhodily. Sezonní spotřeba a problémy s dopravou krizi zesilují, její technické jádro ale leží ve zpracování ropy.
A právě zde se rozpadá oblíbená pohádka o „levné ruské ropě“. Rusko nepřestalo být ropnou velmocí a v červenci těžilo přes devět milionů barelů denně. Dokonce zvyšovalo vývoz surové ropy, protože poškozené rafinerie jí nedokázaly tolik zpracovat. Barely tedy mohou dál mířit do zahraničí, zatímco doma chybí benzín. Mít ropu a umět ji proměnit v palivo, dopravit do regionů a prodat u stojanu jsou zkrátka čtyři různé věci.
Krym měl být výkladní skříní Ruska. Teď i proruský bloger píše o krizi a lidech chystajících odchod
Krym měl být jednou z výkladních skříní Putinova Ruska. Po anexi v roce 2014 Moskva investovala miliardy do infrastruktury, postavila Kerčský most a propaganda celé roky představovala poloostrov jako důkaz, že jeho připojením k Rusku začala nová éra prosperity. O to zajímavější je sledovat, když dnes velmi odlišnou realitu nepopisují ukrajinská média ani odpůrci Kremlu, ale člověk, který ruské převzetí Krymu aktivně podporoval. Proruský bloger Alexander Gornyj nyní píše, že důvěra místních lidí v krymské vedení i federální centrum se zhroutila. Ve svém původním příspěvku tvrdí, že hesla o jednotě Krymčanů jsou propagandou a každý se stará především sám o sebe.
A nejde jen o politickou frustraci. Gornyj popisuje problémy s elektřinou, palivem, zásobováním, internetovým obchodem i příjmy lidí. Jeho líčení je expresivní, ale základní fakta potvrzují dokonce ruské zdroje. Kommersant koncem července psal, že útoky na energetickou infrastrukturu Krymu způsobují výpadky elektřiny prakticky denně. V červenci došlo také k rozsáhlému blackoutu a problémy postihovaly Feodosii, Jevpatoriji, Simferopol, Kerč, Sudak i Sevastopol. Další ruské reportáže popisovaly situaci, kdy výpadky elektřiny omezovaly provoz klimatizací, chladicích zařízení i hotelů a komplikovaly zásobování vodou.
Ještě výraznější je problém s benzínem. Už na konci května Gornyj pro ruské Business FM popisoval zavřené čerpací stanice, chybějící Natural 95 a cenu kolem 85 rublů za litr. V červnu byla situace natolik vážná, že byla na Krymu na určitou dobu zastavena volná distribuce benzínu a palivo přednostně dostávaly státní a záchranné složky. A problémy nezmizely ani v srpnu. Ještě 18. srpna ruská Komsomolskaja pravda informovala, že v Černomořském rajónu bylo kvůli nedostatku paliva zavedeno omezení tankování na jednu nádrž týdně.
Gornyj přitom není žádný ukrajinský propagandista. Narodil se v Moskvě, ruskou anexi Krymu podporoval a v roce 2014 se na poloostrov přestěhoval. Válku proti Ukrajině nadále obhajuje a ještě nyní píše o budoucí ukrajinské „kapitulaci“. Právě proto jsou jeho současná slova zajímavá. Už koncem července situaci označoval za katastrofální a psal o drahém benzínu, stojící ekonomice a turismu či nedostatku elektřiny a vody. Krym.Realii při analýze příspěvků místních proruských blogerů upozornil, že ještě část Z-scény problémy bagatelizuje, zatímco Gornyj je naopak otevřeně popisuje.
Nejsilnější část jeho posledního příspěvku se týká lidí, kteří podle něj začínají přemýšlet o odchodu. „Někteří moji krymští známí se začali připravovat na stěhování na pevninu,“ píše a jako cíle uvádí Moskvu, Krasnodar nebo Rostov. Fronty před Kerčským mostem jsou skutečné – například 18. srpna stálo na výjezdu z Krymu kolem 500 automobilů a čekání dosahovalo zhruba dvou hodin.
Z jednoho blogerského příspěvku nelze vyvozovat masový útěk obyvatel ani úplný rozpad podpory Ruska. Doložené však jsou výpadky elektřiny, omezené zásobování i opakovaný nedostatek benzínu. Podstatné je, že tuto realitu už nepopisují pouze ukrajinská média, ale také člověk, který anexi podporoval a ruskou válku proti Ukrajině nadále obhajuje. Krym se zatím nevylidňuje, ale jako výkladní skříň ruského úspěchu rozhodně nevypadá.
