Článek
V Brně, Ostravě, Plzni a Liberci zůstaly kandidátky SPD nebo uskupení s její účastí bez mandátu v celoměstských zastupitelstvech. V Praze stejný výsledek ukazuje téměř dokončené sčítání. Pět největších měst republiky, pět neúspěchů. V Ostravě přitom SPD před čtyřmi lety získala sedm křesel, v Liberci čtyři. To už je docela výrazná připomínka, že politická viditelnost a volební podpora jsou dvě různé věci.
Rajchlova PRO dopadla v Liberci obdobně: s 3,54 procenta hlasů zůstala mimo zastupitelstvo. Pražská kandidátka SPD měla podporu PRO, Trikolory a Přísahy. V Plzni šly SPD, Trikolora a PRO do voleb společně, rovněž s podporou Přísahy. Ani spolupráce tedy úspěch nezaručila. Připomeňme, že v loňských sněmovních volbách kandidovali zástupci PRO, Trikolory a Svobodných na kandidátce SPD. Celostátní spojenectví se ale automaticky nepřeklápí do místní důvěry.
U Tomia Okamury a Jindřicha Rajchla je tenhle rozdíl zvlášť zajímavý. Oba dlouhodobě využívají Facebook k politické komunikaci a mají na něm výrazné zázemí. Rajchl například ve vysílání z 23. srpna 2026 děkoval za překročení 250 tisíc sledujících a radoval se z rychlého růstu svého publika. Taková čísla mohou vypadat jako důkaz obrovské politické síly. Jenže „sleduji vás“ a „svěřím vám správu svého města“ jsou dvě odlišná sdělení.
Facebooková stránka není reprezentativní průzkum. Přitahuje určité publikum, které navíc může být rozptýlené po celé republice. Zájem o celostátního politika sám o sobě ještě neříká, zda člověk podpoří jeho místní kandidáty. Někdo sleduje politika ze souhlasu, jiný kvůli kritice nebo prostě proto, aby věděl, co říká. A ani upřímný lajk pod jedním výrokem není závazek hlasovat pro jeho stranu.
Facebook nám navíc vybírá příspěvky také podle našeho dosavadního chování. Jak vysvětluje sama Meta, doporučování příspěvků pracuje s odhady toho, co nás zaujme a na co budeme reagovat. V takovém prostředí podle mě snadno vzniká dojem, že stejný názor sdílí skoro každý. Diskuse mezi příznivci však nevypovídá o celém městě. Volič nepotřebuje svůj názor každý večer psát pod facebookové video, aby se jeho rozhodnutí při sčítání počítalo.
Komunální politika navíc vyžaduje něco jiného než celostátní politickou značku. Volič může chtít vědět, kdo bude řešit školku, dopravu, městské byty nebo stav ulic. Známý předseda ve videu mu sám o sobě neřekne, zda se dá důvěřovat lidem na místní kandidátce. Letošní neúspěch SPD proto čtu i jako připomínku, že pozornost získaná celostátními spory nenahrazuje přesvědčivou práci v obci.
Z těchto výsledků samozřejmě neplyne, že SPD a PRO nemají skutečné voliče nebo že při dalších sněmovních volbách dopadnou stejně. Komunální volby nejsou celostátní referendum o jejich předsedech. Poučení je však zřetelné a platí pro všechny strany: počet sledujících není počet hlasů, internetový potlesk není většina a virální příspěvek není mandát. Okamura a Rajchl mohou dál sbírat lajky. Pro vstup do zastupitelstva je ale potřeba získat lidi, kteří jejich místní nabídce skutečně dají hlas.
