Článek
Viktor But, známý jako obchodník se smrtí, se stal po zářijových volbách poslancem ruské Státní dumy za LDPR. Člověk odsouzený v USA v souvislosti s plánovaným obchodem se zbraněmi se tak dostal do zákonodárného sboru země, jejíž vedení se rádo zaštiťuje morálkou. Jeho kariéra je výmluvným dokladem rozporu mezi mravními deklaracemi Kremlu a tím, koho přijímá mezi politické reprezentanty.
Americký soud mu v dubnu 2012 uložil 25 let vězení. But se dohodl na prodeji zbraní lidem, které pokládal za zástupce kolumbijských povstalců FARC. Ve skutečnosti jednali pro americkou protidrogovou agenturu DEA. Součástí plánovaného obchodu byly i stovky protiletadlových raket a přes dvacet tisíc útočných pušek. Soud ho shledal vinným mimo jiné ze spiknutí s cílem zabíjet americké občany a poskytovat materiální podporu organizaci, kterou USA označovaly za teroristickou.
Jeho pověst přitom nevznikla až při americkém procesu. Sankční dokumenty OSN ho spojovaly s obchodem se zbraněmi porušujícím embargo a s podporou režimu liberijského prezidenta Charlese Taylora při destabilizaci Sierra Leone a získávání diamantů. Americký rozsudek se ale týkal případu FARC. Tuto hranici je nutné zachovat: zjištění OSN o afrických konfliktech a konkrétní trestní odsouzení jsou dvě odlišné věci. I tak je doložená minulost dost závažná, aby se nedala odbýt jako pouhá nepřátelská nálepka.
V prosinci 2022 byl But vyměněn za americkou basketbalistku Brittney Grinerovou a ještě tentýž měsíc vstoupil do nacionalistické LDPR, která podporuje Kreml. V roce 2023 získal mandát v zákonodárném sboru Uljanovské oblasti, kde má i oficiální poslanecký profil. Zpráva o vstupu do Státní dumy tak navazuje na několik let politického vzestupu. Jeho trestní minulost pro stranu nepředstavovala překážku, která by mu zavřela cestu do veřejných funkcí.
Právě zde se Butův příběh střetává s morální rétorikou Kremlu. Putin v listopadu 2022 podepsal dekret o ochraně a posilování tradičních ruských duchovních a morálních hodnot. Ruská Občanská komora ve své zprávě tuto politiku vyzdvihuje a připomíná také prezidentovu kritiku údajného popírání morálních norem na Západě. Pokud se ale stát tak důrazně dovolává morálky, je namístě poměřovat jeho jednání i obyčejnými měřítky: úctou k lidskému životu, odpovědností za vlastní činy a tím, koho povyšuje do reprezentativních funkcí.
Do stejného obrazu patří podmínky letošních voleb. Podle agentury Reuters byla většina protiválečných kandidátů z účasti vyloučena. Ti, kteří kandidovat mohli, nezískali ve Státní dumě žádné křeslo. Vedle Butovy kariéry tak stojí omezený prostor pro lidi, kteří odmítají válku. Toto srovnání vypovídá o politických prioritách režimu podstatně více než samotný počet stran na volebním lístku. Ukazuje, jak rozdílné možnosti mají jeho přijatelní spojenci a odpůrci.
Butův politický vzestup proto zasluhuje víc než pobavenou poznámku o skutečném obchodníkovi se smrtí v parlamentu. Je důvodem ke kritice režimu, který káže o hodnotách a současně přijímá člověka s takovou minulostí mezi své politické reprezentanty. Řeči o morálce získávají obsah teprve tehdy, když se podle nich také jedná. Butova kariéra ukazuje, jak propastný může být rozdíl mezi hodnotami na prezidentském papíře a hodnotami při výběru politických spojenců.
