Článek
Dnes, 16. října, uplynulo dvanáct let od prvního výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Zahynuli při něm Luděk Petřík a Vratislav Havránek, zaměstnanci firmy Imex. Dne 3. prosince následovala další exploze a zásah při odstraňování následků trval téměř šest let. Je snadné mluvit o „kauze Vrbětice“, jako by šlo jen o další politickou přestřelku. Na jejím začátku ale stojí smrt dvou konkrétních lidí a strach obyvatel okolních obcí.
Důležitý zlom přišel 17. dubna 2021. Na mimořádné tiskové konferenci vystoupili tehdejší premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček. Oznámili podezření na zapojení příslušníků ruské vojenské rozvědky GRU, podložené poznatky českých bezpečnostních složek. Právě Babišova vláda tehdy rozhodla o vyhoštění osmnácti pracovníků ruské ambasády. Už to stojí za připomenutí každému, kdo z případu dělá jen stranický spor.
Od té doby přibyly další poznatky. NCOZ 29. dubna 2024 oznámila, že zapojení GRU považuje za prokázané. Popsala jednotku 29155, příjezdy jejích příslušníků i znalost uskladněné munice a jejího konečného příjemce. K veřejně známým stopám patří také žádost o návštěvu skladů pod falešnými identitami. Fotografie v zaslaných pasech vedly k Anatoliji Čepigovi a Alexandru Miškinovi, agentům spojovaným i s útokem v britském Salisbury. To je konkrétní soubor zjištění, se kterým je třeba se věcně vypořádat.
Současně je nutné říci, kde jsou hranice těchto závěrů. Policejní závěr není pravomocný odsuzující rozsudek. Kriminalisté případ odložili, protože jim pro zahájení trestního stíhání chyběly další informace a možnosti jejich získání bez spolupráce Ruska byly vyčerpány. Moskva právní pomoc odmítla. Odložení proto nelze vydávat za očištění Ruska ani za potvrzení, že si policie všechno vymyslela. Radim Fiala z SPD přesto ještě v lednu 2026 tvrdil, že policie věc odložila, protože neměla důkazy. Z jeho výkladu se vytratil právě policejní závěr o odpovědnosti GRU.
Pochybnosti pomáhal šířit už tehdejší prezident Miloš Zeman. Dne 25. dubna 2021 tvrdil, že původní verze o neodborné manipulaci skončila soudním rozhodnutím v roce 2016. Demagog tento výrok vyhodnotil jako nepravdivý. Zmíněný soud řešil skladování těl protipěchotních min, nikoli příčinu explozí. Zeman tak do debaty přidal zdánlivě silný argument: vždyť už přece rozhodl soud. Jenže o něčem jiném. U prezidenta s přístupem k utajovaným informacím je taková práce s fakty těžko omluvitelná.
Do toho přicházely další příběhy. Manipulátoři.cz zaznamenali ruské tvrzení o „americké stopě“ i snahu vytvářet kolem případu informační chaos. Zemanova slova o chybějících důkazech pak okamžitě převzala ruská státní média. Pro takovou propagandu nemusí být hlavním cílem prosadit jediné přesvědčivé vysvětlení. Stačí, když člověk po záplavě vzájemně si odporujících verzí rezignovaně řekne, že pravdu stejně nikdo nezná. Z konkrétních stop a policejních závěrů se tím stane jen jedna položka v nabídce libovolných názorů.
Právě proto má smysl si Vrbětice připomínat. S respektem k obětem a s přesným rozlišováním mezi tím, co zjistila policie, co se dosud nepodařilo objasnit a o čem rozhodl soud. Pochybovat je legitimní. Soustavně přehlížet zjištění českých vyšetřovatelů a za věrohodnější považovat každou variantu, která zbavuje Moskvu odpovědnosti, už ale za kritické myšlení nepovažuji. Luděk Petřík a Vratislav Havránek si zaslouží, aby jejich smrt nezmizela pod další vrstvou politických výmluv.
