Článek
Příběh byl až podezřele jednoduchý. Ukrajina zasáhla datacentra Yandexu a ruské trollí farmy prý náhle utichly. Méně propagandy, méně nenávisti a údajně i méně online aktivity kolem německé AfD. Pár úderů a hned příjemnější internet. Doložené jsou škody na datacentrech a výpadky služeb. Pro plošné umlčení propagandistických účtů chybějí důkazy. A graf, kterým se příběh dokládal, měřil něco jiného.
K tomu grafu, který sdílel Zdechovský, jsem byl od začátku skeptický. Článek k tomuto tématu se nakonec ani nevydal. Naštěstí. Ověřování informací má smysl právě ve chvíli, kdy zastaví zprávu, která se nám líbí. Data Cloudflare rozlišují automatický a lidský provoz; automatické požadavky mohou vytvářet například roboti indexující webové stránky. Graf ze sítě Yandexu tedy nepočítá ruské propagandisty, jejich příspěvky ani dosah. Propad automatických požadavků není důkazem, že se někdo v Moskvě odmlčel na Facebooku.
Tomáš Zdechovský sdílel grafiku, kterou spojil s údajným poklesem aktivity kolem AfD. Připojil výhradu „pokud se to potvrdí“. Tu je fér uvést, ale nenahrazuje chybějící zdroj dat a metodiku. Bez nich nevíme ani to, co graf zobrazuje. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj pak ve svém projevu spojil zásahy datacenter s menším množstvím nenávisti a botů na sociálních sítích. Ani on k tomu nepředložil ověřitelná data. Sympatie k Ukrajině nejsou důvodem snižovat nároky na přesnost jejího prezidenta.
Bojovat proti dezinformacím pomocí dezinformací nebo naprosto neověřených zpráv je nebezpečná cesta. Zvlášť když jediným důvodem k důvěře je radost z toho, že zpráva zapadá do našich přání. Podobné chyby mohou poškodit důvěru i v dobře doložená zjištění. Jejich odpůrci pak dostanou snadný argument, že si všichni přikrášlují realitu podle potřeby. Právě proto mají lidé, kteří se hlásí k ověřování informací, přiznávat chyby a opravovat je viditelně.
Celý příběh navíc podporuje pohodlnou představu, že veškerou proruskou aktivitu na Facebooku a X řídí nějaká centrála v Moskvě a stačí jí vypnout servery. Jenže české prostředí má své skutečné šiřitele: aktivisty, influencery i politiky, kteří se ucházejí o hlasy. Výroční zpráva BIS za rok 2025 popisuje šíření dezinformací v Česku jako převážně činnost domácích aktérů s finanční, ideovou nebo politickou motivací. Rusko přitom může některé podporovat či s nimi spolupracovat. Kdo kremelské narativy šíří z přesvědčení, kdo kvůli pozornosti a kdo za odměnu, musíme posuzovat podle konkrétních důkazů. Samotný proruský výrok platební vztah neprokazuje.
Ruské automatizované vlivové operace samozřejmě existují. FBI například popsala systém Meliorator, který vytvářel a provozoval falešné účty. Tyto operace mohou kombinovat software, lidské operátory a technickou infrastrukturu na různých místech. Nelze proto ani předem vyloučit, že konkrétní útok některou síť omezil. K takovému závěru ale potřebujeme její vazbu na zasaženou infrastrukturu a měření aktivity. Stejně tak potřebujeme rozlišovat boty od skutečných lidí, kteří si proruské postoje osvojili. Jejich politické přesvědčení jedním výpadkem datacentra nezmizí.
Zdechovský a další tak pomohli šířit zprávu, jejíž zásadní tvrzení nebylo ověřené. Za to si zaslouží kritiku, nikoli ochranu před kritikou kvůli svým postojům k Rusku. Chyba se může stát každému. Odpovědnost veřejného představitele spočívá také v tom, co udělá po jejím odhalení: zda zprávu opraví a doloží, co skutečně ví. Boj proti dezinformacím vyžaduje ochotu zpochybnit i vlastní oblíbený příběh. Pokud ji nemáme, rozdáváme svým odpůrcům důvody, proč nevěřit ani práci, kterou jsme odvedli poctivě.
