Článek
Pro nalezení odpovědi na otázku „Je to opravdu tak zlé ?“ je nezbytné definovat a komplexně analyzovat probíranou problematiku. Stručně řečeno, pojďme si vysvětlit co jsou to změny klimatu, jaké faktory je ovlivňují a jak „skutečné“ je globální oteplování v současnosti.
Změny klimatu lze obecně definovat jako proměny v průměru a/nebo variancích (rozptylech) klimatických parametrů (např. teplota vzduchu nebo úhrn srážek), které přetrvávají po specifické časové období. Konkrétně podle IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu) změny setrvávají po celé dekády i déle. Jsou tyto změny pro naší planetu přirozené ? Ano.
Prestižní vědecký časopis Nature umožnil publikaci desítek článků zabývající se cyklickou proměnlivostí klimatu v geologické historii planety Země. Pokud se tedy setkáme s tvrzením typu „Klima se měnilo vždycky, chodí v těch cyklech, viděl/a jsem ty grafy“ tak nelze nic namítat, jedná se o vědecky potvrzená fakta. Jako jeden z nejrelevantnějších příkladů lze uvést např. Milankovičovy cykly, které díky změnám dopadům slunečního záření modulují střídání dob ledových a meziledových. Globální klima dále ovlivňují oceánské oscilace jako El Niño nebo Severoatlantická NAO. Mezi další přirozené faktory (byť již méně předvídatelné) patří vulkanická činnost, která ovlivňuje složení plynového spektra atmosféry (více oxidů síry, oxidu uhličitého, metanu), rozvoj fotosyntetických organismů (méně oxidu uhličitého/více kyslíku) či srážka s kosmickým tělesem, kdy vzedmutý prach z impaktu se zemským povrchem zabrání průchodu fotonů ze slunečního záření (náhlé ochlazení klimatu).
Přirozenost klimatických změn v minulosti planety Země však nikdy nekráčela ruku v ruce s udržitelností biodiverzity. Nyní nám do hry vstupuje nová proměnná, kterou pojmenujeme jako rychlost změn. Pokud rychlost změny klimatických parametrů předčí rychlost adaptací organismů, které se nestihnou přizpůsobit drastickým transformacím přirozených habitatů, dochází k redukci biodiverzity, neboli vymírání. Podle studie vědců z univerzity St. Andrews bylo největší hromadné vymírání v historii planety Země v Permském období před cca 250 miliony let zapříčiněno právě devastující sopečnou aktivitou, při které zmizelo až 90 % všech terestrických druhů z povrchu zemského. Rychlost klimatických změn kontra adaptační mechanismy organismů spolu utvářejí nejsměrodatnější kořen rovnice přežití a prosperity na této planetě. Z dosavadních informací lze usoudit, že vliv proměnlivosti klimatu na existenci většiny druhů světa se jeví jako absolutně nepopiratelný. Celoživotní práce paleontologů a geologů nám přináší neuvěřitelný příběh zániku starých epoch a zrození nových. Jedná se o úžasný koncept duality zničení a stvoření jakoby vystřižený z indických Véd, přičemž byl psán po miliony let neviditelnou rukou klimatu. Nezbývá než položit si otázku, jsou tedy výše zmíněné přirozené faktory jediným současným hybatelem klimatu ? Nejsou.
Aktuálně probíhající změna teplotního režimu planety (globální oteplování) se podle webů https://science.nasa.gov/ a https://faktaoklimatu.cz/ liší od oteplení po konci poslední doby ledové především v naší staré známé proměnné, rychlosti změn. Toto tvrzení podporuje i studie profesora Davida McGee z MIT, podle níž dosáhla rychlost oteplení od konce posledního glaciálu přibližně 6°C za 10 000 let . Zmíněné weby hovoří o oteplení planety o 5°C za posledních 5 až 7 000 let, z čehož nám plyne odhadovaná přirozená rychlost oteplení okolo 0,8-1,4°C za jedno milénium. Proces, který přirozeně trval tisíc let, byl k dnešnímu dni dosažen za pouhé století, kdy se planeta dokázala oteplit o 0,7°C. Rychlost růstu teploty oproti přirozenému oteplení je tedy přibližně 10 x vyšší, než jak tomu bylo při postglaciálních oteplení v minulosti. Pokud zkombinujeme dosavadní data výzkumníků z MIT a NASA se znalostí vztahu rychlosti změn vs. adaptace druhů z předchozího odstavce, tak nám za předpokladu opakujícího se vzorce vychází další kataklyzmatická událost, jenž jednu epochu Země ukončí ve jménu započetí zbrusu nového klimatického období s novým životem a novou šancí. Jak je něco takového možné, když nedošlo v posledním století k žádné nečekané přirozené události, která by rychlost oteplení planety katalyzovala ? Odpověď je snadná, příčina není přirozená, nýbrž antropogenní.
Klíčovým faktorem pro pochopení globálního oteplování je bazální znalost tzv. skleníkového efektu. Jedná se o přirozený jev, bez kterého by povrch planety Země byl mnohem chladnější a stává se tak esenciálním pro existenci života ve formě v jaké ho známe. Sluneční energie ve formě krátkovlnného záření prochází podle doktora Aleše Rudy z Masarykovy Univerzity skrz atmosféru k zemskému povrchu přibližně ze 70% (zbytek je pohlcen atmosférou či odražen zpět do vesmíru). Vědecký výzkumník Antero Ollila z Aalto University ve Finsku definuje skleníkový efekt jako dlouhovlnné záření odražené od zemského povrchu s následným pohlcení v atmosféře, vedoucí k zvyšování teploty zemského povrchu. Jak je možné, že záření ze Slunce relativně „snadno“ prochází atmosférou k Zemi, ale na opačný proces jako by platila jiná pravidla ? Odpověď spočívá v rozdílu vlnových délek záření ze Slunce (krátkovlnné) vs. ze Země (dlouhovlnné) kvůli diametrálně odlišným povrchovým teplotám obou těles. Dlouhovlnné záření odražené od zemského povrchu je zachyceno molekulami plynů v atmosféře, které nazýváme skleníkové plyny (oxid uhličitý, methan, oxid dusný, fluorované uhlovodíky).
Pokusme se aplikovat tradiční selský rozum a odpovědět si na otázku, co se stane s teplotou zemského povrchu, pokud se v atmosféře nachází více skleníkových plynů, než za přirozeného stavu ? Teplota stoupá. Naše domněnka zdravého rozumu je podpořena vědci z University of Oslo, kteří ve své práci z roku 2013 popisují tzv. pozitivní korelaci mezi globální teplotou a koncentrací oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře, neboli s rostoucí koncentrací skleníkového plynu roste i globální teplota. Podle webu faktaoklimatu.cz se koncentrace CO2 v atmosféře od průmyslové revoluce téměř zdvojnásobila. Příčina spočívá v masivním spalování fosilních paliv (C + O2 → CO2), které CO2 do atmosféry tzv. emitují a intenzivním odlesňováním krajiny, jenž redukuje schopnost fotosyntézy (6 CO2 + 6 H2O + světelná energie → C6H12O6 + 6 O2), která přirozeně CO2 z atmosféry odebírá.
Žijeme tedy ve světě, který obklopuje atmosféra s dvojnásobnou koncentrací CO2 oproti době před průmyslovou revolucí a globální teplotou rostoucí téměř 10× rychleji než bez lidského vlivu. Pokud zhodnotíme rychlost vývoje současných klimatických ukazatelů se znalostí vlivu na udržitelnost života na planetě Zemi, dostaneme odpověď na otázku, zda „Je to opravdu tak zlé ?“. Ano, je.
