Článek
Nacházíme se v době, kdy je společnost rozdělená a unavená válkou. Lidé hledají jistoty, ale místo nich přichází změny, kterým nerozumí. Mluví se o správnosti, ale mnohé kroky budí nedůvěru. Někteří cítí naději na nový začátek, jiní mají strach, že přijdou o všechno. Přesouvají se názory, hranice i lidé.
Ukrajinci přicházejí na naše území postupně. Někteří ve vlacích, jiní pěšky, s dětmi na zádech a kufrem v ruce. Uprchlíci před bídou, před válkou, před tím, co z jejich domova zbylo. Mluví jiným jazykem, ale často rozumí víc, než se očekávalo. Učí se rychle. Chtějí pracovat, studovat, zapojit se. Jsou mezi nimi učitelé, lékaři, právníci. Lidé, které osud donutil k restartu života. V zemi, kam dorazili, si začÍnají budovat nový život. Pomalu, opatrně. Zakládají kulturní spolky, navazují vztahy, posílají děti do škol. Někteří dokonce učí na univerzitách.
Ale najednou se něco mění. Začínají přicházet další vlny. Méně vzdělaní, více zranění. Lidé, které válka a bída zahnaly až sem. Dělníci, vdovy, osiřelé děti, dezertéři. Už nejde o jednotky lidí – jde o tisíce. A s nimi přichází i strach.
„Kolik jich ještě přijde?“
„Kdo je vůbec kontroluje?“
„Nejsou mezi nimi banderovci?“
„Nechtějí tu založit vlastní stát?“
Ve veřejném prostoru se začíná proměňovat rétorika. To, co bylo dřív soucitem, se mění ve výčitky. Pomoc v podezření. Integrace v hrozbu.
Mnozí nově příchozí se rozhodují nevystupovat z davu. Ukrajinci, kteří přišli před nimi a žili zde už roky, náhle cítí, že nejsou vítaní. Že to, co si těžce vybudovali, může zmizet v jediném dni.
Mezitím se blíží volby. Volební hesla slibují nový začátek. Klid. Pořádek. Prosperitu pro pracující. Spolupráci se silným sousedem. A také vyřešení „ukrajinské otázky“. Bez dalšího zdržování.
A voliči slyší.
Vítěz voleb začíná plnit sliby a „uklízet“. Podpisy, seznamy, vagony. Lidé mizí z jedné stanice a objevují se až na východních hranicích. Ti, kdo přišli s nadějí, končí zpátky ve strachu, odkud kdysi utekli. Oficiálně se tomu říká „repatriace“. Tisíce Ukrajinců je odsunuto z území Československa. Často proti své vůli. Čeká je návrat do země, ze které uprchli – a kde mnohé z nich potká vězení, výslechy, pracovní tábory, nebo mizející ticho.
Mizející ticho, které nakonec pohltilo i tuto smutnou událost.
Byl rok 1946.
