Bořil slavil gól proti Slavii, pak přišel nečekaný obrat. Tribuna Sever ukázala, na čí straně stojí

Mělo jít o jeden z nejemotivnějších zápasů Jana Bořila za poslední roky. Deset let oblékal dres Slavie, nosil kapitánskou pásku, vyhrál s ní šest mistrovských titulů a stal se jednou z tváří nejúspěšnější éry novodobé historie klubu. V létě ale jeho dlouhé spojení s Edenem skončilo a zkušený obránce zamířil do Liberce.

Ještě před vzájemným zápasem Bořil sliboval svým bývalým spoluhráčům pořádné peklo. Osud si s ním ale zahrál. Při svém libereckém debutu proti Zbrojovce Brno si poranil kotník a nedělní souboj se Slavií nakonec musel sledovat pouze z tribuny.

Ani v civilu však rozhodně nepůsobil jako nezúčastněný divák.

Když Liberec v 72. minutě vyrovnal na 1:1, televizní kamery okamžitě našly právě Bořila. Bývalý kapitán sešívaných dal své emoce pořádně najevo. Pumpoval pěstmi, bouchal do panelu před sebou a následně zatleskal rukama nad hlavou. Bylo evidentní, že vyrovnání svého současného zaměstnavatele proti klubu, v němž strávil deset let, prožívá naplno.

A právě tento okamžik rozdělil slávistické příznivce. Na sociálních sítích se objevila kritika, podle které mohl Bořil vzhledem ke své minulosti reagovat zdrženlivěji. Jiní ho naopak bránili s jednoduchým argumentem – dnes je hráčem Liberce a je logické, že chce, aby jeho mužstvo uspělo.

U Bořila navíc podobné emoce asi nikoho příliš nepřekvapí. Nikdy nepatřil mezi hráče, kteří by zápasy sledovali s kamennou tváří. Právě jeho zarputilost a schopnost vyhecovat sebe i spoluhráče byly jedním z důvodů, proč si v Edenu vybudoval tak silnou pozici.

Nejzajímavější okamžik ale přišel až po závěrečném hvizdu. Zatímco na sociálních sítích se rozjížděla debata nad Bořilovou oslavou, slávistický kotel dal svůj postoj najevo přímo na stadionu.

Z hostujícího sektoru se začalo ozývat Bořilovo jméno. Fanoušci Slavie svého někdejšího kapitána vyvolávali a on před ně nakonec přišel. Podle iDNES před nimi poklekl a následně se k nim otočil zády, aby ukázal své jméno na libereckém dresu. Společně s ním se děkovačky dočkal také další bývalý slávista Lukáš Masopust.

Byl to možná nejvýmluvnější moment celého večera. Bořil už sice není hráčem Slavie a dokonce bouřlivě oslavil její inkasovaný gól, dlouhé roky v červenobílém ale fanoušci během několika týdnů očividně nevymazali.

Celý příběh má navíc ještě jednu rovinu. Bořilův konec ve Slavii nebyl úplně idylický. Po vypršení smlouvy se s klubem nedohodl na pokračování v roli hráče a pětatřicetiletý obránce dával jasně najevo, že ještě nechce končit. Proto přijal nabídku Liberce.

Právě tehdy zazněla i jeho památná slova o tom, že až přijede Slavia pod Ještěd, může se připravit na peklo. Narážel tím také na způsob, jakým jeho dlouhé angažmá v Edenu skončilo.

O to zajímavější je rozdíl mezi vztahem Bořila k některým lidem v klubu a jeho vztahem k fanouškům. Jindřich Trpišovský po utkání přiznal, že se s bývalým kapitánem ani nepotkal. Slávistický kotel naproti tomu udělal přesný opak a veřejně mu připomněl, že na jeho deset let v Edenu nezapomněl.

Bořilova bouřlivá oslava může části slávistických fanoušků vadit a z čistě emotivního pohledu je to pochopitelné. Deset let v jednom klubu a šest titulů vytvoří pouto, které se těžko přestřihává během jediného léta. Stejně tak ale platí, že dnes dostává výplatu v Liberci a jeho úkolem je udělat maximum pro úspěch Slovanu.

Možná právě proto byla reakce hostujícího sektoru tak důležitá. Místo pískotu přišlo skandování jeho jména.

Slavia v Liberci po remíze 1:1 poprvé v nové ligové sezoně ztratila body. Bořil přitom neodehrál ani minutu, a přesto se o něm po zápase mluvilo skoro stejně jako o hráčích na trávníku.

Až se jednou bude hodnotit jeho slávistická kapitola, jedna emotivní oslava gólu Liberce ji pravděpodobně nepřepíše. Reakce fanoušků pod Ještědem ukázala, že minimálně pro velkou část z nich zůstává Bořil jednou z výrazných postav úspěšné éry Slavie, bez ohledu na to, jakým způsobem se s ním rozhodlo rozloučit vedení.

Zdroje: