Česká republika ztratila olympijsou naději. Vítěz velkého křišťálového glóbu si vybral Rakousko

Švancer nebyl jen tak někdo. Už jako teenager dokázal vyhrávat na největších akcích. V roce 2020 zazářil na Zimní olympiádě mládeže v Lausanne, kde ovládl disciplínu Big Air. Krátce nato přidal dva tituly na juniorském mistrovství světa v Krasnojarsku. Český svaz tak měl v rukou závodníka, který měl před sebou velkou budoucnost. Jenže už tehdy žil se svou rodinou v Rakousku, chodil tam do školy a také trénoval. A právě to nakonec rozhodlo.

V červnu 2021 dala Mezinárodní lyžařská federace jeho přestupu zelenou. Od té chvíle bylo jasné, že Česko o svůj klenot přišlo. Švancer sám vysvětloval, že nejde o peníze ani spory se svazem, ale o zázemí a přirozenou cestu. V Rakousku měl vše, co potřeboval – špičkové tratě, trenéry i podmínky. Předseda svazu Lukáš Heřmanský k celé věci dodal, že rozhodnutí respektuje, protože mladý sportovec musí mít šanci se rozvíjet naplno, i když to znamená odchod.

Že to nebylo špatné rozhodnutí, se ukázalo relativně brzy. V rakouských barvách se Švancer prosadil mezi absolutní špičku. V sezoně 2024/25 dokázal vybojovat velký křišťálový glóbus za celkové vítězství ve Světovém poháru v disciplínách Park & Pipe. Pro Rakousko šlo o historický moment. Žádný tamní závodník takovou trofej nikdy nezískal. A přitom ani jeho cesta nebyla bez překážek. V závěru ročníku se potýkal se zraněnou patou a musel vynechat důležitý závod ve francouzském Tignes. I tak udržel náskok a slavil životní úspěch.

Pro české lyžování to byla a stále je hořká pilulka. Talent, který mohl být tváří domácí reprezentace, se rozhodl jít jinou cestou. Na druhou stranu, Švancerovo vysvětlení bylo jasné a lidské – vyrůstal v Rakousku, cítil se tam doma a věděl, že právě tam najde nejlepší podmínky pro růst. Dnes už nikdo nepochybuje, že se vydal správným směrem. Český fanoušek mu může jen přát, aby navzdory změně vlajky dál rozdával radost na svazích po celém světě.

Zdroje: