Článek
Šest porážek a historický propad. Český fotbal dostal tvrdou lekci
Když Fotbalová asociace České republiky v létě představila španělského trenéra Santiho Deniu, mluvilo se o nové éře. Zkušený odborník měl přinést moderní herní filozofii, odvahu pracovat s mladými hráči a především jiný pohled na fotbal. Po necelých čtyřech měsících ale reprezentace řeší jednu z největších výsledkových krizí ve své historii.
Podle žebříčku FIFA zveřejněného 18. listopadu patří Česku až 53. místo. Tak hluboko národní tým neklesl od září 2017, kdy figuroval na 58. příčce. Ještě v září loňského roku přitom Češi byli devětatřicátí. Během čtrnácti měsíců tak přišli o čtrnáct pozic.
Ještě hůře působí výsledky na hřišti. Denia převzal mužstvo po neúspěšném mistrovství světa a v Lize národů ho čekali mimořádně silní soupeři. Španělsko, Anglie a Chorvatsko patří mezi světovou elitu, takže nikdo rozumný nemohl automaticky očekávat sérii vítězství.
Jenže šest porážek v šesti zápasech, skóre 3:14 a sestup do druhé výkonnostní divize už nelze odbýt pouze silou protivníků. Reprezentace navíc prohrála sedm utkání za sebou, což v její historii nemá obdoby.
Zarážející je především způsob, jakým Češi některé zápasy odehráli. Proti Španělsku doma prakticky neohrozili branku, v Chorvatsku dokázali skórovat, ale nadějný výsledek neudrželi. Mužstvo působilo nejistě, dopouštělo se chyb a často nedokázalo soupeřům vnutit vlastní tempo.
A právě zde začíná debata, která by měla být pro český fotbal mnohem důležitější než samotné umístění v žebříčku.
Denia měl změnit českou reprezentaci. Neměl raději změnit celý systém?
Santi Denia rozhodně nepřišel do Česka bez zkušeností. Patnáct let pracoval u španělské fotbalové federace, vedl mládežnické reprezentace a v roce 2024 získal s olympijským výběrem zlato v Paříži. Právě jeho schopnost rozvíjet mladé hráče byla jedním z hlavních argumentů pro angažování.
Jenže nabízí se nepříjemná otázka. Nevyužil český fotbal jeho schopnosti na nesprávném místě?
Trenér reprezentačního áčka má hráče k dispozici jen několik dní během jednotlivých srazů. Nemůže je každodenně učit techniku, měnit jejich návyky ani zásadně ovlivňovat práci klubových akademií. Musí především sestavit fungující mužstvo a připravit ho na konkrétního soupeře.
Denia však přišel s ambicí změnit herní styl české reprezentace. Chce větší kontrolu nad míčem, konstruktivní rozehrávku a aktivnější přístup. To všechno zní dobře. Jenže podobná filozofie potřebuje hráče, kteří jsou na ni dlouhodobě připravovaní.
Španělsko svůj styl nevytvořilo během několika reprezentačních srazů. Stojí za ním roky práce trenérů, akademií a klubů. Česká reprezentace přitom nemá stejné hráčské možnosti ani podobně propracované prostředí.
Nebylo by proto účelnější využít Deniu například jako technického ředitele či hlavního metodika fotbalové asociace? Člověka, který by sjednocoval práci mládežnických reprezentací, vzdělával trenéry a pomáhal nastavit jasnou cestu od žákovských kategorií až po dospělý fotbal?
Právě v takové pozici by jeho zkušenosti ze španělského systému mohly mít dlouhodobější dopad. Na lavičce áčka je totiž hodnocen především podle výsledků. A ty jsou zatím katastrofální.
To samozřejmě neznamená, že by Denia nemohl být úspěšným reprezentačním trenérem. Znamená to ale, že svaz musí jasně vysvětlit, co od něj vlastně očekává. Okamžité výsledky, nebo dlouhodobou přestavbu?
Obojí současně se totiž při současném stavu českého fotbalu nemusí podařit.
Nedvěd s Trundou mluví o nové cestě. Fanoušci ale potřebují vidět výsledky
Odpovědnost za současnou situaci neleží pouze na španělském trenérovi. Významnou roli mají také předseda FAČR David Trunda a generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd.
Právě vedení asociace rozhodlo, že český fotbal potřebuje zahraniční impuls. Denia dostal dvouletou smlouvu s opcí a důvěru v projekt, který má přesahovat samotné výsledky národního mužstva.
Trunda v rozhovoru pro Český rozhlas vysvětloval, že španělský kouč se zajímá také o mládežnické kategorie, komunikuje s kluby a upozorňuje na pozice, na kterých českému fotbalu chybějí kvalitní hráči. Asociace chce zároveň investovat do infrastruktury, vzdělávání trenérů a rozšiřování hráčské základny.
To jsou rozumné priority. Problém však nastává ve chvíli, kdy se dlouhodobá vize používá jako odpověď na každou porážku.
Reprezentace není experimentální laboratoř. Její úlohou je také vyhrávat zápasy, udržovat konkurenceschopnost a dávat fanouškům důvod k hrdosti. Pokud tým šestkrát za sebou prohraje, musí vedení vysvětlit, jaké konkrétní zlepšení přesto vidí.
Ostatně pochybnosti už zaznívají i od bývalých reprezentantů. Karel Poborský kritizoval neustálé hledání sestavy a nedostatečnou kompaktnost mužstva. Pavel Horváth zase upozorňoval na příliš rozsáhlé zkoušení hráčů. Nejde tedy pouze o nespokojenost fanoušků po několika špatných výsledcích.
Na druhou stranu nelze přehlížet, že Denia převzal reprezentaci ve složitém období a musel okamžitě čelit třem mimořádně silným soupeřům. Část odborníků proto upozorňuje, že několik měsíců je na definitivní hodnocení jeho práce příliš krátká doba.
Právě proto by měl svaz zveřejnit jasná kritéria, podle kterých bude španělský projekt hodnotit. Kolik mladých hráčů se skutečně prosadilo? Zlepšila se organizace hry? Dokáže reprezentace přenést novou filozofii také do výsledků? A co konkrétně se změnilo v práci s mládeží?
Bez podobných odpovědí bude řeč o dlouhodobé koncepci působit stále méně přesvědčivě.
Český fotbal potřebuje změnu od základů. Samotný zahraniční trenér ho nezachrání
Propad na 53. místo žebříčku FIFA by měl být pro český fotbal varováním. Ne proto, že by samotné pořadí přesně určovalo kvalitu každého národního týmu. Ale proto, že potvrzuje delší období stagnace a nyní i výrazného výsledkového úpadku.
Česko stále dokáže vychovávat zajímavé fotbalisty. Má kvalitní kluby, které se pravidelně objevují v evropských pohárech, a hráče působící v zahraničních soutěžích. Přesto reprezentace nedokáže dlouhodobě držet krok s evropskou špičkou.
Problém může být mnohem hlubší než výběr trenéra. Týká se přechodu mladých hráčů do dospělého fotbalu, individuální technické přípravy, kvality trenérského vzdělávání i schopnosti vychovávat kreativní fotbalisty.
Český fotbal se dlouhá léta opíral především o bojovnost, fyzickou připravenost a organizaci hry. Tyto vlastnosti mají svou hodnotu i dnes. Samy o sobě však proti technicky vyspělejším soupeřům nestačí.
Právě proto dává zahraniční inspirace smysl. Neměla by se ale omezit na to, že na lavičku reprezentace posadíme španělského trenéra a budeme čekat, až mužstvo začne hrát jako Španělsko.
Skutečná změna musí začít mnohem níže. U dětských trenérů, klubových akademií a systému, který dokáže talentované hráče rozvíjet bez ohledu na to, odkud pocházejí. Důležitá je také spolupráce svazu s profesionálními kluby. Bez ní zůstane jakákoliv reprezentační filozofie pouze na papíře.
A právě tady se vrací otázka, zda Santi Denia nemohl českému fotbalu více pomoci v jiné roli.
Jeho zkušenosti s výchovou španělských talentů by mohly být mimořádně cenné při vytváření jednotné metodiky napříč mládežnickými kategoriemi. Jako trenér áčka však nemá dostatek času ani pravomocí, aby podobnou proměnu uskutečnil sám.
Svaz samozřejmě může jeho práci s reprezentací propojit se širší reformou. Musí ale zajistit, aby na ní nestál celý projekt a aby změny pokračovaly i po případném odchodu trenéra.
Největší chybou by nyní bylo Deniu okamžitě odvolat a začít znovu od nuly. Stejně nebezpečné by však bylo přehlížet výsledky a donekonečna se schovávat za slovo koncepce.
Český fotbal nepotřebuje pouze nového trenéra nebo atraktivnější herní styl. Potřebuje jasný směr, odpovědnost a především systém, který začne pravidelně vychovávat hráče schopné konkurovat těm nejlepším.
Až potom bude mít smysl řešit, zda národní mužstvo vede Čech, Španěl nebo kdokoliv jiný.
Zdroje:
- https://www.irozhlas.cz/sport/fotbal/denia-hleda-nove-cesty-pro-vzestup-ceskeho-fotbalu-klade-duraz-na-rozvoj-mladych_2611092122_mim
- https://www.idnes.cz/fotbal/reprezentace/zebricek-fifa-reprezentace-cesko-pokles.A261118_122053_fot_reprez_jrv




