Chorý se nepoučil? Po sérii excesů teď sjíždí vlastní spoluhráče a ve Slavii znovu budí emoce

Když se Tomáš Chorý v létě vrátil do prvního mužstva Slavie, byl to jeden z nejsledovanějších momentů před startem nové sezony. Ještě po květnovém derby se Spartou totiž Jaroslav Tvrdík prohlašoval, že Chorý už za červenobílé nenastoupí. Důvodem nebyl jeden nepovedený moment, ale série incidentů, které se kolem reprezentačního útočníka během sezony nahromadily.

Nakonec zasáhl majitel Pavel Tykač a Chorý dostal další šanci. Trenér Jindřich Trpišovský i hráči se za něj postavili. Tomáš Holeš veřejně říkal, že ho kabina chce zpátky, Lukáš Provod připomínal obrovský tlak, kterému útočník čelí. Současně ale zazněla jedna důležitá věc: Chorý musí podobné výstřelky nechat za sebou.

Jenže pouhé dva měsíce po návratu se kolem něj znovu řeší emoce. Tentokrát sice nikoho neudeřil ani nebyl vyloučen. Místo soupeřů se ale terčem jeho zlosti stal vlastní spoluhráč.

Všechno začalo v Lize mistrů proti Lens. Danijel Šturm chyboval před vyrovnávací brankou francouzského mužstva na 2:2 a Chorý mu to okamžitě a velmi hlasitě vysvětlil. Televizní záběry zachytily českého útočníka, jak se do slovinského spoluhráče pustil a pořádně mu vyčinil.

Samotná kritika spoluhráče během vypjatého utkání samozřejmě není ničím mimořádným. Fotbalisté na sebe křičí prakticky v každém zápase. Jenže v případě Chorého přišla poněkud ironická pointa.

O pouhých 97 sekund později totiž chyboval on sám. Jeho nepovedená přihrávka pomohla soupeři k rozhodující brance a Lens dokonalo obrat na 3:2. Fanouškům na sociálních sítích samozřejmě neuniklo, že hráč, který chvíli předtím vehementně káral spoluhráče za chybu, vzápětí sám výrazně přispěl k další.

Možná právě v takovou chvíli by Chorému slušelo trochu více nadhledu.

Mohlo jít o jednorázovou situaci způsobenou frustrací z Ligy mistrů. Jenže o několik dní později přišlo pokračování.

Slavia vyhrála v Teplicích 2:0 a udržela první místo ligové tabulky. Chorý nastoupil v základní sestavě, Šturm přišel na hřiště o poločase místo zraněného Mojmíra Chytila. A právě mezi oběma hráči bylo znovu pořádně živo.

Šturm se několikrát rozhodl zakončit nebo pokračovat v akci sám místo přihrávky na lépe postaveného Chorého. Českému útočníkovi se to ani trochu nelíbilo. V jednom případě se do spoluhráče pustil natolik hlasitě, že jeho reakce nešla přehlédnout.

Jednou se to dá označit za běžné emoce. Podruhé také. Když se ale podobné výstupy opakují během několika dnů a jejich hlavní postavou je hráč s Chorého minulostí, otázky se nabízejí samy.

Chorého problém totiž nikdy nebyl v tom, že by na hřišti postrádal emoce. Spíš naopak.

Už na začátku minulé sezony dostal šestizápasový trest poté, co udeřil brankáře Slovácka Milana Heču do rozkroku. Na jaře následovala červená karta v utkání s Plzní, kdy podle zápisu rozhodčího plivl směrem na Sampsona Dweha. Chorý tvrzení o úmyslném plivnutí odmítal, disciplinární problém tím ale nezmizel.

A pak přišlo květnové derby.

Chorý udeřil loktem do obličeje sparťanského obránce Asgera Sörensena a disciplinární komise mu udělila další stopku na šest soutěžních utkání. Šlo už o jeho třetí přímé vyloučení během jediné sezony, což sama disciplinární komise označila za neobvyklou situaci.

Slavia přitom jeho chování řešila už dříve. Po incidentu proti Plzni měl společně s Janem Bořilem dostat interní pokutu 200 tisíc korun a povinnost odpracovat nejméně padesát hodin při klubových aktivitách. Vedení chtělo vyslat jasný signál, že podobné chování nebude tolerovat.

Pak přišel další exces v derby a Tvrdíkovi došla trpělivost.

Právě proto jsou současné obrázky z utkání se Šturmem zajímavější, než by byly u většiny ostatních hráčů.

Nikdo samozřejmě nemůže srovnávat slovní výměnu mezi spoluhráči s úderem loktem nebo jiným hrubým prohřeškem. Chorý tentokrát žádné pravidlo neporušil a není důvod dělat z několika ostrých slov disciplinární kauzu.

Jde ale o něco jiného.

Když se Slavia v létě rozhodovala, zda mu vůbec dovolí pokračovat, lidé uvnitř klubu veřejně mluvili o tom, že chtějí vidět Chorého z jeho první sezony. Tedy nepříjemného útočníka, který svými emocemi ničí soupeře a rozhoduje zápasy, nikoliv hráče, kterého musí klub neustále obhajovat kvůli tomu, co zase provedl.

A hranice mezi oběma podobami Chorého bývá někdy zatraceně tenká.

Z čistě fotbalového hlediska není pochyb o tom, proč o Chorého Trpišovský tolik stál. Téměř dvoumetrový útočník je typem hráče, kterého v české lize nikdo nechce bránit. Dokáže podržet míč, vyhrát souboj, rozhodnout zápas a svou agresivitou strhnout celé mužstvo.

Jenže přesně stejná vlastnost je zároveň jeho největším problémem.

Slavia nepotřebuje Chorého předělávat na tichého fotbalistu bez emocí. Tím by přišel o část toho, co z něj dělá výjimečného hráče. Potřebuje ale, aby poznal okamžik, kdy už agresivita přestává pomáhat mužstvu a začíná škodit.

Na jaře tu hranici překročil několikrát a málem ho to stálo angažmá v Edenu.

Teď se sice bavíme pouze o ostrých výměnách se spoluhráčem, jenže právě Chorý by měl po všem, co se kolem něj v posledních měsících odehrálo, velmi dobře vědět, že každý jeho emotivní výstup bude pod drobnohledem.

Slavia mu dala další šanci. Kabina se za něj postavila, trenér o něj bojoval a majitel nakonec rozhodl, že má pokračovat.

Teď je především na Chorém, aby ukázal, že to nebyla chyba. Protože jestli bude jeho největším soupeřem znovu vlastní temperament, další záchranná síť už v Edenu vůbec nemusí přijít.

Zdroje: