Denia zatím jen hezky mluví a prohrává. Nebyl zatracovaný Koubek nakonec lepší?

Když Santi Denia přebíral českou reprezentaci, očekávalo se především jedno – změna. Národní mužstvo potřebovalo po nepovedeném mistrovství světa nový impuls a španělský trenér od prvních dnů dával najevo, že nechce pouze pokračovat v tom, co fungovalo nebo nefungovalo za Miroslava Koubka.

První reprezentační blok máme za sebou a určitý obrázek už si udělat můžeme.

Výsledkově je naprosto děsivý. Česko prohrálo s Chorvatskem 1:2, doma s Anglií 0:2, ve Španělsku 1:3 a následně ve Wembley 0:3. Po čtyřech kolech elitní skupiny Ligy národů má nula bodů a skóre 2:10.

Kdybychom hodnotili pouze tabulku, nebylo by vlastně co řešit. Denia by dostal pětku a mohl si jít sednout.

Jenže tentokrát čísla nevyprávějí úplně celý příběh.

První a možná největší změnou je způsob, jakým se Češi snaží hrát.

Denia po mužstvu chce aktivnější rozehrávku, odvahu na míči a snahu dostávat se dopředu fotbalově. Ne pouze nakopnout míč na vysokého útočníka, posbírat druhý balon a čekat na standardní situaci.

Pro českého fanouška je to místy nezvyk.

Už proti Chorvatsku bylo vidět, že se reprezentace snaží o něco jiného. Ještě výraznější byl dojem proti Anglii, přestože Češi hráli od 25. minuty v deseti. A paradoxně možná nejlepší pasáže přišly ve Španělsku. Proti úřadujícím mistrům světa se český tým po přestávce nezatáhl pouze před vlastní šestnáctku, ale dokázal být aktivnější a vstřelil také svůj první gól ze hry v nové éře.

To je jednoznačné plus.

Zároveň ale nelze dělat, že se nic nestalo ve Wembley. Poslední utkání proti Anglii bylo výrazným krokem zpátky. Češi nevystřelili na branku, soupeř je přehrával a samotný Denia následně přiznal, že šlo o nejhorší výkon pod jeho vedením.

Proto dvojka. Myšlenka je zajímavá. Provedení zatím kolísá.

Tady si Denia zaslouží pochvalu.

Španělský trenér nepřišel do Česka proto, aby pouze převzal starou sestavu a změnil rozestavení. Od začátku ukazuje, že chce rozšířit okruh reprezentantů a nebojí se dát příležitost hráčům, kteří by se ještě před několika měsíci do národního mužstva možná vůbec nedostali.

Během prvního reprezentačního bloku debutovala řada nováčků. Šanci dostali mladí hráči a Denia výrazně rotoval sestavou. Ve třech prvních zápasech například pokaždé postavil jiného brankáře.

Zajímavým objevem se stal Jiří Sláma. Proti Španělsku dokonce vstřelil gól a ukázal, že nový trenér se skutečně nebojí postavit hráče do těžkého utkání bez ohledu na počet reprezentačních startů.

Premiéru dostal také Ryan Naderi a další nová jména.

To je přesně přístup, který česká reprezentace po generačním řezu potřebovala. Ne všichni nováčci se uchytí. Někteří možná za národní mužstvo odehrají jen pár utkání. Denia ale alespoň hledá.

A bez hledání novou reprezentaci postavit nejde.

Tady začíná problém.

Denia může mluvit o odvaze, kombinaci a správné cestě, ale fotbal se pořád hraje na góly. A Česko jich za čtyři zápasy vstřelilo dva.

Ještě horší je skutečnost, že si mužstvo nedokáže vytvářet dostatek vyložených příležitostí. Ve Wembley tento problém vygradoval. Český tým za celé utkání nevyslal jedinou střelu mezi tyče.

To už není pouze otázka kvality soupeře.

Ano, Anglie a Španělsko patří mezi absolutní světovou špičku. Ano, českému týmu skončil Patrik Schick a Denia musí hledat novou podobu útoku. Jenže pokud chce reprezentace hrát kombinačnější fotbal, musí být výsledkem kombinace také něco nebezpečného před soupeřovou brankou.

Sám Denia po porážce v Anglii přiznal, že právě vytváření šancí považuje za jednu z věcí, které musí zlepšit.

A tady bude potřebovat rychlý posun.

Držení míče nebo několik pěkných kombinací ve středu hřiště vypadají sympaticky. Bez střel a gólů ale zápasy nevyhrávají.

Ani deset inkasovaných branek ve čtyřech zápasech samozřejmě nevypadá dobře.

Tady je ale potřeba přihlédnout ke kvalitě soupeřů. Anglie i Španělsko disponují ofenzivou, proti které mají problémy mnohem silnější reprezentace než Česko.

Přesto se opakují situace, které by Deniu měly znepokojovat.

Češi někdy propadají při snaze aktivně napadat, soupeři se příliš jednoduše dostávají do volných prostorů a ve Wembley už působila obrana v některých chvílích vyčerpaně. Harry Kane potrestal chyby, které se proti takovým hráčům zkrátka dělat nesmějí.

Na druhou stranu právě změna herního stylu přináší určité riziko. Pokud chce Denia po obráncích, aby rozehrávali pod tlakem a mužstvo stálo výše, chyby zpočátku přijdou.

Otázkou je, jak rychle je dokáže odstranit.

Možná největší rozdíl oproti předchozímu období není vidět na hřišti, ale před mikrofony.

Denia působí klidně, pozitivně a především se nebojí vzít odpovědnost na sebe. Po debaklu ve Wembley nehledal viníka mezi hráči. Naopak otevřeně řekl, že sestavu, taktiku i standardní situace vybírá on se svým realizačním týmem a že se musí zlepšit také on sám.

To je sympatické.

Stejně tak zatím nepůsobí dojmem trenéra, který by po každé porážce hledal výmluvy. Hráče veřejně chrání, zároveň ale dokáže pojmenovat problémy.

Jenže i tady existuje jedno velké „ale“.

Pozitivní komunikace funguje jen určitou dobu. Pokud budou porážky pokračovat, fanouškům přestane stačit poslouchat o správné cestě a dobrých pasážích.

Nakonec budou chtít body.

Tady není co zachraňovat.

Čtyři zápasy. Čtyři porážky. Nula bodů. Skóre 2:10.

Denia mohl dostat jen málokdy těžší začátek. Chorvatsko, dvakrát Anglie a mistři světa ze Španělska představují brutální program. Nikdo rozumný nemohl očekávat, že český tým všechny soupeře přejede.

Jenže nula je pořád nula.

Proti Chorvatsku se bodovat dalo. První utkání s Anglií výrazně ovlivnilo brzké vyloučení. Ve Španělsku přišla sympatická druhá půle.

Pořád jsou to ale tři porážky.

A čtvrtá ve Wembley už příliš omluv nemá. Česko bylo jasně horší a mohlo prohrát ještě výraznějším rozdílem.

Právě tady končí období, kdy můžeme hodnotit pouze dobrý dojem.

Na tuhle otázku je zatím příliš brzy odpovídat.

Pokud budeme hodnotit pouze svěžest, odvahu dát šanci novým hráčům, komunikaci a snahu změnit český fotbalový stereotyp, Denia přinesl viditelný posun. Reprezentace působí v některých pasážích moderněji a nový trenér má evidentně jasnou představu, kam ji chce dostat.

Pokud se ale podíváme na tabulku, žádnou revoluci zatím nevidíme.

Fotbal není krasobruslení. Body za umělecký dojem se nerozdávají.

A právě tady začne být srovnávání s Koubkem zajímavé. Předchozího trenéra bylo možné kritizovat za herní projev nebo některá rozhodnutí, ale pokud má být jeho nástupce skutečným krokem dopředu, nestačí jen vypadat moderněji. Musí být také úspěšnější.

Denia zatím ukázal, že dokáže změnit způsob, jakým česká reprezentace přemýšlí o fotbale.

Teď musí ukázat, že s ním dokáže také vyhrávat.

Po prvních čtyřech zápasech bych Deniovi dal trojku.

Ne kvůli výsledkům. Za ty by si zasloužil nedostatečnou. Trojka je především známkou za rozpracovaný projekt, u kterého jsou vidět zajímavé základy, ale zatím vůbec nevíme, zda na nich vznikne kvalitní dům.

Herní projev: 2. Odvaha: 1. Práce s nováčky: 1. Ofenziva: 4. Defenziva: 4. Výsledky: 5. Komunikace: 1. Celkově: 3.

Listopad už bude důležitější. Česko čeká doma Španělsko a následně cesta do Chorvatska.

Denia už nebude úplným nováčkem. Hráči budou vědět, co od nich chce, trenér bude znát jejich možnosti a první seznamovací období skončí.

Sympatický dojem už proto nebude stačit.

První vysvědčení může být ještě shovívavé. Na tom druhém už budou rozhodovat hlavně body.

Zdroje: