Kdo skutečně ničí Spartu? Priske ztrácí půdu pod nohama, Rosickému docházejí výmluvy

Dva mistrovské tituly, návrat Sparty na vrchol a obrovská popularita mezi fanoušky. Brian Priske se při svém prvním působení na Letné zapsal do klubové historie. Jenže minulost už současnou krizi nezakryje. Dánský trenér má za sebou další sérii výsledků, které jsou pro mužstvo s mistrovskými ambicemi těžko přijatelné.

Po čtrnácti ligových kolech má Sparta pouze 24 bodů. Sedmkrát vyhrála, třikrát remizovala a čtyřikrát prohrála. V tabulce je čtvrtá, zatímco Slavia vede s 34 body. Rozdíl deseti bodů vznikl ještě před polovinou základní části.

Přepočet na průměr je ještě výmluvnější. Sparta získává 1,71 bodu na zápas. Pokud by tímto tempem pokračovala celou třicetikolovou základní část, skončila by přibližně na 51 bodech. To není tempo mužstva, které má diktovat českému fotbalu.

A současná forma je ještě výrazně horší. Z posledních osmi soutěžních utkání Sparta vyhrála jediné. V sedmi zbývajících nedokázala zvítězit a čtyřikrát vyšla střelecky naprázdno. Jedinou výjimkou bylo Slovácko, které odneslo pětigólový příděl.

Nejde přitom jen o sérii těžkých evropských zápasů. Sparta nedokázala porazit Bohemians, doma v poháru podlehla Baníku a naposledy pouze remizovala v Plzni. Právě po tomto utkání už hostující kotel otevřeně skandoval „Priske ven“.

Trenér žádné ultimátum od vedení podle svých slov nedostal. Jenže skutečně potřebuje ultimátum, aby pochopil vážnost situace?

Pohled na soupeře, které Sparta v této ligové sezoně porazila, je výmluvný. Zlín, Teplice, Artis Brno, Jablonec, Olomouc, Pardubice a Slovácko. Sedm vítězství, ale ani jedno proti největšímu rivalovi v boji o titul.

Se Slavií Letenští prohráli 0:3, neuspěli ani proti Hradci Králové, Mladé Boleslavi či Zbrojovce Brno. V Plzni naposledy pouze remizovali 1:1. Výsledky ukazují nepříjemný trend. Jakmile přijde soupeř, který dokáže Spartu dostat pod tlak, její sebevědomí i herní jistota se začínají vytrácet.

Samozřejmě by bylo nespravedlivé označovat Jablonec nebo Olomouc za slabé soupeře. Oba kluby mají svou kvalitu. Problém však spočívá v tom, že Sparta opakovaně nezvládá utkání, v nichž má potvrdit svou pozici jednoho z největších favoritů soutěže.

Podobné potíže se objevují také v Evropě. Proti Bournemouthu dokázali sparťané skórovat jako první, jenže následně přišlo vyloučení Tobiase Guddala a porážka 1:3. Další dobře rozehraný zápas skončil bez bodového zisku.

Priskeho mužstvo tak příliš často doplácí na vlastní chyby. A právě opakování podobných situací je něco, za co trenér musí nést odpovědnost.

Nejvýraznější číslo současné krize se skrývá v ofenzivě. Sparta v posledních osmi soutěžních utkáních vstřelila osm branek. Jenže pět z nich padlo při jediném vítězství nad Slováckem. Ve zbývajících sedmi zápasech se prosadila pouze třikrát.

Průměr 0,43 gólu na zápas v těchto sedmi utkáních je pro Spartu alarmující. Tým, který má útočit na titul, si nemůže dovolit být tak dlouho prakticky neškodný.

Pohled na Jonatana Brauta Brunese je podobně výmluvný. Norský útočník má v lize šest branek, čtyři ale nastřílel Slovácku. To samozřejmě neznamená, že je špatným hráčem. Ukazuje to však, jak výrazně jeho produktivita závisí na konkrétním zápase.

Proti Plzni měla Sparta přibližně šedesátiprocentní držení míče, ale podle zápasových statistik pouze dvě střely na branku. Samotné držení balonu přitom není důkazem kvalitního útočného výkonu. Rozhodující je, co s ním mužstvo dokáže vytvořit.

Priske má v týmu řadu technicky zajímavých hráčů. Přesto často chybí rychlost rozhodování, překvapení i schopnost dostat soupeře pod soustavný tlak. V určitých fázích zápasů se Sparta mění v mužstvo, které si přihrává, ale nikam se neposouvá.

A právě to je důvod, proč musí být debata o trenérovi zcela legitimní. Nejde o jeden nešťastný výsledek, ale o opakující se problémy, které se navzdory času a změnám v sestavě nedaří odstranit.

Kdyby Sparta odvolala Priskeho, vyřeší tím skutečný problém? Jen částečně. Trenér odpovídá za přípravu mužstva, taktiku a výsledky. Kvalitu a složení kádru však zásadně ovlivňuje sportovní ředitel Tomáš Rosický.

Ten stojí ve vedení sportovního úseku od prosince 2018. Za jeho působení se Sparta skutečně vrátila na vrchol. V sezonách 2022/23 a 2023/24 získala dva ligové tituly, přičemž ve druhé z nich přidala také domácí pohár. V roce 2020 navíc vyhrála MOL Cup.

To je bilance, kterou nelze ignorovat. Rosický má na úspěšném období výrazný podíl, a proto by bylo nespravedlivé jeho práci hodnotit pouze podle posledních měsíců.

Jenže stejně důležité je, co následovalo. V sezoně 2024/25 Sparta nedokázala navázat na předchozí úspěchy. Lars Friis, kterého vedení vybralo jako Priskeho nástupce, skončil po neúspěšném finále domácího poháru. V době jeho odvolání byla Sparta až čtvrtá a prohrála čtyři utkání v řadě.

Poté se klub vrátil k osvědčenému jménu a znovu angažoval Priskeho. Jenže ani jeho druhé působení zatím nepřineslo stabilitu, kterou vedení očekávalo.

Rosický tak musí odpovídat na nepříjemnou otázku. Proč se Sparta po dvou mistrovských sezonách nedokázala udržet na stejné úrovni?

V létě 2026 prošel kádr další výraznou obměnou. Přišlo jedenáct nových hráčů a odešla řada fotbalistů, kteří byli součástí předchozího mužstva. Tak rozsáhlý zásah pochopitelně potřebuje čas. Jenže po několika měsících už se musí začít projevovat jasný herní plán a postupné zlepšení.

Místo toho Sparta opět řeší krizi.

Nabízí se proto otázka, zda klub při výběru posil dostatečně vyhodnocuje jejich vhodnost pro konkrétní herní systém. Zda přicházejí hráči s potřebnou mentalitou pro velké zápasy. A zda má sportovní úsek dostatečně jasně rozdělenou odpovědnost za přestupy, jejichž sportovní přínos zatím neodpovídá očekávání.

Priskeho odvolání by bylo jednoduchým krokem. Rosický by ale měl vysvětlit, proč se Sparta znovu dostala do situace, kdy vůbec musí o trenérské změně uvažovat.

Debata se však nemůže zastavit ani u sportovního ředitele. Sparta má rozsáhlou řídicí strukturu a sportovní rozhodnutí nejsou výhradně záležitostí jediného člověka.

Podle organizačního uspořádání klubu je předsedou představenstva Daniel Křetínský, místopředsedou František Čupr a generálním ředitelem Tomáš Křivda. Sportovní úsek vede Rosický, kterému při každodenním fungování A-týmu pomáhá Tomáš Sivok.

Sparta navíc na začátku roku 2026 popsala Čupra jako Rosického hlavního partnera na úrovni vedení. Při realizaci přestupů spolupracuje sportovní ředitel také s členem představenstva Petrem Hrdličkou.

Právě proto by se nemělo tvářit, že všechny problémy začínají a končí u trenéra.

Čupr v lednu veřejně hovořil o dostatečné finanční síle Sparty, která jí má umožnit držet krok s konkurencí na přestupovém trhu. Jestliže klub takové možnosti má, musí být o to přísněji hodnoceno, jak je využívá.

Nejde pouze o množství utracených peněz. Důležitější je jejich návratnost v podobě výsledků, kvality mužstva a dlouhodobé stability. A tady se nabízí několik nepříjemných otázek. Kdo vyhodnocuje úspěšnost přestupů? Kdo nese odpovědnost za opakované změny trenérů? A kdo rozhodne, že sportovní koncepce už nefunguje?

Pokud má Rosický plnou důvěru vedení, mělo by být jasné, na základě jakých výsledků ji dostává. Pokud naopak některá důležitá rozhodnutí vznikají nad jeho hlavou, měl by klub otevřeně vysvětlit, jak je odpovědnost rozdělena.

V opačném případě se Sparta může dostat do začarovaného kruhu. Trenér skončí, přijde nový, několik měsíců se čeká na zlepšení a při další krizi se celý proces opakuje. Sportovní vedení přitom zůstane prakticky beze změny.

Po remíze 1:1 v Plzni se nespokojenost příznivců změnila v otevřený protest. Na tribuně se objevila choreografie s karikaturou Rosického, lopatou a náhrobkem se sparťanským znakem. Doprovázel ji nápis „Hrobník z Letné“.

Tak ostré gesto vůči člověku, který byl ještě nedávno spojován s mistrovskými oslavami, je mimořádně silným signálem. Z kotle se navíc ozývaly pokřiky požadující Priskeho odchod.

Samozřejmě nelze tvrdit, že všichni sparťanští fanoušci mají stejný názor. Část z nich trenéra nadále podporuje a připomíná, že problém vznikl už při skládání mužstva. Jiní požadují zásadní změny napříč celým sportovním vedením.

Jedno je ale zřejmé. Kritika už dávno nesměřuje pouze na hráče.

V takové situaci by bylo chybou schovat se za reprezentační přestávku a doufat, že dva týdny volna všechno vyřeší. Sparta potřebuje nejen lepší výsledky, ale také přesvědčivou odpověď na otázku, jakým směrem se chce vydat.

Z čistě výsledkového pohledu existují silné důvody pro Priskeho odvolání. Jediné vítězství z osmi soutěžních zápasů, desetibodová ztráta na Slavii a vyřazení z domácího poháru jsou argumenty, které by u většiny trenérů velkého klubu vyvolaly okamžitou debatu o konci.

Proti rychlému odvolání ale stojí jiný problém. Sparta už několikrát ukázala, že samotná výměna trenéra nezaručuje nápravu. Pokud by nový kouč převzal stejně nevyvážený kádr a pracoval ve stejném prostředí, mohl by za několik měsíců řešit totožné potíže.

Navíc má Priske stále zásluhy, které mu dávají určitou důvěryhodnost. Už jednou dokázal Spartu vytáhnout z nepříjemné situace a dovést ji ke dvěma titulům. Jeho minulost ovšem nemůže fungovat jako neomezená ochrana před odpovědností.

Reprezentační přestávka proto představuje vhodný okamžik k zásadnímu rozhodnutí. Po ní čekají Spartu Liberec, AZ Alkmaar, Zlín, Mladá Boleslav a Salcburk. Další série neúspěchů by současnou krizi ještě prohloubila.

Zásadní však je, aby vedení nerozhodovalo pouze podle emocí po jednom utkání. Musí vyhodnotit, zda trenér dokáže mužstvo zlepšit, zda mu hráči stále věří a zda je současný kádr vůbec vhodně sestavený pro fotbal, který chce hrát.

Pokud odpověď zní ne, Priskeho odchod je obhajitelný. Pokud zní ano, musí vedení vysvětlit, proč mu stále věří a podle čeho bude hodnotit další vývoj.

Na Letné se v posledních letech vystřídala období obrovské euforie a hlubokého zklamání. Rosický a Priske dokázali vrátit Spartě mistrovskou identitu. Právě proto je současný propad tak bolestivý.

Nelze však donekonečna žít z titulů z let 2023 a 2024. Fotbal se posouvá a konkurence sílí. Sparta musí reagovat stejně rychle.

Případné odvolání Priskeho by mělo být pouze jednou částí širšího vyhodnocení. Rosický musí nést odpovědnost za sportovní strategii, Čupr a další členové vedení za její kontrolu a za prostředí, v němž se zásadní rozhodnutí přijímají.

Není nutné automaticky požadovat odchod všech. Je ale zcela legitimní požadovat, aby vedení otevřeně vysvětlilo, proč se klub s velkými ambicemi znovu ocitl v takové situaci.

Sparta možná potřebuje nového trenéra. Ještě více však potřebuje jistotu, že lidé nad ním vědí, jak ji vrátit na vrchol. Protože jestli se má opakovat další výměna na lavičce bez změny přístupu, může být za několik měsíců všechno při starém.

Zdroje: