Lídr Slavie přiznal krizi v týmu: Neakceptovatelné, tohle se už nesmí stát

Bezprostředně po zápase se Lukáš Provod postavil před kamery a popsal výkon bez obalu. Podle něj Slavia nepůsobila jako tým, který chce vzít utkání do vlastních rukou, naopak se spokojila s minimem. Z výroku, že „tohle není Slavia“, je cítit frustrace i snaha pohnout kabinou. Nezazněla kritika jednotlivců, ale nastavení celku.
Provod připomněl tři body, které kdysi tvořily slávistickou identitu. Rychlý přechod po zisku míče, okamžitý tlak na nositele míče soupeře, hlad po gólu i v čase, kdy tým vede. Proti Zlínu se tyto prvky objevovaly jen v útržcích. Ztráty zbytečně prodlužovaly soupeřovy útoky, napadání bylo opožděné, souboje se dohrávaly opatrně. Pokud má být Slavia znovu dominující, musí se vrátit k jednoduchým věcem, které dělaly rozdíl.
Provodův tón nebyl vzdor vůči trenérům, spíše podpora jejich nároků. Vzkaz směrem dovnitř je zřejmý. Nehledejme výmluvy v terénu, počasí, rozhodčích. Začněme u vlastního nasazení. Takové prohlášení vždy rozvíří diskusi, ale právě proto má sílu. Vychází od hráče, který zažil vrchol i bolestný návrat, což jeho slova podtrhuje.

Co přesně tím Provod myslí, když říká, že chyběla energie a touha. V první řadě se rozpadl první krok presinku. Útočníci zavírali rozehrávku pozdě, střed pole nedokázal včas vystoupit k přihrávce do nohy a zadní linie zůstávala příliš hluboko. Zlín díky tomu přežíval i situace, ve kterých by proti agresivní Slavii obvykle chyboval.
Druhá věc, běh bez míče. Slavia bývala silná v okamžitém přečíslování, když získala míč, zvedla se do sprintu současně po křídle i v meziprostoru. Ve Zlíně se výpady rozpadaly, hráči si míč zbytečně podávali do šířky, místo aby šli do hloubky. Obrana domácích stíhala přeskupení, čímž mizela výhoda prvních sekund po zisku.
Třetí bod, odvaha v poslední třetině. Slavia si vypracovala několik nadějných náběhů, ale chyběl první dotek do volného prostoru a okamžitá střela. Místo toho přibývalo zabezpečovacích přihrávek, které soupeři vracely čas i dech. Proti týmům, které brání poctivě, je třeba vytvářet rytmické zlomy, zrychlit ve správný moment, přitlačit v šestnáctce. Pokud se tým spokojí s kontrolou, ztratí ostří. A přesně to Provod vytkl, nikoli systém, ale jeho provedení.
Není fér dělat velké závěry z jednoho utkání, přesto je správně, že to někdo nahlas pojmenoval. Slavia má kádr na to, aby diktovala tempo, ne aby se přizpůsobovala tempu zápasu. Když chybí běh bez míče, odvaha v prvním doteku a kolektivní presink, vypadá i silný tým obyčejně. A to je pro klub s ambicemi bolestnější než jakýkoli ztracený bod.

Provod tímto vystoupením nastavil laťku. Nyní musí následovat krok dva, těžší a méně populární. V kabině se budou třídit role, poroste minutáž pro hráče, kteří dokážou měnit rytmus, a zmenší se prostor pro ty, kdo zůstávají v bezpečí. Nejde o tresty, jde o dynamiku výkonu.
Trenérský štáb má v takových situacích několik pák. Zpřesnit rozestavení v presinkových situacích, zkrátit vzdálenosti mezi liniemi, dát jasný limit počtu přihrávek v přechodu, aby se akce nepřibrzďovaly. Zároveň je potřeba podpořit sebevědomí hráčů v poslední třetině. Víc první dotek dopředu, víc zakončení z dobrých pozic, méně opatrnosti po zisku v prostoru před vápnem.
A ano, část řešení leží v soutěživosti. Pokud někdo nebude plnit intenzitu a náběhy, najde se spoluhráč, který je udělá. Slavia se vždy opírala o to, že jeden vytlačuje druhého nahoru. Provod svými slovy tuto kulturu připomněl. Pomáhá tím trenérům i fanouškům. Sdělení je prosté. Neřešme, jak se zápas jmenuje, hrajme tak, jako by byl poslední.
Takové prohlášení nesmí zůstat jen na papíře. V dalších kolech se uvidí, zda se Slavia vrátí k identitě, na níž vyrostla. Krátké, svižné náběhy, kolektivní tlak na míč, okamžité přečíslení po zisku, odvaha v šestnáctce. Pokud to uvidíme, budou Provodova slova brána jako potřebný budíček. Pokud ne, stane se z nich nepříjemné echo, které se bude vracet při každé další vlažné pasáži.

Zdroje: