Slavii vyčetl, že ničí jméno jeho otce. Syn legendárního Bicana zemřel, jeho osud má smutný konec

Jméno Bican patří k největším symbolům českého fotbalu. Josef „Pepi“ Bican střílel góly jako na běžícím pásu a ve Slavii se stal legendou. Jeho syn Ivan však prožil úplně jiný život. Místo sportovní slávy ho čekaly spory, emigrace a nakonec velmi smutný závěr.

O jeho úmrtí informoval starosta Prahy 7 Jan Čižinský. Právě městská část se postarala o poslední rozloučení, protože nezůstal nikdo, kdo by pohřeb zajistil. Ivan Bican byl ve čtvrtek 5. listopadu uložen do společného hrobu na hřbitově ve Strojnické ulici spolu s dalšími třemi zesnulými.

Jeho poslední roky byly složité. Dlouhodobě žil ve Spojených státech, kde získal také občanství. Během pandemie covidu však podle Čižinského uvízl v Česku, nemohl se vrátit do Ameriky a postupně přišel o majetek i bydlení. Pomoc nakonec našel právě u Prahy 7.

Ivan Bican byl známý především tím, jak neústupně chránil památku svého otce. A právě kvůli tomu se dostal do ostrého konfliktu se Slavií. V době, kdy klub vedl Aleš Řebíček, otevřeně kritizoval způsob jeho řízení a tvrdil, že tehdejší představitelé poškozují rodinné jméno.

Spor vyvrcholil v roce 2013 při oslavách stého výročí narození Josefa Bicana. Ivan tehdy odmítl, aby se zástupci Slavie účastnili pietního aktu na Vyšehradě. Vadilo mu, jak se vedení klubu chovalo, a nechtěl, aby slavnostní vzpomínku na jeho otce poznamenaly další konflikty.

Jeho výhrady byly natolik vážné, že rodina dosáhla také odstranění Bicanova portrétu z průčelí stadionu v Edenu. Vedly se rovněž spory o trofeje a další památky po slavném útočníkovi.

Nešlo však o nenávist k samotné Slavii. Ivan Bican opakovaně zdůrazňoval, že mu vadí především konkrétní lidé ve vedení. Jeho vztah ke klubu se navíc v průběhu let měnil.

Syn slavného kanonýra se nebál jít do konfliktu ani s představiteli českého fotbalu. V roce 2012 odmítl souhlasit s uvedením Josefa Bicana do Síně slávy. Požadoval totiž, aby se fotbalová asociace nejprve vypořádala s křivdami, které jeho rodina zažila během komunistického režimu.

Sám Ivan vzpomínal, že kvůli slavnému příjmení musel společně s bratrem opustit mládežnické mužstvo Slavie. Později popisoval také vlastní pronásledování a problémy s tehdejším režimem.

Nakonec odešel do Spojených států, kde žil od poloviny osmdesátých let. Přesto se do Česka vracel a dál usiloval o to, aby se na otcovy úspěchy nezapomnělo.

Po smrti Josefa Bicana v roce 2001 se Ivan stal jedním z hlavních ochránců jeho odkazu. Společně s matkou Jarmilou pečoval o rodinné památky a připomínal úspěchy muže, který patřil mezi nejlepší střelce fotbalové historie. Po matčině úmrtí v roce 2011 zůstala tato odpovědnost především na něm.

O to smutněji působí zpráva o jeho posledních letech. Muž, jehož příjmení znali fotbaloví fanoušci po celé Evropě, nakonec potřeboval pomoc městské části, aby měl kde bydlet. A když zemřel, nebyl nikdo, kdo by mu uspořádal pohřeb.

Ivan Bican se celý život snažil, aby se na jeho otce nezapomnělo. Jeho vlastní odchod však připomíná, že ani slavné jméno člověku nezaručí důstojné stáří.

Zdroje: