„Sparta DNA“ je jen prázdná fráze? Rosický si zahrává s odkazem slavného klubu

Když Sparta představila Matěje Juráska jako novou posilu, bylo jasné, že nepůjde o úplně obyčejný transfer. Dvaadvacetiletý reprezentant se vrací do české ligy z Norwiche na roční hostování s opcí a fotbalově může Letenským nabídnout přesně to, co v ofenzivě hledají. Rychlost, kreativitu, schopnost obejít soupeře a zkušenosti z velkých zápasů.

Jenže je tu jeden poměrně výrazný detail. Jurásek je odchovancem a bývalým hráčem Slavie, za kterou nastupoval dlouhé roky a z Edenu teprve v lednu 2025 odešel do Anglie za částku pohybující se kolem sedmi milionů eur.

Samotná slávistická minulost samozřejmě automaticky neznamená, že hráč nemůže ve Spartě uspět. Profesionální fotbal už dávno není prostředím, ve kterém každý hráč stráví celý život v jednom klubu. V případě Sparty se ale nabízí trochu nepříjemnější otázka. Jak moc vážně vlastně klub myslí hesla o sparťanství, identitě a „Sparta DNA“, kterými se tak rád prezentuje?

Ještě zajímavější je vyjádření sportovního ředitele Tomáše Rosického. Jurásek totiž podle něj není hráčem, kterého Sparta objevila až nyní po jeho nepovedeném anglickém angažmá. Letenští ho sledovali delší dobu a byli s ním v kontaktu už během předchozích přestupových období.

Jinými slovy, nejde o nouzovou variantu, která se na trhu objevila a Sparta po ní jednoduše sáhla. Jurásek byl podle Rosického dlouhodobým cílem.

Z čistě sportovního hlediska se to dá pochopit. Talent má obrovský, stále je mu teprve 22 let a zahraniční angažmá mu nevyšlo mimo jiné kvůli zdravotním problémům. Za Norwich odehrál 22 soutěžních zápasů, vstřelil jednu branku a přidal dvě asistence. Hostování s opcí proto pro Spartu představuje poměrně rozumný způsob, jak zjistit, jestli se v českém prostředí dokáže znovu nastartovat.

Jenže Sparta není jen investiční fond na fotbalisty.

Právě tady se vedení dostává do rozporu s obrazem, který kolem klubu dlouhodobě buduje. Na Letné se často mluví o charakteru, vítězné mentalitě, klubové identitě a návratu ke kořenům. Sparta se ráda prezentuje jako něco víc než jen jedenáct hráčů v rudých dresech.

A pak přijde přestupové období a sportovní vedení začne hledat kvalitu bez ohledu na minulost hráče.

Samo o sobě na tom není nic špatného. Pokud je Jurásek nejlepší dostupnou variantou, měl by sportovní ředitel udělat maximum pro jeho získání. Potom je ale fér připustit, že slavná „Sparta DNA“ je především marketingový příběh a při stavbě kádru rozhoduje něco úplně jiného.

Tradice totiž působí dobře na reklamních spotech, klubových videích a dresech. Mnohem složitější je držet se jí ve chvíli, kdy potřebujete okamžitě zvýšit kvalitu mužstva.

Juráskův příchod navíc přichází v období, kdy se kádr na Letné výrazně proměňuje. Kapitán Lukáš Haraslín odešel do Saúdské Arábie, Jan Kuchta zamířil na hostování do Legie Varšava a klub v létě otevřel dveře také několika dalším hráčům. Sparta tak postupně opouští sestavu, která byla spojena s jejími nedávnými úspěchy.

Současně přicházejí nové tváře. Norský útočník Jonatan Braut Brunes dorazil z Rakówa, brankář Krisztián Hegyi z West Hamu a teď se přidal Jurásek.

To může být naprosto legitimní sportovní přestavba. Jenže fanoušek má právo se ptát, jaký je její výsledný směr. Zvlášť když se při každém neúspěchu znovu vytahují pojmy jako charakter, mentalita a sparťanství.

Největším problémem tedy není to, že Matěj Jurásek kdysi hrál za Slavii. Pokud bude na Letné rozdílovým hráčem, většina fanoušků mu jeho minulost velmi rychle odpustí.

Mnohem zajímavější je, co jeho příchod vypovídá o samotné Spartě.

Rosický evidentně skládá mužstvo podle fotbalových parametrů, nikoliv podle klubového rodokmenu. To je ve skutečnosti moderní a racionální přístup. Sparta by ale potom možná měla být opatrnější s romantickými hesly o vlastní DNA a nedotknutelné identitě.

Protože „železná Sparta“ vždycky znamenala určitou hrdost, výjimečnost a pocit, že Letná má vlastní cestu. Pokud se ale klub při hledání posil stále častěji dívá i směrem k bývalým hráčům svého největšího rivala, začíná být legitimní otázka, kolik z téhle výjimečnosti ještě zůstalo.

Matěj Jurásek za to samozřejmě nemůže. Přichází hrát fotbal a jeho úkolem bude přesvědčit fanoušky výkony. Mnohem větší sázku uzavírá Tomáš Rosický.

Pokud Jurásek zazáří, sportovní ředitel bude moci říct, že se nenechal svazovat minulostí a přivedl kvalitního hráče. Jestli ale další odvážný tah nevyjde, otázky kolem koncepce současné Sparty budou zase o něco hlasitější.

Zdroje: