Sparta v krizi! Experiment selhal, padne trenér? V kabině to vře

Sparta šlápla na plyn, v přesilovkách testuje pět útočníků, sází na rychlost a křížové nahrávky přes osu. Na papíře to vypadá lákavě, na ledě ale přichází bolestivé ztráty puku, brejky soupeřů a pocit, že místo tlaku přichází chaos. Když to klapne, je to paráda, když ne, rozpadne se struktura a tým ztrácí dech. I kvůli tomu se řeší, zda není čas vrátit do přesilovky aspoň jednoho beka, zklidnit rozehrávku a snížit riziko ztrát na modré.

Do toho se rojí malé rošády v útoku. Hledají se kombinace, které vedle Špačka a Chlapíka znovu nastartují Hykův instinkt zabijáka, ale zatím to často končí na půlce hřiště. Soupeři cítí krev, čekají na chyby v přechodu a sráží Spartu rychlým protiútokem.

Tón udává Hyka a tentokrát bez rukaviček. Po Kladně zaznělo naplno, že Sparta vypadá jako parta individualistů. V překladu, krásné momenty střídají výpadky bez nasazení, systém se v zápasu rozpadá a kabina to ví. Hyka přitom neukazuje prstem, hledá řešení, důraz na jednoduchost, poctivé návraty, menší počet riskantních žabek a víc špinavé práce v předbrankovém prostoru. Góly se musí „odmakat“, ne „vykreslit“.

Jeho vzkaz má váhu i v emocích. „Nechci být sprostý,“ zaznělo, když padla otázka na náladu v kabině. Čtěte: tlak je obrovský, ale má být ventilovaný na ledě, ne v titulcích. A to je přesně úkol pro lídry, přenést frustraci do forčeku, ne do křiku.

Z krátkodobého hlediska je plán banálně jasný, zjednodušit první přihrávku, víc střílet z kruhů a „přeplnit“ brankoviště. Sparta má hráče, kteří umí rozhodovat zápasy, ale potřebují dělat i černou práci, ne pouze alibisticky čekat na přihrávku, na trojnožce.

Střednědobě je to test pro trenérský štáb. Odvážné varianty mají smysl, pokud přinášejí body. Pokud ne, přichází změna kurzu, ne kapitulace, spíš chytrý kompromis. Ať už bude výsledná podoba jakákoli, Hykův apel je klíč, tým nad ego, 60 minut poctivé práce. V extralize se nevyhrává „na papíře“, ale v pásmu před gólmanem.

Zdroje: