Televize zakázaly záběry, které fanoušci milovali. Je to ochrana sportovkyň, nebo zbytečný extrém?

Ženský sport zažívá obrovský rozmach. Roste návštěvnost stadionů, televizní sledovanost i zájem sponzorů. Spolu s tím se ale mění i způsob, jakým televizní společnosti sportovní přenosy připravují.

Řada světových televizí i produkčních společností v posledních letech upravila doporučení pro kameramany. Cílem je omezit záběry, které by mohly být vnímány jako sexualizující. Místo detailů na tělo sportovkyň mají kamery více sledovat samotnou hru, emoce nebo taktické momenty.

Podobná doporučení se objevila například ve fotbale, atletice, plážovém volejbalu nebo gymnastice. Producenti argumentují tím, že sportovkyně mají být vnímány především jako profesionální atletky, nikoli jako objekty, které mají přitáhnout diváky.

Právě tady začíná největší debata.

Jedna skupina fanoušků změny vítá. Podle ní bylo na čase odstranit záběry, které často neměly se sportem nic společného a zbytečně odváděly pozornost od výkonů samotných závodnic.

Druhá část veřejnosti ale tvrdí pravý opak. Podle kritiků televize zacházejí příliš daleko a snaží se regulovat něco, co většina diváků nikdy nepovažovala za problém. Argumentují tím, že atraktivita sportovců byla vždy přirozenou součástí sportu – ať už jde o ženy, nebo muže.

Na sociálních sítích se proto začaly objevovat názory, že televize ustupují tlaku menšiny a z přenosů postupně mizí spontánnost i emoce. Právě tato vlna reakcí rozproudila debatu znovu i v posledních dnech.

Zajímavé je, že řada známých sportovkyň podobnou debatu vůbec neřeší.

Mnohé z nich aktivně budují své profily na Instagramu, kde bez ostychu sdílejí fotografie z dovolených, módních focení nebo snímky v plavkách. Nevidí v tom rozpor. Na kurtu, hřišti nebo dráze chtějí být hodnoceny podle výkonů, mimo sport ale stejně jako kdokoliv jiný ukazují svůj soukromý život.

Typickým příkladem jsou tenistky, atletky nebo plážové volejbalistky, které mají statisíce až miliony sledujících. Jejich popularita často stojí nejen na výsledcích, ale také na osobnosti, vystupování a komunikaci s fanoušky.

Právě proto část veřejnosti nechápe, proč se televizní režie snaží některé záběry eliminovat, když samotné sportovkyně podobný problém často vůbec nevnímají.

Je správné, aby televizní kamery zacházely se sportovkyněmi citlivěji? Pravděpodobně ano.

Stejně oprávněná ale zůstává otázka, kde se podobná snaha zastaví. Pokud se z přenosů začnou vytrácet přirozené momenty jen proto, aby nikoho neurazily, může se podle kritiků snadno stát, že se sport začne podřizovat společenským trendům více než samotným divákům.

Jedno je jisté už dnes. Debata o tom, co je ještě respekt a co už přehnaná korektnost, zdaleka nekončí. A ženský sport se stal jejím nejviditelnějším bojištěm.

Zdroje: