„Tohle je reprezentant?“ Černý nepomohl a ještě se urazil

Po nečekané porážce reprezentace, kterou doprovázela slabá hra a chaos na hřišti, byl Černý požádán o krátký rozhovor. A tehdy se vše zlomilo. Na otázku týkající se inkasovaného gólu reagoval podrážděně. „Byl jsem u toho? Vy si to nějak vyhodnotíte, dejte to na mě,“ pronesl a okamžitě odešel od mikrofonu.

Pro část fanoušků to byl vrchol arogance. Očekávali sebereflexi, omluvu nebo přiznání selhání. Místo toho viděli hráče, který se stáhl, odmítl odpovědnost a nechal emoce mluvit za sebe. Na sociálních sítích se okamžitě rozjely výzvy: „Ať z repre vypadne“, „Nulový přínos, velké ego“.

Černý není nováček. Hrál v Ajaxu, působil v Utrechtu, prošel těžkými zraněními a výkyvy formy. Reprezentace od něj očekávala, že dozraje v lídra. O to tvrdší je současný náraz. Český fanoušek dokáže odpustit chybu, ale ne pózu. A v rozhovoru viděl víc než špatný den. Viděl odstup, nezájem a možná i ego, které si neumí stát za výkonem.

Na druhé straně stojí argument těch, kteří tvrdí, že šlo o lidskou reakci. Černý byl zklamaný, naštvaný, sám věděl, že hrál pod své možnosti. Jenže moderní fotbal neodpouští. Reprezentant před kamerou nereaguje za sebe, ale za celý tým. A tady ta přehrada přetekla.

Další část kritiky se týká jeho výkonů. Část fanoušků připomíná, že Černý dlouhodobě nepřináší to, co se od něj čeká. Žádný rozdílový moment, žádná odvaha na balonu, žádná tvář lídra. A když se k tomu přidá nešťastný rozhovor, vzniká kombinace, která tvrdě dopadá na jednotlivce.

V očích veřejnosti nešlo jen o špatné vystoupení, ale o symbol širšího problému reprezentace, hráči, kteří neunesou tlak, ale přesto požadují respekt. Černý se ocitl v roli hromosvodu. Ať právem, nebo ne, bude teď jedním z těch, na které se bude koukat nejvíc.

Jeho další kroky rozhodnou, zda se z této krize zvedne. Buď se uzavře a tlak ho pohltí, nebo vrátí úder výkonem. Historie českého fotbalu už jednou ukázala, že hráči jako Baroš či Poborský také čelili nenávisti, než dokázali mlčící odpověď na hřišti.

Václav Černý stojí na křižovatce. Může se zlomit, nebo přetavit posměch v respekt. Jedno je však jisté. Odteď mu nikdo neodpustí ani metr navíc. A každý další rozhovor bude stejně sledovaný jako jeho dotek s míčem.

Zdroje: