Odpadová bitva o stamiliony a vliv. To je skutečná pravda o zálohování

Když se podíváme na probíhající kritiku zálohování nápojových obalů, rychle zjistíme, že skutečná otázka nezní, jak efektivně recyklovat, nebo jak chránit životní prostředí, ale, že jde o čistý byznys a o peníze, které tečou správným směrem – tedy k firmám, které si ze současného systému udělaly zlatý důl. V hlavní roli máme firmy jako PENTA coby distributor tiskovin, a společnost AVE CZ, která operuje v odpadovém hospodářství a vydělává na současné recyklační mašinérii. Proč by se někomu z nich líbilo, že zálohování nápojových obalů sníží množství plastů a hliníku v komunálním odpadu, když to znamená jediné: méně materiálu na fakturaci?

Aby toho nebylo málo, tak na podporu stávajícího stavu máme i některé obecní svazy a agenty svozových firem v podobě představitelů jako Olšáková, Dočkalová nebo Drahovzal. Tito lidé hrají na šachovnici odpadového systému zajímavou roli. Namísto toho, aby skutečně řešili problémy obcí, se propojují finančními šňůrami s odpadovými firmami a udržují je v komfortní pozici. Tohle propojení zajišťuje, že obce dál platí miliony na údržbu systému, který udržuje v chodu zisky těch správných firem, zatímco daňoví poplatníci to celé platí. Vůbec nejde o obce, protože obcím odpadne část problému, ale o vliv, který si přes obecní agenty udržují velké odpadové společnosti.

PENTA pak ještě přikládá pod kotel svou „misí“ zachránit reklamní letáky. Ano, čtete správně. PENTA je ta která se tváří, že jejich papírové reklamní letáky jsou něco jako národní poklad pro nízkopříjmové domácnosti a seniory, kteří prý bez letáků nepřežijí. Novela zákona o obalech by totiž zavedla recyklační poplatek právě na tyto reklamní tiskoviny. Tím by se distributoři museli složit na náklady, které dosud nesou obce a tedy i daňoví poplatníci. V reakci na to PENTA bije na poplach a tvrdí, že nová opatření poškodí seniory, kteří „letáky potřebují“ pro vyhledávání slev. Jako by letáky byly nějakým nezbytným zbožím pro přežití, bez kterého se naši důchodci neobejdou.

Zkrátka a dobře – celý ten humbuk kolem zálohování ze strany odpůrců není o ochraně všeobecného blaha a o veřejném zájmu. Jde o boj o peníze, které tečou z obecních rozpočtů, a tedy z kapes nás všech do skládek a „ne-technologií“. Kdo by tedy nechtěl, aby se to dál valilo tím správným směrem?

To, že se ministr životního prostředí dostal pod tlak, za jeho návrh zálohování nápojových obalů, není náhodné. Je vlastně jedno, že ti, co chtějí zálohovat jsou ti, kteří se mají starat. Takto zní i zákon o obalech a samotná směrnice. Zatímco ti, co zálohovat nechtějí, jsou čistými příjemci z celého systému, s nulovou odpovědností a pokrytými náklady. Ale pojďme se podívat, kde se vzali kritici celého systému?

Mezi hlavními kritiky jsou nyní média vlastněná skupinou PENTA, například takový Deník.cz, který opakovaně zdůrazňuje nevýhody zálohování všeobecnou škodlivost záloh ne český stát. Tato média často prezentují zálohování jako neefektivní a ministra Hladíka obviňují z lobbistických vazeb na nápojové společnosti, jako jsou Kofola či Mattoni. Pokud by ministr Hladík nechtěl zálohovat, mohli bychom zaznamenat napadení ministra, že je pod lobbingem odpadových společností. Na absurdnosti pak celému příběhu přidávají ankety mezi čtenáři Deníku.cz, které ukazují podporu zachování stávajícího systému, což vyhovuje producentům reklamních letáků, kteří tak přenášejí náklady na obce a občany. I když společnost EKO-KOM na svém webu uvedla, že dopady budou pro obce maximálně neutrální nebo spíše pozitivní. Nic nebrání tomu, aby „nezávislí“ novináři s charakterem hvězdného novináře Přibila opakovali stejné lži a dělali ankety typu, když se vám zdraží nápoje, budete pro zálohování? Když se vám zdraží odpady, kvůli zálohování budete pro zálohy? Ano, milovníci seriálu Jistě pane ministře pochopí, jak se dělají ankety na zmiňovaných denících.

Ve chvíli, kdy do boje o zálohování vstupuje Karel Pražák, situace získává nový rozměr. Jako spolumajitel AVE a nový vlastník mediální skupiny Mafra, Pražák efektivně kontroluje nejen část trhu s odpadem, respektive má zde své vlastní zájmy, ale ovlivňuje i značnou část mediální scény. Jeho vliv se rozprostírá od řízení odpadů až po tisk reklamních letáků distribuovaných Českou distribuční, což znamená, že má reálný finanční zájem na udržení současného systému. Tedy, zákazníci a výrobci nápojů: plaťte nám za svoz. Jestli recyklujete. Je nám jedno. Občané, plaťte za likvidaci reklamních letáků, nám nechte zisky. Zjednodušeně řečeno, každá změna, která by znamenala zásah do modelu, který společnosti AVE vyhovuje, by ohrozila příjmy jeho firem.

Pražákův zájem je jasný: Pokud by musel přispívat na recyklaci svých vlastních letáků, letáky by se prodražily, jejich počet by klesl, méně by se tisklo a tím i méně distribuovalo. A co by to znamenalo pro jeho mediální impérium? Menší příjmy z reklamního prostoru a nižší výtěžky. A tak se rozjíždí pečlivě řízená mediální mašinérie proti zálohování – noviny a média vlastněná skupinami, které profitují z odpadu, se předhánějí v článcích, které přesvědčují veřejnost, že zálohování je špatný nápad. Je natolik špatný, že všichni naši sousedé budou zálohovat a jen chytří Češi celou EU převezli.

Taktika dvou významných hráčů na trhu AVE CZ a PENTY má rysy koňského handlu, všechno je dobré, dokud to vydělává, ale jakmile by to mělo zasáhnout do vlastních zisků, je potřeba spustit mediální kanonádu a diskreditovat jakýkoli pokus o změnu.

Pražákova Mafra tak strategicky využívá svých kanálů k tomu, aby vyvolala pocit, že zálohování je nevýhodné, složité a ve výsledku poškodí obyčejné lidi, zatímco realita je přesně opačná: zálohování by znamenalo přenesení nákladů z obcí na producenty, tedy na firmy, jako je ta jeho. Ve výsledku tedy platíme všichni – daňoví poplatníci financují údržbu systému.

Zájem společnosti AVE CZ se maskuje jako služba veřejného blaha a ochrany spotřebitelů. Skutečnost? AVE CZ a podobné odpadové firmy dlouhodobě vytvářejí dojem, že jedině ony zvládnou odpadové hospodářství „správně“, a zároveň neustále profitují z toho, že obce a stát dotují jejich byznys. Přitom AVE CZ už měla řadu problémů se zákonem, kdy byla opakovaně obviňována z podvodů a obírání nejen obcí, ale i státu. Připomeňme její obstavený majetek a škodu ve výši 4 miliard korun https://www.transparency.cz/ave-cz-nejvetsi-odpadovou-firmu-ceska-stihaji-kriminaliste-na-podnet-transparency/ důvod proč podváděla.

AVE CZ podle vyšetřování neodvedla peníze za provozování skládek ve čtyřech obcích – Čáslavi, Benátkách nad Jizerou, Hořovicích a Mšenu. Výsledná škoda dosahuje neuvěřitelných 3,76 miliardy korun. Z této sumy měl stát přijít o 2,3 miliardy korun. Nejvíce postiženou obcí se stala Čáslav, která přišla o téměř miliardu. Další zasažené obce také utrpěly výrazné ztráty: Benátky nad Jizerou o 437 milionů, Hořovice o 33 milionů a Mšeno o 16 milionů korun.

Tady se nejedná o drobné nesrovnalosti, ale o masivní škody, které tvrdě zasáhly veřejné rozpočty těchto obcí.

Nápojové společnosti, které nesou přímou odpovědnost za své obaly a navrhují zálohování jako způsob, jak se o obaly postarat, se zatím odpadové lobby snaží vykreslit jako hrozivé lobbisty, jejichž jediným cílem je získat PET a hliník „zadarmo“. Ironií je, že odpadové společnosti, které tvrdí, jak dobře recyklujeme, se nikdy pořádně nezaměřily na recyklaci hliníku – v Česku ho třídíme bídně, až komicky. Přestože se často dočítáme, jak skvěle třídíme, pravda je taková, že pokud jde o hliník, Česko je v evropském kontextu na mizerné úrovni. Hrdí nemáme být na co.

Ministr Brabec musel vyjednat výjimky v EU, čili o skvělém třídění jak uvádí ex-ministr životního nemůže být řeč. Lobbisté odpadových společností však dál šíří legendy o tom, jak nám tento systém perfektně slouží, přičemž běžný zákazník stále platí čím dal více neefektivitu. Nemůžeme pak ponechat stranou tisíce tun hliníku, které neskončí na třídících linkách, ale na skládkách. Cenný materiál, končí v jámě, protože odpadové společnosti jsou trochu líné, nebo jen chtějí skládkovat. Není překvapením, že významné číslo skládek je ve vlastnictví AVE, a nehlasitější odpůrci konce skládkování byl odpadový lobbista Petr Havelka.

Výsledkem je, že zatímco třídíme možná dobře plast a sklo, hliník v našich modrých popelnicích prakticky mizí – systém jej prostě ignoruje a končí na skládkách.

Zavedení zálohování přináší nové povinnosti a nutnost změn, které nejsou populární a zřejmě nikdy nebudou politicky „sexy.“ Ministr Hladík si toto téma nevybral proto, aby získal body u voličů. Strana KDU-ČSL, nemá zrovna sílu postavit se silnému odpadovému lobby, vstoupila do citlivé sféry, kde se pohybuje na tenkém ledě. Naštvat odpadové společnosti, jako jsou AVE, Marius Pedersen, Rumpold nebo FCC, je totiž vždy trochu jako politické kamikadze. Jak těžké je měnit odpadovou legislativu, uvidíme, když si vzpomeneme na to, jak skončil nový odpadový zákon, který kdysi prosazovala a následně prosadilo ANO 2011. Díky tlaku lobbistů byl nakonec zbaven všech ostrých hran a zůstal jen ve slabší podobě, odklon od skládkování mohl být rychlejší a efektivnější.

Odpadová legislativa v Česku je zkrátka něco, co se mění pomalu a s velkým odporem. Pokud se uvažuje o změnách, je to téměř nemožné – stavba dálnic nebo nová jaderná elektrárna se ve srovnání s razantní změnou v odpadovém hospodářství zdají být mnohem jednodušší. Každý ministr, který by chtěl přistoupit k zásadním úpravám, se setká s mohutným odporem, protože v oblasti odpadu jde o velké peníze a propracovanou síť ekonomických zájmů.

Když přijde na diskuzi o zálohování, slyšíme, že jsme „specifičtí.“ Ano, specifikem Česka je, že se o odpady stará přes 6000 obcí a ještě více starostů, kteří mnohdy nemají jasno, co s tím. Není se co divit – problémy s odpady jsou složité a místní samosprávy se z časových i finančních důvodů spoléhají na „odbornou pomoc“ od velkých odpadových firem, které samozřejmě nemají zájem na výrazných změnách. Tyto firmy, jako AVE, Marius Pedersen, Rumpold nebo FCC, mají na českém trhu pevně zakořeněné postavení a nastavují si pravidla podle vlastních potřeb.

Je jednodušší a pohodlnější jít na ruku právě těmto velkým hráčům, kteří nejenže skvěle blokují každou významnou změnu v zákoně o odpadech, ale zároveň důsledně chrání své zisky ze stávajícího systému. A tak se jim daří udržovat situaci, kde obce a jejich obyvatelé dál platí za systém, který těmto společnostem vyhovuje.

Nápojový průmysl nyní musí plnit nové povinnosti a zajistit si určitý objem recyklátu. A kde ho vezme? Od odpadových firem jako AVE a Marius Pedersen, samozřejmě – a musí za něj znovu zaplatit. Proč „znovu“? Protože nápojáři už jednou platili za celý proces třídění. Ano, přesně tak: nápojáři jako Mattoni, Kofola a další výrobci nápojů platí obcím i odpadovým firmám za to, že jejich obaly odvezou a vytřídí.

Ale co udělají odpadové společnosti poté, co materiál vytřídí? Místo toho, aby recyklát prodaly zpět nápojářům, kteří ho potřebují pro plnění povinných kvót, klidně ho pošlou do zahraničí. Takže nápojáři si za svůj vlastní odpad zaplatí dvakrát – jednou za svoz a třídění, a podruhé - když recyklát kupují zpátky. Pro odpadové firmy výhodný byznys, pro nápojáře finanční past, a pro systém… no, asi nepříliš efektivní model recyklace, nemyslíte?

Celá situace s recyklačním poplatkem je jako půjčit někomu kolo a pak za něj znovu zaplatit, když ho chcete vrátit.

A teď k obcím, které v této hře mají zvláštní roli. Obce se především obávají, aby nepřišly o své. Co to je? Peníze. Rozumím tomu, každý potřebuje peníze na své rozpočty. Ale stojí za to připomenout, že pokud obce bojují o PET lahve nebo hliník, měly by být férové a říct, proč. Mnoho z nich má vazby na odpadové společnosti, nebo dokonce v těchto firmách sedí. Nejzajímavější příklad? Olga Dočkalová nebo stávající ministr Vlček. Že jsou ve střetu zájmů pochopitelně nevadí. Protože nemůžete být ve střetu zájmů, kdy chcete zisk, nijak neregulovaný a zároveň říkat, že chcete levné řešení.

Obce samozřejmě mají právo zajistit pokrytí svých nákladů – to je naprosto relevantní požadavek. Co ale nedává smysl, je jejich odpor proti zálohám, které je nijak nepoškodí. Což píše samostatně i EKO-KOM ve své analýze. Nechápu, proč odmítají prostředky, které by jim skutečně pomohly, a bojují proti změnám, které by pro ně mohly být přínosem.

Uvidíme, jak se velcí kluci domluví, zda nápad zálohovat někomu nesetne politickou hlavu.

Zdroje:

https://www.transparency.cz/ave-cz-nejvetsi-odpadovou-firmu-ceska-stihaji-kriminaliste-na-podnet-transparency/

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/caslav-ave spor/r~b4066784ff0911eab115ac1f6b220ee8/

https://www.hlidacstatu.cz/subjekt/49356089

https://www.hlidacstatu.cz/subjekt/45313351

https://www.denik.cz/ekonomika/povinne-zalohovani-drahovzal.html

https://www.hlidacstatu.cz/Subjekt/26791692