Proč jako muslim podporuji Izrael

Vysvětluji, proč bych se jako muslim v dnešní době raději účastnil demonstrace s izraelskou vlajkou, než s vlajkou palestinskou:

Jako muslim, humanista a demokrat nemohu zavírat oči před zlem světa. A jako obhájce práva arabského lidu na vlastní samosprávu (občanství, autonomii…), důstojný život a nadějnou budoucnost nemohu podporovat některá dnešní „propalestinská“ hnutí a demonstrace, které tuto možnost jako celek podle mě podkopávají. Islámská civilizace by měla prosazovat vysoké hodnoty lidskosti a neskrývat i bolestivou pravdu, ať už je to způsobeno naivní neznalostí, nebo chladným propagandistickým kalkulem…

Při sledování nejnovějších událostí můžeme klidně uvažovat v kontextu konfliktu z dlouhodobé perspektivy:

Chcete slyšet téměř nekonečný, více než sto, dvě stě let starý příběh národního obrození většiny národů světa a jejich touhy po sebeurčení? Příběh o tom, jak převládla národnostní koncepce státu a jak lidé následovali kulturní a politické sjednocení podle vzoru Itálie a Německa? Příběh maďarského vyrovnání, emancipace balkánských národů, českého národního obrození, boje za irskou nezávislost? Arabský boj za nezávislost proti turecké (osmanské) nadvládě? Patří sem také židovské sionistické hnutí z Palestiny šířící svou myšlenku mezi židovskou diasporou do Evropy i mimo ni. Palestina, název pro region, který z římské administrativy přejala většina států, včetně Židů. Ti jej používali také, ale nikdy nezapomněli původní regionální názvy oblastí jako je Galilea, Judea, Samáří…

Češi, Maďaři, Poláci a další dostali své území na počátku 20. století. Arabové částečně, když se jejich do různé míry autonomní državy přesunuly od jedné imperiální mocnosti k jiným. Na Židy se tehdy nedostalo, i když svůj stát mohli prakticky založit už před 2. světovou válkou, instituce i obyvatelstvo, vše tam bylo, ale Britové to odmítli.

Je to ale všechno významný historický kontext z hlediska dnešních demonstrací?

Podívám-li se nejen na mediální obraz, ale na samotnou argumentaci, která se v posledních dnech ozývala na propalestinských demonstracích, mám dojem, že celkový kontext izraelsko-palestinského konfliktu je pouze zneužíván k obhajobě myšlenek, které ve skutečnosti ničí budoucnost palestinského lidu. (Ten výraz „palestinský lid“ používám pro dnes převládající představu nazývat tak Araby a další obyvatele bývalého britského/tureckého protektorátu, tedy technicky vzato Araby, kteří odmítli vyhlásit svůj stát na území nikoho po konci britského protektorátu a dostali se pod správu a okupaci ze strany Jordánska, Egypta a nově vzniklého Izraele, který na části toho území nikoh roku 1948 Židé zcela legálně vyhlásili). Ano, je tu problém s okupací a rozšiřováním židovských osad mimo hranice vymezené OSN (což je ale důsledek neúspěšného mírového procesu a logické izraelské snahy získat lepší obranné pozice po řadě válek, kdy byl napaden…). Je tu otázka exulantů a konfiskace jejich majetku (Stejně jako jsou tu stovky tisíc Židů, kteří utekli z Egypta, Tunisu, Maroka, Jemenu, Iráku…) A ano, docházelo k politickým manipulacím ze strany Izraele s cílem co nejvíce oslabit palestinské hnutí jeho rozdělením. V Judeji a Samáří (nazývané jako Západní břeh Jordánu) je problém s agresivitou některých židovských extremistů, kteří jsou podle izraelských zákonů výtržníky, ale z několika důvodů se jejich odsouzení vleče, nebo k soudu nedojde, když jejich oběti na arabské straně nemají praktickou šanci zabývat se podáváním žalob a sbíráním důkazů…takže bez žalobce není soudce. To vše, ano. A dalo by se donekonečna argumentovat podobnými excesy ze strany Arabů, kteří vysílají do konfrontace s vojáky a osadníky v prvních řadách děti, používající pak zákroky izraelských složek jako důkaz jejich nelidskosti… Excesy na obou stranách, kdy jedno vede k druhému. Koloběh násilí, perzekuce a dalšího násilí. Zásadní rozdíl je ale v morálním a právním hodnocení na obou stranách. Ti z Izraelců, co hází kameny na civilisty, jednají nezákoně a většinová společnost je odsoudí jako nemorální. Zatímco, bohužel, ti z Palestinců, co hází kameny na civilisty, získávají mezi většinovou arabskou společností morální podpory a uznání a v případě zatčení a odsouzení do izraelského vězení pak zcela legálně získávají rentu od palestinské samosprávy, jako formu odškodnění za újmu. Samosprávu dnes vede sekulární Fatah, který je považován za umírněný. V oblastech, kde vládne Hamás, z takového člověka bude rovnou hrdina. Asi vidíte ten rozdíl.

Základní otázkou pro Palestince (a zastánce palestinského lidu) nyní je, zda jsou schopni odmítnout používání teroru jako prostředku pro své „vyšší záměry“. Pokud jsou schopni uznat, že pro budoucí mír je nutné přestat vyhrožovat zničením Izraele jako takového. Jsou schopni uznat, že mír by mohl existovat, kdyby nedošlo k ideologickému zneužití konfliktu? Opět se objevuje historický kontext, kdy se podpora Palestiny ve skutečnosti ukázala jako ideologický a geopolitický kalkul. To bylo využíváno Sovětským svazem, dnes Íránem (a dnešním neslavným nástupcem Sovětského svazu - Ruskem). Upřímně řečeno, zvláště na konci studené války, i dnes, jde spíše o šíření a  zneužívání falešné naděje pro většinový arabsko-islámský svět na nějaké konečné vojenské vítězství Palestinců (a transfomraci či zničení Izraele), než o skutečný realistický plán na vyřešení konfliktu.

Dnešní situaci ohledně demonstrací a vlajek lze ale značně zjednodušit :

Nemusíme vůbec absolvovat dlouhé kurzy historie: Stačí se zeptat, zda člověk odsuzuje či neodsuzuje útoky Hamásu ze 7. října. Jestli považuje Hamás za teroristickou organizaci a jestli považuje následnou obranu Izraele jako legitimní. Nebo jestli uzná Izrael jako stát, se kterým se dá vyjednávat. Následující odpovědi řeknou o člověku vše podstatné. Bohužel se tato témata neobjevují na propalestinských demonstracích; nebo jsou po nějakém úvodu rychle odsunuty do pozadí.

Masakr na začátku října nebyl jen jednou z mnoha epizod konfliktu, ale historickým milníkem. Jde o přelomovou událost, která jasně odkrývá karty všem zúčastněným v regionu i na celém světě a zcela mění realitu státu Izrael. Nezapomínejte, že Izrael je malý stát. Rozlohou a o mnohem menším a počtem obyvatel trochu menším než ČR. Má 45× méně obyvatel než Evropská unie. Proč se o 7. říjnu mluví jako o tak významné události? Pro srovnání: Představte si teroristický útok na některá města EU, při kterém by zemřelo 63 000 lidí. Ano, 63 tisíc. Jak by reagovala evropská společnost, vlády a armády? Když terorista někde zabije jednoho člověkam, začnou okamžitě vždy velké politické diskuse a speciální bezpečnostní opatření. Co by se stalo v Evropě, kdyby za jeden víkend zemřelo 63 tisíc lidí? Co byste upřímně čekali od státu, který by byl takto napaden? Jakou reakci byste očekávali, když víte, že mrtví byli často zabíjeni velmi brutálním způsobem, který je shodný s metodami Daesh (ISIS/Islámský stát). Nezaslouží si to nějakou pozornost na všech demonstracích, které se pořádají proti izraelské vojenské reakci? Někdo argumentuje, že pouze tato katastrofická situace je příležitostí, kdy se svět probouzí a může mu být nabídnut pohled na mizerné vyhlídky Palestinců, jejichž situace přestala mnohé zajímat, a to včetně důležitých arabských států. Ani to nevylučuje možnost, důrazně odsoudit útoky ze 7.října, ale neděje se to jinak, než sporadickým, nebo vůbec.

Tento teroristický útok nelze obhájit v kontextu 75 letého konfliktu mezi Izraelem a jeho sousedy, ani v kontextu 125 let starého židovského úsilí o založení Izraele. Není ani přípustné to vysvětlovat pomocí extrémní situace Palestinců a falešných narativů o Gaze jako nějaké izraelské věznici beznaděje (Gazu spravují Palestinci už 18 let a její blokáda by byla neúčinná, kdyby se jí Egypt také neúčastnil. Ano, Gaza je vězení, ale ne izraelské). Naléhavost a brutalitu nelze obhajovat ani falešným motivem osvobození mešity Al-Quds. Totéž může ideologicky tvrdit Izrael a Židé ohledně Chrámové hory, nebo dokonce křesťané, kteří žijí na obou stranách, s Betlémem, Golgotou a Olivovou horou. Argumentovat právem bojovat za svaté země by bylo stejně marné jako vzájemně argumentovat, které je správné náboženství. Subjektivní pravdy nemohou být omluvou pro války v civilizovaném světě.

Pokud je člověk humanista a věří v posvátnost lidského života, nikdy nemůže najít žádný argument pro pochopení tohoto útoku. Není možné říct „Odsuzuji terorismus, ale… “. To je jako říct neslavné „Nejsem rasista, ale… “.

V případě izraelsko-palestinského konfliktu můžeme pomocí metod historického kontextu vědecky určit příčiny, záminky, prvotní a dlouhodobé následky, ale to nepokrývá současnou akutní situaci, kvůli které se demonstruje = situaci, kdy teroristická skupina vyhlásila brutální válku proti jednomu státu. Ale pozor, realita je mnohem horší než tato skutečnost. Teroristé ovládají rozsáhlé obyvatelstvo Gazy, kteří jsou de facto rukojmími v jejich neskrývané snaze rozšířit konflikt co nejvíce a s co největším počtem obětí. Jak může muslim, jehož cílem je znát a říkat pravdu, sdílet zprávy Al-Džazíry, kde představitelé Hamásu (nazývaného v některých TV jako Palestinská samospráva v oblasti) ukazují v naaranžované konferenci co nejvíce mrtvých těl? A to spolu s šířením řady dezinformací? Dnes díky OSINT komunitám nemusíme čekat na vyjádření mluvčích tajných služeb a bezmezně jim věřit. I demokratické státy se někdy mohou pokusit manipulovat lidmi, i když šance na to je mnohonásobně menší než v autokratických diktaturách. Dnes je díky globálnímu propojení světa a technologií mnohem jednodušší nezávisle ověřovat informace a odhalovat manipulaci, dezinformace a propagandu. A tak jsme mohli v přímém přenosu sledovat, jak Al-Džazíra vysílala dezinformace vytvořené Hamasem a kdy na lep tenoristů na chvíli sedly i některé další světové zpravodajské agentury. Takových situací bylo v prvních týdnech války mnoho a jistě se budou i opakovat, bude-li válka pokračovat. Naše osobní víra, naše politické přesvědčení, ani náš vlastní původ nemohou být důvodem k tomu, abychom si zakryli oči před pravdou. Muslimové nemohou zakrývat závažné zločiny nebo nebezpečné lži jiného muslima jen proto, že sdílejí víru a v zájmu „účelu, který světí prostředky“. To by bylo pokrytecké.

Jenže z nějakého důvodu se na propalestinských demonstracích těchto dní v západní Evropě sice objevuje během úvodních projevů odsuzující terorismu (v nejhorším případě to je chladný kalkul, jak si nepokazit image), ale pak v zápalu demonstrace dochází k čistě protiizraelským výpadům, nebo v nejhorším případě se někde i mává vlajkou Hamásu a podobných organizací. Dokonce se objevují jednotlivci křičící « Alláhu akbar ». Stejná silná slova a fráze, jaká my, muslimové, používáme v modlitbě a dzikru (připomínání si Boha). V kontextu takových demonstrací jde o evidentní politicky motivované vyjádření, které kopíruje vzorec teroristického chování. Je to něco nehorázně nelidského, vůči všem obětem těch, kteří se tím pokřikem při boji zaštiťují. Stejnými slovy oslavovali obyvatelé Gazy první zprávy o útocích Hamasu na jihu Izraele. Stejná slova neustále opakují teroristi – vlci samotáři i skupiny při útocích všude na světě. Upřímně, o obyvatelích Gazy nevíme, zda všichni věděli o násilné povaze útoku proti civilistům, ani nevíme, jaká část populace se tak radovala. Část se toho vpádu na izraelské území ale účastnila, civilisti, ale i „novináři“ a „humanitární pracovníci“. Ale ti, kteří žijí v demokratické a svobodné zemi někde v Evropě a Americe a mají veškeré informace o tom, co se v oblasti dělo? U nich se nedá mluvit o ničem jiném, než o záměrné politické provokaci a (možná) nevědomé obhajobě teroru maskovaného jako partyzánský boj, v horším případě glorifikování teroru s vědomím, že v hloubi duše chtějí zničit i celý stát Izrael. A maskují to slovy o Palestině „od řeky k moři“.

Zde se dostávám k tomu, že Izrael v některých aspektech západní liberální demokracie klopýtá (existence vojenské cenzury, snaha současné vlády změnit soudní systém, promlčování a neřešení některých zločinů, a na druhé straně prodlužování procesů u jiných), ale stále je to nejdemokratičtější stát s nejsvobodnějšími médii a nejnezávislejším soudním systémem v celém regionu. Je to stát, bez kterého se navíc žádný budoucí palestinský stát neobejde – vzhledem k velikosti regionu a vzájemné zeměpisné, ekonomické, bezpečnostní, nebo i vodohospodářské situaci. Říkám Palestinský stát, i když nemůžeme v nejbližší době uvažovat o jeho funkční realizaci … Toto téma bude možná do roku 2024 a dále ideologickou mantrou pro Írán, Turecko, Rusko, Egypt a další země, které rády nasměrují všeobecnou nespokojenost svých obyvatel proti Izraeli či celému Západu, než aby hledat chyby ve vlastních vládách a systémech.

Izrael je stát, který je součástí západního světa a nelze jej srovnávat s diktaturami utlačujícími vlastní obyvatelstvo. Zařazení Izraele mezi Západ dokazuje i vysoká emancipace žen, která je jedním ze základů rozvoje moderní svobodné společnosti, jasně kontrastující s patriarchálními systémy v okolních zemích nebo se státní ideologií Íránu. Izraelská obranná politika byla posledních 75 let stejná, a to snažit se přežít. Jiná alternativa neexistuje a je to jejich priorita číslo 1. Druhou prioritou je obrana vlastního obyvatelstva a nikdo rozumný nebude zpochybňovat právo Izraele vyhledávat a ničit teroristy. Izrael nemá zájem okupovat nebo anektovat Gazu (tu nechce ani Egypt). Dávat za vinu mrtvé civilisty v této obranné válce Izraeli je pokrytecké. Obyvatelé Porýní, nebo Drážďan měli různě velkou/malou/žádnou vinu za nástup nacistů k moci a rozpoutání světové války, přesto je válka postihla nezávisle na tom. Svobodný svět se bránil a snažil se předtím pro mír mnohé obětovat, ale když jde o otázku přežití, byl donucen bojovat. Byl donucen k válce, ve které jsou vždy civilní oběti. Ale kdo je má skutečně na svědomí, Churchill, nebo Hitler? Historické příměry bývají nedokonalé, ale princip platí. Takže znovu: Dávat za vinu mrtvé civilisty v této obranné válce Izraeli je pokrytecké. Dnešní válku připravil a zahájil Hamás. Hamás také odrazuje civilní obyvatelstvo (nejen slovně) od evakuace z míst bojů. A kdo postavil úkryty pro své členy, pro zásoby paliva, zbraní, vody? Kdo tyto zásoby šetří na bojové operace, místo aby je rozděloval civilistům? Kdo postavil sklady a úkryty pod tržnicemi, nemocnicemi, školami, mešitami a univerzitními celky, a kdo tam de facto drží civilisty jako rukojmí? Hamás. To jsou čistá fakta. Jejich popíráním by si lhal člověk sám sobě. Jsou to fakta, která by neměla být zastíněna tím, že je nám líto Palestinců nebo že nesouhlasíme s izraelskou politikou. Zavírání očí před problémem neznamená, že problém neexistuje.

V žádném případě nedávám rovnítko mezi Palestince a Hamás. Chci jen ukázat, kdo je přímo zodpovědný za současnou situaci. K tomu není potřeba žádný historický kontext. Bohužel dnešní situaci v Gaze jasně vystihuje známý výrok Goldy Meirové: « Můžeme Arabům odpustit zabíjení našich dětí. Nemůžeme jim odpustit, že nás nutili zabíjet jejich děti. S Araby budeme mít mír jen tehdy, když budou milovat své děti víc, než nás nenávidět… ».

A nyní se přeneste do centra Paříže, Londýna, Berlína nebo Prahy. Například v Paříži byly propalestinské demonstrace zpočátku přímo zakázány ze strachu z násilí a obhajoby terorismu. Ale jak už to ve skutečných demokraciích se soudy nezávislými na vládě bývá, byl takový příkaz prozkoumán a zrušen. Každá jednotlivá demonstrace musí být nyní posouzena samostatně. Netrvalo dlouho a demonstraci plnou palestinských vlajek doprovázelo skandování obviňující Izrael z toho, co dělal útočník, tedy ze zabití civilistů. Ozývají se výkřiky imitující teroristickou mediální propagandu. Objevují se vlajky všech různých států, ale francouzská vlajka není nikde vidět. Demonstrace podporují extrémní strany a komunisté, všichni ti, kteří by nejraději vystoupili z EU, NATO a zrušili euro atd. Nemusím říkat, komu by se to líbilo. Paradoxně se na demonstraci objevují i lidé s anarchistickým a volnomyšlenkářským pozadím, zastánci menšin, kteří by za vlády Hamásu v Gaze (ale i v Rusku, Číně nebo Íránu) skončili ve vězení. Nebo hůř. Nikde se nekřičí nic proti únosům civilistů (dokonce dětí) z Izraele do Gazy. Skandují proti „kolektivnímu trestání“ obyvatel Gazy, aniž by se zmínili o tom, kdo nezajistil ochranu obyvatelstva a naopak je vystavil nebezpečí bez jakékoli jejich svobodné volby a konzultace (a často jim to dělají z bezpečí krytu, nebo z hotel v Kataru). Objevují se názory, že by se měl Izrael okamžitě stáhnout do mezinárodně stanovených hranic příměří z roku 1967. Řeknu to hned : Hranice z roku 1967 jsou nesmysl. Víte, že na jednom místě se Izrael stáhl do hranic roku 1967 ? Opustil území, zrušil osady, předal vládu palestinské samosprávě. Vyhověl požadavkům. To místo se jmenuje pásmo Gaza. Hrozný příklad pro všechny ubohé obyvatele tohoto území i pro Izrael. Chcete, aby se další území stalo další potenciální základnou ve stylu Gazy? Nebo věříte, že se Hamás a Islámský džihád promění v demokratickou vládu švýcarského typu? Myslíte si, že hranice 67 nebude využita k dalším útokům na zničení Izraele, když bude v takových hranicích Izrael ještě mnohem zranitelnější, než dnes? Myslíte si, že poté vládci Gazy, Hizballáh a Írán okamžitě odmítnou autoritářský systém vlády na palestinských územích a ideály genocidy Židů? Ne, Izrael nemůže dovolit, aby se celá jeho hranice proměnila v jednu velkou Gazu. Byla by to katastrofa i pro Palestince. Pokud chceme mír a slibnou budoucnost pro naše palestinské bratry a sestry, Gaza budiž varováním.

Přestaňme démonizovat Izrael jako krvežíznivého Žida, který chce etnicky vyčistit Gazu. Izrael Gazu nechce ani nepotřebuje. Bude-li potřebovat bezpečnostní pásmo, udělá ho. Izrael varuje civilisty před svými cílenými útoky pomocí SMS a telefonátů. V případě výpadku sítě použijte letáky. Luxus, který nebyl dopřán stovkám mrtvých při útoku Hamásu, nebo jednotlivcům ubodaným, nebo zastřeleným v Evropě. Izrael nemá motivaci vytvářet svými akcemi novou generaci Palestinců s traumatickou nenávisti proti Izraeli, ale musí se bránit. Nemá na výběr. Nemůžete debatovat u čaje s někým, kdo vás chce fyzicky zničit. Izrael nemá zájem poškozovat svůj mediální obraz ve světě, ale prioritou číslo jedna je zachování existence státu a jeho bezpečnosti. Obraz, který už do značné míry deformuje propagandu Hamásu a všech, kterým vyhovuje rozdmýchávání místního konfliktu. Na zmiňovaných propalestinských demonstracích se nedozvíte o příběhu Arabů, kteří žijí a pracují v Izraeli. Lidé tam nebudou mluvit o izraelských Arabech, kteří jsou objektem nenávisti na sociálních sítích za to, že zachránili židovskou rodinu z kibucu od Hamasu tím, že je odvedli do bezpečí. Takový obraz Araba-Palestince-izraelského občana nezapadá do jejich vnímání světa, proto se jej snaží minimalizovat nebo zcela ignorovat. Ale přitom to bzli v ten okamžik nejlepší lidé z celého lidstva: Ti, kteří zachrání jeden život, jako by zachránili celé lidstvo – a oni zachránili celé rodiny před (po vzoru Daesh i zdrogovanými) teroristy, kteří se je chystali unést nebo zastřelit.

Dva druhy demonstrací v západním světě:

Demonstrace, které se zdají být propalestinské, ve skutečnosti šíří ideologie a narativy, které Palestincům škodí. A škodí i západním společnostem, protože vyvolávají dojem, že mlčení o určitých tématech na takových shromážděních znamená souhlas. A bohužel, další projevy působí ještě silnějším dojmem, že nejde jen o souhlas, ale také o přímou podporu. Neblahé mrazení mi způsobuje i fakt, že ti, kdo tyto demonstrace vyhrocují až na hranici výtržností (samozřejmě ne všude), jsou stejní, kteří se podíleli na nesmyslných pouličních nepokojích minulých měsíců ve Francii. Výtržnici řádili jen proto, aby vyjádřili svůj odpor ke společenskému systému, kvůli adrenalinu nebo aby otestovali hranice toho, co si ještě mohou dovolit, aniž by do toho zasahovala policie. Takže v naší oblasti v té době hořela auta, popelnice a kadeřnictví, jako výraz boje proti údajné policejní brutalitě a jejich slovy za «budoucnost našich dětí». Budoucnost na spáleništi v anarchii ? Ti samí mladíci, často nezletilí, dnes protestuji za práva civilistů v Gaze. Chybí jen kousek a zase budou hořet popelnice a kadeřnictví. Pokud s nimi chce někdo diskutovat o uznání práva Izraele na sebeobranu, mohl by špatně skončit a bude označen za služebníka imperialistického sionismu. Stejně jako člověk, který chce uhasit jimi založený požár před příjezdem hasičům bude označen za otroka vlády… V Praze, Varšavě, nebo v Bratislavě to tak možná nevypadá, ale dynamika je stejná a argumenty shodné. Jen jsou v jiné fázi.

A pak tu máme v Paříži mnohem menší demonstrace. Vyjadřují svou podporu Izraeli. Na těchto demonstracích vlají vlajky Izraele, ale i Francie. Na těchto demonstracích se neskandují politicky zneužitá náboženská hesla, ale zpívá se státní hymna. Na těchto demonstracích je hlavním tématem zřejmý a slyšitelný odpor proti terorismu a varování, že totéž se může opakovat i jinde. Varování, že terorismus může v konečném důsledku ohrozit každého. Varování, které by měli slyšet hlavně muslimové, kteří následky toho pociťují nejvíce. Na takových demonstracích s izraelskými vlajkami se neobjevují žádné návrhy a ideály, které by zpochybňovaly demokratický systém vlastních zemí, neexistují výzvy k likvidaci jakéhokoli národa.

Jako muslim prostě nemohu popřít pravdu (i nepříjemnou), která z těchto demonstrací hají svobodný svět, humanismus a naději na nějaký budoucí mír, a která to naopak ohrožuje. Mír Palestincům nemůže přinést boj, který vede teroristická organizace. Mír pro Palestinu nepřinese ani boj, jehož ideály a cíle nejsou občanská práva Palestinců, ale jsou demagogickou obhajobou genocidy a světového džihádismu. Mír Palestincům nepřinesou ani světové komunity, které se tváří, že terorismus v palestinském boji za sebeurčení neexistuje a zároveň podkopávají vlastní mírové společenské soužití.

Proto bych dnes jako muslim stál radši na demonstraci s izraelskou vlajkou. Shrnuto ze tří důvodů:

1. Jako úcta k obětem historicky bezprecedentního útoku teroristů proti izraelským občanům 7.října (To nevylučuje lítost nad ostatními mrtvými v konfliktu).

2. Protože palestinská vlajka se na současných demonstracích stala symbolem relativizujícím terorismus a podkopávající západní společnost a humanistické ideály šířením dezinformací a protidemokratické politické propagandy.

3. Jako výraz toho, že pravda nezávisí na ideologii, rase nebo náboženství. Objektivní pravdu lze zjistit pouze upřímným hledáním, nikoli následováním.

7.října bylo milníkem pro Palestinu, po kterém se rozhodne, jestli se dokáže zbavit teroristické hrozby zevnitř. Izrael může svou obrannou akcí zbourat tunely a skladiště, ale nezmění věci v hlavách lidí. Palestinci a jejich podporovatele musí tuto hrozbu sami aktivně odmítnout a přinést alternativu.

Do té doby je jakákoliv palestinská naděje mrtvá.

Zavražděna Hamásem.

Říjen 2023

Zdroje: