Článek
Polsko bylo za složité mezinárodně-politické situace na konci 18. století rozděleno mezi tři sousední mocnosti (Prusko, Rakousko a Rusko). Zdaleka největší část někdejšího polského státu získalo tehdy Rusko a ruská nadvláda na někdejších polských území byla pro Poláky usilující neustále o obnovu svého státu obzvláště tíživá.
Poláci dosáhli obnovení své státnosti v omezeném měřítku až v roce 1918 v důsledku zhroucení Ruska a Německa v 1. světové válce a vypuknutí revoluce v těchto zemích, která je na určitou dobu politicky destabilizovala. V okamžiku kdy se v Rusku a Německu vytvořily vnitřně stabilní totalitní režimy byla další existence obnoveného polského státu v prostoru mezi Německem a Polskem ohrožena bez ohledu na jeho spojenectví s Anglií a Francií, které s Polskem přímou nesousedily a nemohly mu poskytnout ani náležitou podporu.
Za této situace se Německo s Ruskem dohodly (pakt Stalina a Hitlera, či Molotova a Ribbentropa) a Německo na tomto základě mohlo 1. 9. 1939 přepadnout Polsko. Poláci se silnějšímu nepříteli obětavě bránili a ve dnech 9. až 18. září došlo dokonce k polské protiofenzivě na řece Bzuře na jihozápadě od Varšavy. Tehdy ale (17. září) vstoupil do války SSSR, čímž byl osud Polska v této válce zpečetěn. O těchto skutečnostech se ovšem v hodinách dějepisu za starého režimu nepsalo. Uvádělo se pouze, že slabé Polsko se ve válce s Německem rychle zhroutilo a SSSR pouze přišel osvobodit území, které Polsko (neprávem) obsadilo po 1. světové válce.
