Článek
Dříve šlo o poměrně inovativní přístup. Koneckonců vzpomeňme si, že velkými konspirátory byli i Darwin nebo Arthur C. Clarke. Nikdo jim nevěřil a oni nám představili novou tvář pravdy. Alespoň takové, jakou podporují současně platné teorie a pro které svědčí majoritní část důkazů. Možná i to je jeden z důvodů, proč současní vševědové žijí v přesvědčení, že když kacíři v minulosti měli pravdu, bude ji mít také Pepa u pobryndaného ubrusu.
V časech, kdy autoři jako Erich von Däniken formovali zcela nové teze a přístupy, jako je kupříkladu spekulativní archeologie, šlo o poměrně zajímavý pohled, který sice nešlo brát příliš vážně (vlastně spíš vůbec ne), ale přinejmenším úsměvný potenciál se v podobných názorech nacházel. To už dnes neplatí.
Zatímco v mnoha oborech profesionalita nahradila amatérismus, v konspiracích se evoluce ubírá račím směrem. Kde jsou ty časy, kdy profesor Allen J. Hynek platil za předního ufologa. Dneska si stačí pustit pár youtuberů a víte, že se o přínos rozumu dnešní generace nemusíte bát. To se tak parta tří troubů rozhodne vyvrátit osobní zkušenost československého kosmonauta, já sám si vyslechnu, že jsem demagog, když se zastávám seriózní egyptologie (aby ne, když italští vědci objevili pod pyramidami starověkou Fukušimu), papež je vůdcem armády Opus Dei a v diskuzích zaznívá jméno Soros tak často, že ze samotného škytání by se ten nebohý starý pán už musel poblít. Zde samozřejmě nejde o žádné novátorství ani o vědecký přístup k neotřelým hypotézám, ve skutečnosti by podobní lidé měli dostat duševní péči, neboť i konspirace lze považovat za život v bludu. Ovšem, jak říkal nezapomenutelný doktor z filmu Drž hubu: představte si, jak by ty budovy musely být velké.
