Článek
Asi všichni se shodneme, že Ukrajina je v probíhající válce v roli oběti. Její obyvatelé neskutečně trpí a pomoc z naší strany je rozhodně žádoucí. Přesto se ozývá stále více jazyků, které syčí, že pomoci už bylo dost. Jenže čím to je? Jestliže v České republice tvoří tzv. pátá ruská kolona pouhé jednotky procent a naprostá většina občanů je přesvědčena, že Rusko nemá na Ukrajině co dělat, proč sympatie s napadenou zemí mizí? Důvodů je nepochybně více, ale ten nejpalčivější je bohužel v samotných Ukrajincích. Jejich mentalita je příliš často nekompatibilní s naší zažitou náturou. Co Čech považuje za normální, Ukrajincům může připadat excentrické, a zase naopak.
Když pominu případy, o nichž se můžeme dočíst v médiích, tak sám bych mohl vlastními zážitky vytapetovat halu. I pracující Ukrajinci totiž bývají leckdy, jak jen to říct, za hranou. Chtěl jsem si odskočit na WC v ostravském Géčku, kde paní ukrajinského původu zrovna uklízela prostor toalet. Jelikož pánské byly čerstvě vytřené, otevřela pro veřejnost WC pro invalidy. Já si na první dobrou cedulky nevšiml a na vteřinu jsem se nejistě zastavil na rozcestí. „Musíte na invalidy, neumíte číst?“ vyjela na mě uklízečka, přičemž její slova zněla něco jako: „Niumitě čijesť?“ To se držíte zuby nehty, abyste se ovládli. Včera zase podobný zážitek v ostravské Karolině.
Měl jsem v úmyslu nabrat si z pultu zeleninu, když se přihnala další uklízečka s pojízdným mopem a se slovy: „Musíte uhnout!“ mě doslova vyhnala pryč. Neměl jsem na výběr, pokud jsem nestál o zašpiněné boty. A přesně tohle je ten problém. I my Češi míváme mezery ve vychování, ale zdaleka to není patrné v tak masovém měřítku. Neúcta, nevděk a arogance. Boty v MHD na sedačkách, předbíhání ve frontách… Je správné pomáhat potřebným, ale potřebný by měl mít dostatečnou dávku vychování a zdvořilosti.
Zdroje:
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2623450
