Článek
Z tohoto důvodu vyplývá, že si můžeme pouze domýšlet, jak vypadala, a naše fantazie díky tomu pracuje naplno.
Druhým důvodem je právě jejich vzhled. Také mnozí recentní živočichové nás nepřestávají udivovat a jitřit naše smysly. Nezřídka tvorové pralesů a oceánů působí dojmem, jako by utekli z fantasy knížky. Stále je však můžeme vidět a sáhnout si na ně (pokud nejsou jedovatí). Oproti živočichům z pravěku jim ovšem chybí onen bájný prvek. Pojďme si představit jednoho z dechberoucích tvorů, jenž kdysi obýval naši planetu.
Je to žába?
Nacházíme se zde, ve střední Evropě, akorát ručičky hodinek se zbláznily - procházíme krajinou svrchního triasu, v době před 200 miliony let. Veškerou pevninu tvoří jeden ohromný superkontinent Pangea. Terén je zde spíše méně zalesněný a vegetace se té naší příliš nepodobá - dominují nižší stromy a přesličky. Karbonské pralesy zmizely částečně v permu a trias je již zcela vymýtil. Koneckonců, nastala první perioda druhohorní éry. Můžeme zde potkat prvotní dinosaury, především menší teropodní masožravce a předchůdce větších sauropodů. Tyto časy mají také své vlastní vzdušné síly. Peteinosaurus náleží mezi primitivní pterosaury a živí se všudypřítomným dotěrným hmyzem. Ten zde poletuje hlavně proto, že kráčíme oblastí velkých tůní. Tvor, kterého hledáme, je totiž obojživelník, ale veškerý svůj čas tráví ve vodě, jež je tady kalná a bahnitá.
Přerostlá rosnička
Tůň, před níž stojíme, obklopují stromy a nízký podrost. Voda ubíhá do dáli a pod hladinou plavou ryby. Než stačíme určit, kolik desítek metrů jezero měří, voda se zčeří a z hlubin vyrazí gigantická hlava, v jejíž tlamě asi metr dlouhá ryba zmizí jako bonbon. Mastodonsaurus giganteus je nekorunovaným králem této louže. Má zde hojnost ryb, zatím. Jeho tělo měří až čtyři metry a robustní morfologie nápadně připomíná ropuchu. Rozdíl je ve stavbě hlavy. Zatímco žáby, jaké známe, se vyznačují půlkruhovým tvarem lebky, tento obřík kopíruje spíše trojúhelník. Metr a půl dlouhé hlavě vévodí tlama plná zubů, zatímco hřbet evokuje dojem krokodýlí kůže. Nohy jsou však natolik krátké a slabé, že nedovolují chůzi po souši.
Lebka mastodonsaura
Koncem triasu a s přicházející jurou tyhle louže a jezera vyschnou. Pro obojživelníky, co se nepodřídili evoluci, nastanou krušné chvíle. Přijde vymírání druhů, jaké zažila Země nesčetněkrát. Obojživelníci přežijí, nicméně mastodonsauři mezi šťastlivci nebudou.
Zdroje:
Pravěká zvířata, Beneš Josef, 1992
