Článek
Na růže mám v zahradě slabost. Každý rok jim věnuju trochu péče navíc a ony se mi za to odmění voňavými květy. Ale jen zalévat nestačí – pokud chcete opravdu zdravé a krásně kvetoucí keře, bez jarního hnojení to nepůjde. Tady je moje osvědčená praxe.
Načasování je základ
Za ty roky, co se v hlíně rýpu, jsem si ověřil jedno – s hnojením se musí začít včas, ale ne zbrkle. Když se růže začnou probouzet ze zimního spánku, objeví se první pupeny a výhonky – to je ten správný moment. Obvykle to vychází na přelom března a dubna, podle toho, jak rychle se oteplí.
Hnojit dřív, než se rostliny rozjedou, nemá moc smysl – hnojivo může voda odnést a růže si z něj nevezmou skoro nic. Naopak, pokud to necháte na květen, už jenom doháníte vlak.
Co růže potřebují k životu
Růže jsou trochu jako lidé – aby dobře rostly a kvetly, musí mít všeho tak akorát. Dusík, fosfor i draslík, to je základní trojka. Na jaře jim dávám hlavně dusík, protože ten podporuje růst nových výhonů a listů. Dobře se mi osvědčil dusičnan amonný – zabírá rychle a trochu okyselí půdu, což růžím svědčí.
Ale nejedu jenom na chemii. Když mám k dispozici dobře uleželý koňský hnůj, je to malý poklad. Zapracuju ho kolem keřů, a kromě živin zlepšuje i půdu. Dobrý je i kompost, pokud je opravdu rozložený. Žádné čerstvé zbytky, ty by mohly víc uškodit než pomoct.
Na trhu jsou i speciální hnojiva pro růže – taková ta granulovaná, co obsahují všechno potřebné. Když nemám čas míchat si to po svém, sáhnu po nich. Hlavně koukám, aby tam byl i hořčík a stopové prvky – ty dělají hodně pro zdravé listy a celkovou vitalitu.
Jak hnojím já
Než vůbec začnu s hnojením, růže pěkně prohlédnu. Ostříhám staré výhony, odstraním suché listy a případně i trochu pletí v okolí. Pak teprve přijde na řadu hnojivo.
Granule nasypu kolem keře – ne ke kmínku, ale do kruhu zhruba 20–30 cm od středu, aby se dostaly ke kořenům. Zapravím je lehce motyčkou a hlavně dobře zaliju. Bez vody se živiny ke kořenům nedostanou a můžete hnojit, jak chcete.
U tekutých hnojiv je to ještě jednodušší – naředím podle návodu a zaliju růže stejně jako běžně. Jen si dávám pozor, ať to nepřeženu. U růží platí – všeho s mírou.
Na co si dát pozor
Dusík je skvělý pomocník, ale když se to s ním přežene, růže sice rostou jak z vody, ale nekvetou a snadno chytnou plíseň nebo jinou potvoru. Proto hnojím rozumně – raději dvakrát menší dávku než jednou přehnanou.
A taky pozor na čerstvý hnůj – ten do růží nepatří. Spálil by jim kořeny a nadělalo by to víc škody než užitku. Pokud hnůj, tak starý, vyzrálý a v malém množství.
Když růže dostanou, co potřebují
Když se o růže dobře postaráte už na jaře, celý rok vás budou těšit – nejen vzhledem, ale i tím, jak jsou odolné. Zdravá růže je méně náchylná k chorobám, netrpí na mšice a kvete dlouho do podzimu.
Za ta léta na zahradě jsem si ověřil, že nejlepší výsledky mám, když růžím dopřávám pravidelnou, ale střídmou péči. Žádné zázraky, jen rozumný přístup a trochu trpělivosti. A hlavně – nezapomínat, že každá růže je trochu jiná. Co sedí jedné, nemusí druhé. Ale to už se člověk naučí sám, časem.
Zdroje:
Autorský článek / Vlastní zkušenost
