Článek
Resort, který budí otázky
Politika umí být vážná, tvrdá i nudná. Občas ale nabídne i momenty, kdy si člověk není jistý, jestli sleduje seriózní správu státu, nebo lehce absurdní divadlo. Jmenování Borise Šťastného ministrem pro sport, prevenci a zdraví patří přesně do téhle kategorie.
Na papíře to zní rozumně. Sport jako prevence nemocí. Podpora zdravého životního stylu. Snížení nákladů na zdravotnictví. Jenže realita české politiky je složitější. A Šťastný se velmi rychle stal jedním z nejviditelnějších a zároveň nejvíce komentovaných členů vlády. Ne vždy v pozitivním smyslu.
Starý politik v nové roli
Boris Šťastný není politický nováček. Lékař, bývalý poslanec, muž, který se v politice pohybuje řadu let. O to větší pozornost budilo, jakým způsobem vstoupil do nové role. Resort sportu a prevence je sám o sobě novinkou a mnozí si kladou otázku, zda je skutečně potřeba další ministerstvo, nebo zda jde spíše o politickou dohodu než o systémovou změnu.
Kritici upozorňují, že sport už dnes spadá pod jiné struktury, především pod Národní sportovní agenturu. Přidání další vrstvy řízení může podle nich znamenat více administrativy než skutečné podpory klubů, trenérů a mládeže. Právě tady se začal rodit první ironický tón veřejné debaty.
Olympijský sen a česká realita
Do toho přišla olympiáda. Šťastný mluví o velkých vizích, o možnosti pořádat zimní olympijské hry v Česku, o ambici nebýt malou zemí s malými cíli. Myšlenka navazuje na dávnější sny o velké sportovní události v Praze. Už v minulosti se podobné plány objevily a vždy narazily na otázku nákladů a reálnosti.
Olympiáda je silné slovo. Vyvolává emoce, hrdost i pochybnosti. Pro jedny je to symbol odvahy a sebevědomí. Pro druhé finanční riziko, které si země velikosti Česka nemůže dovolit. Šťastný se rozhodl jít cestou velké vize. Jenže právě tady se z něj stal snadný terč.
Schody jako symbol
Média i komentátoři si všimli i jeho kampaně, která vyzývá lidi, aby místo výtahů chodili po schodech. Na první pohled nevinná a vlastně logická výzva. Každý pohyb se počítá. Jenže v kontextu ministerského postu to mnohým připadalo až úsměvné. Jako by se státní politika smrskla na cedule u schodiště.
V jednom z komentářů zazněla ironická poznámka, že má ministr vlastně štěstí, že probíhá olympiáda. Jinak by prý musel běhat po schodech tam a zpět, aby bylo vidět, že jeho úřad má nějakou náplň. Tahle věta vystihla náladu části veřejnosti. Nejde jen o samotné nápady, ale o dojem. A politika je dojem z velké části.
Prevence jako podceňované téma
Na druhou stranu je fér říct, že prevence skutečně patří mezi podceňovaná témata české politiky. O zdravém životním stylu se mluví málo, systematická podpora pohybu dlouhodobě chybí. Pokud by se podařilo propojit sportovní politiku se zdravotní prevencí, mohlo by to mít smysl. Otázka zní, zda je současné nastavení tou správnou cestou.
Šťastný navíc musí bojovat i s tím, že část veřejnosti samotnou existenci ministerstva považuje za zbytečnou. V době, kdy se řeší rozpočtové škrty a zadlužení, působí nový úřad jako luxus. A luxus je v české politice vždycky podezřelý.
Mezi vizí a výsměchem
Politik může mít dobrý úmysl, ale pokud se mu nepodaří přesvědčit veřejnost o smyslu své práce, rychle se stane karikaturou. V dnešní době sociálních sítí to platí dvojnásob. Stačí pár výroků, pár nešťastně formulovaných vět a obraz je hotový.
Boris Šťastný dnes stojí na rozcestí. Může zůstat ministrem, o kterém se píše hlavně v ironických komentářích, nebo může dokázat, že sport a prevence nejsou okrajová témata, ale investice do budoucnosti.
Olympijské sny znějí hezky. Chodit po schodech je zdravé. Jenže skutečná politická práce se pozná podle výsledků, ne podle hesel. Pokud jeho resort přinese konkrétní změny, kritika postupně utichne. Pokud ne, zapíše se do dějin spíš jako zvláštní epizoda než jako skutečný posun.
Zdroje:
