Článek
Když jsem před deseti lety poprvé ochutnal matchu, netušil jsem, že se z ní stane fenomén. Tehdy ji v Praze sehnal sotva jeden specializovaný obchod. Dnes ji najdete i v supermarketu. Jenže stejně rychle, jako rostla její popularita, rostou i ceny. Dřív jsem kupoval kvalitní japonskou matchu za 350 korun za 30 gramů. Dnes? Téměř dvojnásobek. A to je teprve začátek.
Zdražení matchy má logiku. Pěstuje se na malém množství plantáží v Japonsku, kde se čajové lístky stíní, ručně sbírají a následně pomalu melou na kamenných mlýncích. Vše probíhá v přísně kontrolovaném prostředí, které garantuje kvalitu, ale také zvyšuje náklady.
Když k tomu připočtete růst mezd v Japonsku, exportní poplatky a rostoucí poptávku z USA a Evropy, výsledek je jasný – nedostatek kvalitní matchy a rostoucí ceny.
Analýza společnosti NIQ (dříve NielsenIQ) ukazuje, že v Evropě se trh s matchou během posledních tří let zvětšil o více než 60 %. Jenže objem produkce zůstává stejný.
Do toho přichází tlak na ekologickou certifikaci a čistotu původu. Země jako Čína sice vyrábějí levnější verze, ale ty často obsahují pesticidové zbytky nebo barviva, která s pravou matchou nemají nic společného. A věřte mi, rozdíl poznáte na první pohled i chuť.
V posledních letech vidím, jak se z matchy stává marketingový hit. Prášek z běžného zeleného čaje se prodává pod označením premium matcha, i když kvalitou ani vzdáleně neodpovídá. Lidé pak ochutnají levnou variantu, cítí trpkost, a řeknou si: „Tohle není nic pro mě.“ Přitom opravdová matcha z Japonska má jemnou, nasládlou chuť, připomínající spíš ořechy než trávu.
Kdo pije matchu dlouhodobě, ví, že její účinek je jiný než u kávy. Energie přichází pomalu, bez náhlého propadu.
Studie z Harvard Health Publishing (2023) uvádí, že matcha obsahuje až 137× více antioxidantů než běžný zelený čaj. Zvlášť účinný je EGCG (epigallokatechin galát), který podle výzkumů působí protizánětlivě, podporuje metabolismus tuků a chrání buňky před oxidativním stresem.
Další studie z Nutrition Journal (2023) zjistila, že pravidelná konzumace matchy zlepšuje schopnost regenerace svalů po fyzické zátěži.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že při ranním tréninku se cítím víc soustředěný, bez neklidu, který mi způsobovala káva.
Piju matchu téměř denně. Ne proto, že je to módní, ale proto, že funguje. Pomáhá mi udržet energii i klid v hlavě během pracovního dne. Dřív jsem vypil tři kávy denně, dnes mi stačí jedna miska matchy.
Vyzkoušel jsem levné směsi i špičkové japonské značky, a rozdíl je propastný. Ta nejlepší matcha má živou barvu, pěnu a chuť, která zůstane v ústech dlouho po posledním doušku.
A ano, stojí i 800–900 korun za 30 gramů. Ale kdo ji pije s rozumem, vydrží mu měsíce.
Pokud se trend nezmění, matcha se brzy stane luxusním zbožím. Ceny v Japonsku rostou kvůli slabému jenu, exportním clům i nákladům na ekologickou certifikaci.
Navíc rostoucí poptávka z Ameriky a Evropy tlačí na výrobce, kteří raději prodávají tam, kde jsou marže vyšší.
Česko si na matchu rychle zvyklo – v kavárnách ji najdete stejně často jako espresso. Jenže jakmile se cena za porci dostane přes 120 Kč, lidé možná přehodnotí, jestli zelený prášek zůstane součástí jejich denního rituálu.
Matcha pro mě nikdy nebyla trend, ale klidný rituál. Jenže dnes už není samozřejmostí. Kdo chce kvalitu, bude si muset připlatit – a to výrazně.
Je to trochu ironie: nápoj, který měl symbolizovat návrat k přírodě a jednoduchosti, se stává produktem pro ty, kdo si mohou dovolit přemýšlet o zdraví i ceně čaje zároveň.
A přesto – až si ráno našlehám svou misku matchy, vím, že stojí za každou korunu. Ne kvůli módě, ale kvůli tomu, jak se po ní cítím.
Zdroje:
