Článek
Konec ledna je pro mě na zahradě vždycky zvláštní období. Záhony ještě vypadají mrtvě, půda je studená a často zmrzlá, ale v hlavě už se mi honí jaro. Člověk otevře kůlnu, vezme do ruky pytlík s cibulkami a říká si: Jakmile přestane mrznout, musím je dát do země. Jinak mi na jaře nic nevykvete. Přesně takhle jsem uvažoval roky. A přesně takhle jsem si několikrát zbytečně zkazil radost z květů.
Dnes už vím, že u cibulovin neplatí jednoduché pravidlo „jak rozmrzne půda, sázej“. Záleží hlavně na tom, jaké cibulky máme v ruce a co vlastně ke svému růstu potřebují.
Největší omyl, který mezi zahrádkáři koluje, je představa, že jarní cibuloviny se mají sázet na jaře. Tulipány, narcisy, hyacinty, sněženky nebo krokusy ale fungují úplně jinak. Tyhle květiny potřebují projít zimou. Chlad není nepřítel, je to jejich spouštěč. Právě během podzimu a zimy si v zemi vytvoří kořeny a „naprogramují“ kvetení na jaro. Když je zasadíte až po zimě, často sice vyraší listy, ale květ se buď vůbec neobjeví, nebo je slabý a krátký.
To jsem si na vlastní zahradě vyzkoušel víc než jednou. Jakmile jsem pochopil, že většina jarních cibulovin patří do země na podzim, přestal jsem se v lednu stresovat. Pokud jsem podzimní výsadbu nestihl, smířil jsem se s tím, že tyhle cibulky už letos zázraky dělat nebudou a že je lepší si to pohlídat příště.
Co tedy dělat, když je konec ledna, půda občas rozmrzne a cibulky ještě nejsou v zemi? U klasických jarních cibulovin je nejlepší odpověď jednoduchá: počkat. Výjimkou mohou být cibulky v květináčích, které už mají za sebou chladové období, ale ani tam není výsledek zaručený. V záhonu bez zimy většinou kouzlo nefunguje.
Úplně jiná situace nastává u letních cibulovin. Tam se karta obrací. Gladioly, jiřiny, lilie nebo begonie mráz nesnášejí a do studené půdy byste je poslali na jistou smrt. Tyhle cibulky vysazuji zásadně až na jaře, když půda rozmrzne, trochu oschne a začne se prohřívat. Obvykle je to březen až duben, podle počasí. Tady už opravdu platí, že jakmile nehrozí mrazy, je čas vzít rýč do ruky.
Za roky zahradničení jsem si vytvořil jednoduchý test, který mi funguje lépe než kalendář. Když jde rýč do země lehce a půda se nedrolí ani nelepí, je připravená. Pokud je tvrdá jako beton nebo naopak rozbahněná, čekám. Cibulky nemají rády extrémy a spěch se u nich trestá.
Dnes už beru leden a únor spíš jako čas plánování než sázení. Prohlížím si záhony, přemýšlím, kde co chci mít, a smiřuji se s tím, že zahrada má svoje tempo. Jakmile jsem se ho naučil respektovat, odměnila se mi každé jaro plnými záhony květů.
Pokud bych měl dát jednu radu každému, kdo stojí v zimě s cibulkami v ruce, zněla by jednoduše: nepřemýšlejte jen nad tím, kdy přestane mrznout, ale hlavně nad tím, co sázíte. Jarní cibuloviny patří na podzim, letní až po mrazech. A trpělivost? Ta je na zahradě stejně důležitá jako dobrá půda.
