Výstup z komfortní zóny na 39 dní a na 26 516 km. Část 1.

Vše začalo někdy kolem 20. července 2023 kdy jsme se s přítelkyní dohodli, že opravdu do tohoto dobrodružství společně půjdeme. Pro oba dva to byla velká výzva protože naše cestovatelské zkušenosti a hlavně jazykové schopnosti nepatřili mezi naše nejsilnější stránky. Po přečtení několika rad a tipů jsme si objednali Revolut kartu která je nejlepší při placení v cizině a 26. července jsme uskutečnili první nákup přes kartu a byly to naše první letenky z polských Katowic do Abú Dhabí. Ihned po zakoupení letenek jsme začali plánovat itinerář naší cesty a vše nás nasměřovalo k přesunu do magické Dubaje kde jsme přes portál Airbnb našli ubytování v části Business Bay jen pár set metrů od všem známé Burj Khalify. Po pár vyměněných zprávách se nám podařilo dohodnout i hezkou slevu s majitelem nemovitosti. Povzbuzení touto slevou jsme se dohodli na směru naší cesty. Tak tedy: Katowice, Abú Dhabí, Maledivy, Thajsko. Tím náš itinerář cesty končil a shodli jsme se, že další část cesty naplánujeme během cestování a kam nás cesty zavedou. Během nekonečného čtení všech možných článků na internetu utíkal čas opravdu velmi rychle a tím pádem se krátil i čas do našeho odletu, který jsme naplánovali na 2. prosince 2023.

Pro cestu do Katowic na letiště jsme zvolili pátek 1.prosince a s odstupem času to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí na naší cestě protože v tu dobu panovalo opravdu nevyzpytatelné počasí a sníh ten večer zkomplikoval dopravu kdy obyčejná 2 hodinová cesta se proměnila na více jak 4 hodinovou cestu plnou objížděk a nehod. Druhého dne ráno se počasí moc neumoudřilo a pomalu panovala obava jestli let nebude posunut nebo úplně zrušen. Obavy byly zbytečné a po pár minutách rozmrazování křídel na ranveji dostalo naše letadlo povolení ke vzletu. Po 5 hodinách a 20 minutách s 30 minutovým zpožděním naše letadlo dosedlo na letiště Zayed International Airport Abú Dhabí na terminálu A3. Vzhledem k cestování jen s příručním zavazadlem proběhly vstupní formality poměrně rychle a cesta do Spojených arabských emirátů byla otevřená. Venku před letištěm nám přesun do Dubaje zkomplikovala pouze naše neznalost angličtiny a nesnesitelné dusno. Vše se nám ale podařilo vyřešit a náš odvoz nás dovezl přímo před naše ubytování Majestic Tower Business Bay. Bohužel v autě jsme nechali jednu z našich tašek s nějakými věci. Naštěstí pasy a vše potřebné zůstalo v pořádku v našich kapsách. Jupí.

Osobně jsem při příjezdu do Dubaje vůbec netušil co od ní čekat. Někdo jí miluje někdo jí nenávidí. Po pár dnech strávených v ulicích Dubaje jsem dospěl k názoru, že se musím přiklonit k těm co jí milují a mé obavy z přelidnění, nepořádku a multikulturního života nebyly na místě. Naše první kroky vedli do zahrad. Dubai Miracle Garden je neskutečným místem plným pestrobarevných květinových aranžmá, které překonají Vaší představivost. Během naší návštěvy jsme obdivovali gigantické květinové sochy a neuvěřitelné tvary z živých květin. Zahrada je opravdovým rájem pro milovníky přírody a fotografy. Jen nás trochu překvapily ceny jak občerstvení tak i suvenýrů a velmi nepříjemní prodejci.

Po návštěvě zahrad nás naše plány zavedli do Dubai Mall který je jedním z největších nákupních center na světě a nabízí mnohem víc než jen nákupy. Při naší návštěvě jsme byli ohromeni obřím akváriem, ledovou plochou, luxusními obchody a spoustou restaurací. Je to místo, kde se prolíná zábava, relax a světový luxus. Naše návštěva měla ale jiný smysl a to bylo nalezení vchodu do Burj Khalify protože návštěva této atrakce byla v plánu další den. Po několika minutovém hledání jsme náš cíl našli a mohli se vydat zpátky do našeho bytu. Po cestě jsme se zastavili na velmi známou Dubajskou fontánu kde propojení písničky od Amy Winehouse a několika vodních trysek dokázalo vykouzlit né jednomu návštěvníkovi husí kůži.

Pondělí 4.prosince bylo ve znamení návštěvy dominanty Dubaje a nejvyšší budovy světa vysoké ohromujících 828 metrů. Obavy z davů návštěvníků byly zbytečné a po pár minutách nás nejrychlejší výtah světa vyvezl do 124. patra kde na nás čekala už vyhlídková plošina a díky vymetené obloze bylo opravdu co obdivovat. Po asi hodině strávené na nejvyšší budově světa nás naše nohy zavedli do Global Village a bylo opravdu co obdivovat. Na zhruba 150 hektarech a v několika různých pavilonech rozdělených na světadíly a pár vybraných zemí můžete za celý večer procestovat opravdu celý svět. Na jedné straně můžete ochutnávat pravé americké hamburgery pod zmenšeninou sochy Svobody na druhé straně třeba zkusit japonské mochi a sníst si ho na africkém trhu. Atmosféru doplňují hezká kulturní vystoupení. V Global Village si každý najde to své. Po cestě zpět na ubytování jsme si domluvili prohlídnu ve staré Dubaji. Místo je opravdu majestátní a historie na Vás dýchne z každé uličky ve kterých na Vás budou pořvávat neúnavní a mnohdy opravdu otravní prodejci což celý dojem poměrně dost zkazilo.

Poslední den v Dubaji nás čekala projížďka na elektrokoloběžkách zhruba 14 km na méně známou ale opravdu krásnou pláž Secret beach Dubai a stála opravdu za to. Na pláži jsme nabrali sílu a doplnili další potřebné informace k zpátečnímu přesunu do Abú Dhabí kde nás za pár dní čekal další let do naší nové destinace.

Abú Dhabí je dle našeho názoru a s nadhledem taková vesnice. Ve městě je méně shonu a působí velmi klidně. Opět jsme vyzkoušeli elektrické koloběžky a vyjeli na celkem vzdálenou návštěvu Emirates Heritage Village což je muzeum historického a kulturního dědictví Spojených arabských emirátů. Tohle místo bylo úžasné a k vidění byla historie emirátů. Při návratu proběhla rychlá zastávka na velmi navštěvované Corniche beach. Corniche beach je městská veřejná pláž hlídaná plavčíky a obehnána bójkami s velkou možností vyzkoušení vodních sportů. Poslední večer v SAE nás čekala jedna z největších atrakcí Abú Dbabí na kterou jsme se osobně velmi těšili. Sheikh Zayed Grand Mosque je jedna z největších mešit na světě rozléhající se zhruba na 12 hektarech pro 41 000 věřících. Mešita je opravdu gigantická a věříme, že každý návštěvník SAE by určitě mešitu měl navštívit. Dalšího dne ráno nás čekal 3000 km dlouhý let do hlavního města Malediv.

Přesun ze SAE byl až nezvykle únavný a letištní peripetie nás doslova vysály do poslední kapky energie. Po složení hlavy v jednom opravdu mini hotelu nás čekala ráno cesta rychlostním člunem na 2 hodiny vzdálený ostrov Ukulhas. Hned při první prozkoumávání ostrova a při spatření prvních žraloků přímo ze břehu jsem věděl, že Ukulhas bude opravdu zajímavý.

Pobyt na ostrov Ukulhas jsme strávili spíše jako opravdovou dovolenou, poznáváním ostrova a podmořského světa. Není nic krásnějšího, než si dát opravdu čerstvý a vychlazený ovocný drink při západu slunce .Po našem pečlivém studování tipů na cesty jsme věděli, že je na ostrově obchůdek Baraboa(češka žijící na Ukulhasu) s kterou jsme podnikli výpravu na širé moře za manty a na sand bank(písčina) kde jsme doplnili energii po čase stráveném při nahánění těchto nádherných paryb a při šnorchlování na krásných podmořských zahradách. Setkání s touto obrovskou parybou ve mě zanechalo zážitek na celý život. Po pár velmi výborných drincích se náš pobyt překulil do dalšího našeho přeletu směr hlavní město Thajska. Ale o tomto dobrodružství v této betonové džungli zase někdy příště protože do konce téhle cesty je ještě dlouhá doba.