Článek
Rád bych předložil fakta o řádění estonských SS za druhé světové války.
Čeští Židé, kteří byli nejkrutějším možným způsobem povražděni v Estonsku v Kalevi-Liiva, byli občany ČSR, v té době Protektorátu Böhmen und Mähren.
V žádném případě nešlo o nepřátele Estonska, ani o válečné zajatce.
Nebyli souzeni řádným ani mimořádným soudem.
Neznali cíl deportace ani to, co je v Estonsku očekávalo.
Byli to civilisté, mezi kterými byli jak staří lidé, tak ženy a děti, včetně těch nejmenších.
Tito nevinní lidé byli v Kalevi-Liiva ponižováni (svlékání do naha, bití, strhávání náušnic z uší bez rozepínání, prohlídka intimních otvorů), části z nich byly vytrhávány zlaté zuby zaživa. Byli po skupinách odváděni a hromadně popravováni poté, co byli donuceni si lehnout na zastřelené oběti na břicho, aby po vykonání popravy zabírali co nejméně místa. Část obětí střílel osobně velitel akce, který si za tím účelem oblékl bílou řeznickou zástěru, „aby se neumazal“. Všichni estonští SS včetně jejich pomocníků byli opilí, takže stříleli velmi nepřesně. Některé oběti ještě žily, když byl masový hrob zaházen hlínou. Existuje svědek, který to potvrdil.
Ze všech přítomných Estonců – a podotýkám, že této události byli přítomni pouze Estonci, nebyl tam žádný Němec – byli odsouzeni po válce pouze dva! Lze předpokládat, že někteří z pomocníků, kteří se na vraždách podíleli, ještě žijí a nikdy nebyli souzeni.
Všichni čeští Židé byli před smrtí okradeni o všechno. Nejen, že museli svléknout šaty a jít na smrt nazí, ale museli odevzdat vše, co měli u sebe či na sobě. Peníze, šperky, hodinky. Nic z toho se nevrátilo pozůstalým. U soudu se jeden z vrahů bránil nařčení, že u něj nalezené zlaté mince z území Rakousko-Uherska a z ČSR (které si lidé brali na cestu do neznáma jako jistotu) poctivě nabyl jako numismatik!
Nezáleží na tom, že v té době nebylo Estonsko nezávislým státem. Vlak s československými Židy si vyžádali příslušníci estonské SS, kteří tak učinili z čistě zištných důvodů. Když se uloupená „kořist“ dostala do tábora Raasik, mladé dívky, které byly z transportu vyřazeny a tudíž přežily, třídily šatstvo a potřeby zavražděných. Některé poznaly věci, které patřily jejich příbuzným. Takřka všechny musely sloužit estonským příslušníkům SS jako milenky, kterých se po nabažení tito vojáci zbavovali zastřelením v Kalevi-Liiva.
V roce 1941 porušil Hitler pakt o neútočení, napadl Sovětský svaz a obsadil i pobaltské státy (zpočátku to leckde brali jako osvobození). Někteří místní obyvatelé s nacisty kolaborovali a někteří se také připojili k vraždění Židů, přičemž bohužel často vynikali ještě větší krutostí než jejich němečtí pánové. Drtivá většina kdysi velmi rozsáhlé židovské populace byla vyhlazena v koncentračních táborech a ghettech.
Dne 5. června 2013 poslal estonský ministr obrany Urmas Reinsalu pozdravný dopis účastníkům 21. sletu „Svazu bojovníků za osvobození Estonska“ každoročnímu setkání veteránů 20. divize SS, ve kterém jim poděkoval za jejich účast v boji proti SSSR, kterým přispěli k obnovení Estonské republiky.
Tito veteráni se setkávají každý rok při oslavách, jsou vydávány publikace s fotografiemi estonských esesmanů a podobně.
Požadujeme:
Okamžitý zákaz oslav estonských jednotek SS.
Odškodnění všech pozůstalých po zavražděných Židech z Československa.
Za každého mrtvého vyplatí Estonsko 100 000 Euro a to jednorázově, nikoliv ve splátkách. Jmenný seznam zavražděných dodáme a jsme schopni okamžitě po podpisu estonského slibu o odškodnění dohledat pozůstalé. V první fázi bude zaplaceno těm, jejichž potomci budou dohledáni, v následujícím roce všichni ti, které se podaří najít dodatečně.
Estonský president pozve na náklady státu Ing. Pavla Jelínka a Jana Jelínka, kteří jsou přímými potomky tří obětí masakru v Kalevi-Liiva, a zástupce Federace židovských obcí v ČR, aby se jim veřejně omluvil za tyto zločiny. Přítomna bude i kamera České televize, která vše zachytí a bude to odvysíláno.
Právníci z obou stran dohlédnou na to, aby vše proběhlo podle mezinárodního práva.
Pokud tyto požadavky nebudou splněny, bude celá záležitost předána Mezinárodnímu soudnímu tribunálu pro válečné zločiny v Haagu.
Závěr:
Čekali jsme dostatečně dlouho. Už čekat nehodláme a přejeme si, aby bylo vše urovnáno a skončeno. Není možné, aby mezi demokratickými státy existovala taková křivda a nesrovnalost. Je v zájmu Estonska a České republiky, aby Estonsko vyhovělo našim požadavkům.
Ing. Pavel Jelínek
Jan Jelínek
