Článek
Genetické výzkumy posledních let přinášejí zajímavé poznatky o populacích východní Evropy. Data ukazují, že Ukrajina je geneticky homogennější a stabilnější, zatímco evropská část Ruska vykazuje mnohem větší genetickou rozmanitost. Výrazně slovanský genofond, typický pro historickou Kyjevskou Rus, dnes v Rusku ustupuje vlivům jiných etnických skupin.
Ukrajina: Historická kontinuita a genetická soudržnost
Studie ukazují, že přibližně 20 % ukrajinského mateřského genofondu je unikátní – jedná se o linie, které nejsou běžné ani mezi jinými slovanskými národy. Tento genetický profil naznačuje vysokou míru kontinuity a relativní izolaci ukrajinské populace od rozsáhlých migračních proudů, které ovlivnily jiné slovanské národy.
Navzdory opakovaným invazím a válečným konfliktům zůstala ukrajinská DNA geneticky soudržná. Lze spekulovat, že kulturní a sociální struktury ukrajinské společnosti historicky přispěly k ochraně mateřské linie, čímž se zajistila dlouhodobá genetická stabilita.
Pokud vezmeme v úvahu geografické, kulturní a historické faktory, Ukrajina představuje vysoce soudržný národní celek, jehož genetické kořeny zůstávají propojené s původní slovanskou populací.
Evropské Rusko: Genetická diverzita a ústup slovanského elementu
Oproti tomu evropská část Ruska, často považovaná za slovanskou, vykazuje podstatně větší genetickou variabilitu. Výzkumy potvrzují silné zastoupení ugrofinských, turkických a kavkazských linií, které jsou v ruském genofondu významně přítomné vedle slovanských haploskupin.
Tato rozmanitost je výsledkem historických expanzí a migrací, kdy ruská populace absorbovala geny ze široké škály etnik, která byla začleněna do ruského impéria a později Sovětského svazu.
S tím souvisí i náboženská demografie. Rusko má největší muslimskou populaci v Evropě a patří mezi dvacet zemí s největším počtem muslimů na světě. Tento vývoj je součástí širšího trendu genetické a kulturní proměny ruského obyvatelstva.
Divergentní budoucnost
Genetická data naznačují, že zatímco Ukrajina si udržuje genetickou kontinuitu, v Rusku dochází k postupné proměně populace, kdy slovanské linie postupně ředí vlivy jiných etnických skupin.
Dlouhodobé demografické trendy ukazují, že historie přetváří genetickou mapu regionu – a v tomto směru Ukrajina a Rusko rozhodně nejdou stejnou cestou.
Zdroje
Studie o genofondu Ukrajinců
- Genetic affinities of Ukrainians from the maternal perspective
- Am J Phys Anthropol, 2013
- DOI: 10.1002/ajpa.22371
- Gene pool similarities and differences between Ukrainians and Russians of Slobozhanshchyna on Y-chromosome data
- Tsitologiya i Genetika, 2015
- Plný text na PubMed
Studie o genofondu Ruska
- Two sources of the Russian patrilineal heritage in their Eurasian context
- Am J Hum Genet, 2008
- DOI: 10.1016/j.ajhg.2007.09.019
- A Genome-Wide Analysis of Populations from European Russia Reveals a New Pole of Genetic Diversity in Northern Europe
- PLoS One, 2013
- DOI: 10.1371/journal.pone.0058552
- Genetic Heritage of the Balto-Slavic Speaking Populations: A Synthesis of Autosomal, Mitochondrial, and Y-Chromosomal Data
- PLoS One, 2015
- DOI: 10.1371/journal.pone.0135820