Ostravským programátorům pomalu zavírají šachty

Na den přesně před 32 lety, na konci června 1994, skončila na území Ostravy těžba černého uhlí. Šachty, které po generace živily celý region a daly mu jeho nezaměnitelnou tvář, postupně ztichly. Ostrava, město oceli a uhlí, musela začít hledat novou identitu. A našlo ji rychleji, než kdokoli čekal.

Shodou okolností jen rok předtím, než padla těžba na ostravském katastru, se začal psát úplně jiný příběh. V roce 1993 byla na Vysoké škole báňské oficiálně založena Fakulta elektrotechniky a informatiky. V době, kdy se kraj potýkal s útlumem hornictví a tisíci propuštěnými horníky, vznikala instituce, která měla městu nabídnout zcela nový druh kariéry. Tehdy to možná vypadalo jako okrajová záležitost. Dnes víme, že to byla jedna z nejlepších investic, jakou Ostrava mohla udělat.

Z fakulty se za tři desetiletí stala jedna z nejmodernějších a nejlépe hodnocených IT fakult v Česku. A co je možná nejpozoruhodnější - vztaženo na počet obyvatel města má největší počet studentů informatiky v zemi. Ostrava tak dělá přesně to, co kdysi: chrlí dobře placené profesionály. Jen místo horníků, kteří fárali stovky metrů pod zem, dnes produkuje programátory, datové inženýry a softwarové architekty.

Ten posun je symbolický až poeticky. Tam, kde se dříve počítaly tuny vytěženého uhlí, se dnes počítají řádky kódu a výpočetní výkon. Ostravští programátoři pomohli vyrůst silným technologickým firmám přímo v regionu. Mnozí absolventi založili vlastní úspěšné firmy, jiní se rozutekli po celé republice a do světa, kde jsou ceněni jako kvalitní a spolehlivá pracovní síla.

Informatika se ale ocitá ve velmi turbulentní době. Vývoj umělé inteligence postupuje rapidně dopředu a každého půl roku se její schopnosti skokově zlepšují. To, co ještě nedávno znělo jako vědecká fantastika, je dnes běžným nástrojem na stole každého vývojáře. AI píše kód, opravuje chyby, navrhuje architekturu. A trh práce na to reaguje.

V USA dnes vzniká zhruba o 36 procent méně nabídek IT pozic než před pandemií. Nervozita se postupně šíří do celého světa. Firmy, které ještě před pár lety zoufale sháněly každého programátora, dnes nabírají opatrněji, štíhleji a s mnohem většími nároky. Otázka, kterou si dříve nikdo nekladl, najednou visí ve vzduchu: bude programátorů potřeba i nadále tolik?

Bude jednu z největších IT fakult v zemi čekat podobný osud jako ostravské doly? Stane se z oboru, který dnes láká tisíce mladých lidí příslibem jisté a dobře placené budoucnosti, za pár desítek let další odvětví v útlumu? To se dozvíme až v následujících letech. Historie ráda opakuje své vzorce a Ostrava by o tom mohla vyprávět.

IT obor prošel za svou historii řadou krizí a pokaždé se z nich oklepal silnější. Pravděpodobnější než zánik je proměna - jiné dovednosti, jiné role, jiný způsob práce. Stejně jako se horník musel kdysi přeškolit na programátora, bude se dnešní programátor muset naučit pracovat ruku v ruce s umělou inteligencí. Kdo se přizpůsobí, ten přežije. Kdo zůstane stát, toho čas předběhne.

Nezávidím horníkům, kteří se kdysi s velkým úsilím naučili programovat, našli novou kariéru a novou jistotu - a nyní, o pár let později, stojí znovu před stejnou výzvou. Podruhé v životě se musí ptát, jestli je jejich řemeslo ještě potřeba. To je tvrdý úděl a zaslouží si víc respektu, než se mu obvykle dostává.

Ostrava už jednou dokázala, že se umí znovu vynalézt. Šachty se možná zavřely, ale to nejcennější, co po nich zůstalo, je schopnost lidí tohoto kraje začít znovu a postavit se na nohy. A tu žádná umělá inteligence nevezme.