Článek
Žijeme v době velkých změn. Na jedné straně Moskva vyhrožuje útokem na východní státy Evropské unie. Na druhé straně Trump zpochybňuje potřebnost NATO. Obranná aliance mu nepomohla zaútočit na Írán, tak už v jeho očích není potřeba. Asi zapomněl, že aliance byla založena za účelem obrany Evropy.
Tato situace je pro země Evropské unie velmi nepříjemná, ale zároveň představuje příležitost postavit se po dlouhých letech na vlastní nohy. A zde přichází do hry Francie se svou nabídkou jaderného deštníku. Hlavní města EU byla Amerikou konfrontována s novým problémem a musí hledat náhradní řešení, pokud by Spojené státy opustily kontinent.
Po druhé světové válce převzaly Spojené státy odpovědnost za bezpečnost Evropy, protože hrozil útok Sovětského svazu. Nebylo to zadarmo, jak si myslí americký prezident Trump. Za tuto ochranu získaly trumf při vyjednávání a obrovský vliv na směřování kontinentu.
Evropa, sjednocená pod americkým vedením, se navíc stala skvělým spojencem, který může pomoci s problémy jinde na světě. Evropa nemá jednotné řízení, a tak není schopná Američanům v alianci moc odporovat a být rovnocenným partnerem.
Na druhou stranu je ekonomicky podobně velká jako Spojené státy. Umožňuje tak Bílému domu zdvojnásobit svou sílu a vliv všude na světě a zároveň si rozhodování o klíčových věcech ponechat víceméně ve svých rukou.
Evropa měla jedno velké štěstí. Po desetiletí byly strategické zájmy USA kompatibilní se zájmy evropských států. Všechno fungovalo dobře a spojenectví bylo oboustranně prospěšné. Evropa se nemusela starat o svou bezpečnost a Spojené státy měly na oplátku partnera, který znásobil jejich vliv a kvůli své závislosti musel následovat strategický směr Bílého domu.
Všechno se ale mění s příchodem Trumpa. Jeho rozhodnutí jsou nepředvídatelná a s tím i zahraniční politika celé země. Během poslední války USA v Íránu se proto začal střílet do vlastní nohy a začal přemýšlet nad zrušením NATO, protože mu obranná aliance nepomohla v útoku. Chce zrušit alianci, kterou USA de facto řídí a která jim zajišťuje obrovský vliv.
Trumpova nespolehlivost už dávno není překvapením, spíše jakousi smutnou konstantou moderních dějin. Situace ale není úplně černá, a i v té nejtemnější noci se najde světýlko naděje v podobě evropské solidarity.
Francouzský prezident Emanuel Macron přichází s náhradním řešením a jako jediný stát Evropské unie s vlastními jadernými zbraněmi hledá způsob, jak sdílet francouzský jaderný deštník.
Kolegiálně plánuje rozšířit jaderné odstrašení do evropských zemí, které se do programu zapojí, čímž chce zajistit jejich obranu. Útočit na zemi s jadernými zbraněmi je v moderním světě zatím tabu i pro Rusko. A tak zůstává naděje, že bychom se mohli úspěšně vyhnout další celoevropské válce, které se historicky vracely jako bumerang každých sto let.
Jednání teprve začínají, ale už teď je jasné, že i u nás se něco hýbe. Český premiér Andrej Babiš projevil zájem o spolupráci a zahájil s francouzským prezidentem jednání. Alespoň v této věci se shoduje i s prezidentem Petrem Pavlem, který už od března, kdy Macron poprvé představil svůj plán, volá po tom, abychom se pod francouzský jaderný deštník schovali.
Celé to dává velký smysl a je to pro Českou republiku krok správným směrem. Prezident Macron ve svém projevu zdůrazňoval, že francouzský národní zájem má evropské rozměry. Ostatně stejně jako Český zájem má a vždycky měl evropské rozměry.
Francie a Česká republika jsou v Evropské unii doma a na zachování míru na vlastním kontinentu jim záleží více než Spojeným státům někde daleko v Americe. I když Francie nesousedí přímo s Ruskem, osud a obrana Evropské unie jim nemůže být lhostejná stejně jako naší zemi.
