Článek
Jsem obyvatel Špindlerova Mlýna a vidím, že k situaci a životu v národním parku se vyjadřují především ti, kteří v něm nežijí, tak jsem se rozhodl podělit se se svými zkušenostmi.
Jak se říká, stokrát nic umořilo slona. Takto mi připadá, že se zde dá podnikat a zcela chápu pocity paní Sovové z Luční boudy.
Já pocházím z Erlebachovy boudy pod Špindlerovkou a již můj děda měl problém s ochranáři přírody. Na jednu stranu musel plnit odvody sena a mléka, než mu hotýlek znárodnili. Na druhou stranu by bylo nejlépe, kdyby louku nesekal. Bylo nad pochopení ochranářů tzv. květnatých luk, že louky jsou hlavně květnaté z toho důvodu, že se na nich hnojí a hospodaří. Podnik, který boudu socializoval, se postaral o to, aby se nemusel o louku starat vůbec a pozemek se převedl z louky na ostatní plochu a konečně jsou všichni spokojeni -až na mě, jako současného vlastníka pozemku. Platím neskutečnou daň z nemovitosti a nemohu na pozemku dělat vůbec nic. V článcích diskutujících se často uvádí, že když někdo žije v KRNAPU, tak se musí podřídit pravidlům, nebo si nemovitost neměl pořizovat. Chci podotknout, že koupené pozemky, ještě od hraběte, byly majetkem mého dědy a dle mého názoru, jsem se o ně nijak nezasloužil, a tudíž ani nemám morální právo je prodat.
Jednou jsem ze zvědavosti zareagoval na výzvu KRNAPU o možnost směny pozemků, aby později na schůzce bylo pracovníky KRNAPU konstatováno, že nemají co směnit, a co by ještě možná připadalo v úvahu, tak tam už mají svoje podnikatelské plány, jak pozemky výhodně pronajmout. O nějakém zcelování pozemků za účelem ochrany přírody nelze vůbec mluvit, když jde o zisk.
Tolik jenom úvodem. Spíš se chci vrátit k tomu, že stokrát nic umořilo slona na příkladech z činnosti KRNAPU.
Kamkoliv se v okolí Špindlerova Mlýna pohnu, tak vidím, že zákony, kterými se KRNAP tak často ohání, platí nějak selektivně a s deklarovanými principy ochrany životního prostředí jsou v zásadním rozporu.
Tedy pár příkladů:
Povolení výstavby Labské boudy - místo malebné vyhořelé Labské boudy bylo povolena obrovská bouda s velkou lůžkovou kapacitou, a to přímo v tzv. klidové zóně. Příjezd po asfsaltce.
Povolení sídliště na Mísečkách v bezprostřední blízkosti klidové zóny Zlaté návrší.
Povolení přestavby stodoly pod Špindlerovkou na bytový dům.
Povolení přestavby seníku ve Svatém Petru na penzion.
Výstavba bytového komplexu tzv. apartmánů, na pozemcích KRNAPU v rámci sportovní zóny. Na územní plán se nějak pozapomnělo
Ve všech případech povolovací proces KRNAPU způsobil zcela opačný dopad, než je jeho posláním. Když povolím výstavbu sídliště na Mísečkách, nebo velkou kapacitu ubytování, tak přeci nemohu předpokládat, že lidé do přírody nebudou chodit a nebudou vyžadovat další služby. To s deklarovanými klidovými zónami určitě nejde dohromady. No a potom začne omezovat vjezd a jinak omezovat podnikání. Tu obrovskou nekoncepčnost asi vidí všichni. Nelze se proto divit, že to alespoň já vnímám jako nespravedlnost bez pravidel.
O zkušenostech s vlastním podnikáním v KRNAPU se zmíním někdy později, již tak je článek dlouhý.
