Článek
Miroslav Koubek se po hrozivém výkonu proti Irsku, kde při nás stáli všichni svatí, rozhodl pro zápas s Dánskem, že od začátku dá šanci ve středu hřiště jak Daridovi, tak i Součkovi. To mi dávalo smysl. Chtěl vyztužit střed hřiště. Na kraji obrany dostal šanci od úvodu i Chaloupek a nechyběl ani Zelený. O vzruch v obraně soupeře se měli starat Šulc se Schickem.
Dánsko bylo favorit, o tom se nemohlo ani spekulovat. Když jsem viděl druhý poločas proti Severní Makedonii, tak jsem si říkal, že se máme na co těšit. Na druhou stranu, bylo to o jednom zápase, o povedené standartce či tečované střele a z naší strany hodně o bojovnosti.
K nominaci našich fotbalistů jsem se nechtěl vyjadřovat. Už jsem to udělal ve spojitosti s několika jmény, takže bych se opakoval. Jen jsem čekal, zda výkony na hřišti hráči dokáží, že jsem se u některých spletl, nebo se má kritika potvrdí. Naše účast na světovém šampionátu je už pěkně vousatá, takže to chtělo nějaký úspěch.
Zda si ho zasloužíme? K tomu už jsem také vyjadřoval. Snad jen kvůli Koubkovi jsem našim postup přál, jen jsem si nedovedl představit naši prezentaci fotbalu na mistrovství.
Když jsem chtěl začít psát komentář k samotnému zápasu, tak najednou Šulc vymetl pavučinky po rohovém kopu a naši šli do vedení. Radoval jsem se a zároveň si říkal, abychom teď nebránili výsledek takřka celé utkání.
Dánové chtěli ihned odpovědět, ale Kovář takovou polo šanci odvrátil na roh. Coufal nepovedeným centrem nezakončil rychlý přechod, ale byl to náznak, který potěšil fanoušky. Na druhé straně Hojlund ukázal svou rychlost a střelou na přední nechal Kováře v pohotovosti. Na časomíře uběhla čtvrt hodinka a naši faulovali v nebezpečném prostoru. Kroucený přímák vymrštil Kováře k břevnu. Byly to hezké momenty z obou stran.
Dánové však začali být častěji nastěhovaní na naší polovině. Češi sice aktivně napadali, ale byla vidět změna v dění na hřišti oproti úvodu. A Dánové přitápěli. Naši to vycítili a vysunuli presink dále od vlastní branky. Bylo to v dalších minutách znát. Soupeř najednou složitěji kombinoval, přicházely fauly a to byla voda na mlýn domácím hráčům. I domácí fotbalisté zahrozili přihrávkou Šulce na Provoda. Ten chtěl obhodit Hermansena, ale balon minul pravou tyč díky teči hostujícího gólmana.
Do konce poločasu měli očekávaně více ze hry Dánové, ale naši pozorně bránili, jindy to soupeř nedotáhl, zkrátka zatím tomu šli naši naproti. Viděl jsem bojovnost a nasazení a bylo na dánských fotbalistech, s čím přijdou do druhé půle. Naši byli poločas od postupu a Letná byla zdravě natěšená s tím, že už to český národní tým nepustí.
Prvních pět minut druhého dějství jsem o fotbale neměl moc co psát. Žádný na hřišti nebyl. Byl to boj o každý metr. To vyhovovalo určitě českým hráčům. Oproti tomu museli Dánové cítit, že tohle hrát nechtějí. S přibývajícími minutami se smyčka okolo našeho vápna začala utahovat. I Karel Poborský sdělil divákům, že si začínáme koledovat. A měl pravdu. Naši byli zatažení až do vápna. Bylo to čekání na gól.
Dvě třetiny zápasu sfoukl čas a my se konečně dostali na chvíli za polovinu hřiště. Netrvalo to příliš dlouho. Mezitím vystřídal Červ Daridu, aby se oživil střed hřiště. Na dění na hřišti to bohužel vliv nemělo. Čeští hráči šlapali vodu. Nedokázali smysluplně udržet balon. Přišlo mi, že na ně začala dopadat tíha okamžiku. Víte, že jste blízko úspěchu a podvědomě se soustředíte na to, že to ubráníte. Do konce však zbývalo ještě moc času na to, aby naši začali hubený náskok bránit takovým způsobem, který sledovali diváci nejen na stadionu.
Koubek vnímal, že aktivita je pryč a poslal na hřiště další čerstvou sílu. Chytil vystřídal Provoda. Jenomže ani to neodvrátilo to, o co si naši koledovali. Dánové vyrovnali a přišlo mi, že hrozně lacině. Po faulu Krejčího přišel centr, kdy si pro něj vyběhl Kovář. Bohužel se k míči ani nedostal. Tohle jde za mě na jeho vrub. Pokud si gólman vyběhne pro balon, musí ho mít a všechno před sebou zbourat.
Diváci neúnavně fandili, ale já si znovu říkal, zda chci tohle sledovat v podání našich na šampionátu?
Zelený zachránil před druhým gólem český výběr. I když to bylo se štěstím, tak odvrátil nechtěně hlavičku směřující do naší branky. No jako létalo více, než bychom chtěli a pohled na domácí hráče nevěštil nic dobrého. Češi to ubojovali a začínalo být jasné, že se půjde do prodloužení.
Zhodnotit utkání v základní hrací době je jednoduché. Všichni sledovali to, co se čekalo. Soupeř byl na balonu lepší, tlačil, naši využili z minima maximum. Výsledkem byla remíza po devadesáti minutách.
Koubek poslal do dalších minut Chorého. Schick si šel odpočinout. Za mě trochu překvapivé střídání.
Neuplynula ani půl minuta a Bah už posílal centr do vápna. Základem naděje či úspěchu bylo určitě více držet balon. Osobně jsem nevěřil, že budou naši běhat bez míče celé prodloužení a nebudou za to potrestáni. Bohužel, když už si naši vybojovali rohový kop, tak Coufal nedokopl dále než na prvního hráče na přední tyči. Nemůžu upřít našim snahu. Bojovali, ale fotbalovost byla na straně soupeře, to viděl každý.
S úderem sté minuty přišlo to, v co už málokdo doufal. Češi nečekaně udeřili Dány do týla. Nadýchaný centr se dostal do skrumáže, kde ho sklepl Souček pod sebe, tam si ho vzal Krejčí, který to napálil směr brána. Bývalý slávista Bah ho sice chtěl odvrátit, ale směru do sítě už nezabránil. Letná explodovala a domácí byli zase o kousek blíže senzačnímu postupu. V nastavení první části prodloužení přišel brejk, který si říkal o infarkt slabším jedincům. Na jeho konci přišla střela Maehla. Kovář se jen rezignovaně ohlédl, zda to bude gól, nebo ne. Nebyl.
Píšťalka, konec, rychlé občerstvení a zase na to. Tentokrát už naposledy. Patnáct minut, po kterých buď bude potřeba rekonstrukce Letné, penalty, nebo odcházející smutní diváci? To byla tajenka na jejíž řešení čekal celý fotbalový národ.
Když naši po dvou minutách odkopli balon, nikdo z nich za ním ani nešel. Všichni čekali, že se stejně brzy vrátí. Koubek u postranní čáry ukazoval „pojďte ven, jste moc zalezlí“, ale nešlo to. Nakonec to napadlo Červa se kterým vyběhl i Šulc. Ten i zakončil, ale jen do rukavic dánského gólmana.
Bohužel přišel roh i na druhé straně, po kterém bylo vyrovnáno. Jaromír Bosák pár vteřin před tím řekl, že tři góly padly ze standartek, pak přišla odmlka a poté stroze dodal, že už čtyři. Přál jsem našim, ne, že ne, ale bylo to zasloužené vyrovnání. Běžela poslední minuta, Chorý se divil, že fauloval, ale soupeř rychle rozehrál. Nechtěl penalty. Naši už jen stáli okolo vápna a čekali na poslední hvizd hlavního sudího. Ten přišel a šlo se na penalty.
Schick už na hřišti nebyl a já začínal tipovat, kdo to vezme na sebe? Krejčí, Souček, Chorý a kdo dál? Kardiaci si kontrolovali svůj stav a já? Já byl takový nepřítomný. Buď to vyjde a všichni budou říkat, jak jsme skvělí, nebo nepostoupíme a všichni budeme psát o tom, proč jsme nepostoupili, jak jsme si to nezasloužili, jak hrajeme příšerný až nekoukatelný fotbal. Já po první neproměněné penaltě soupeře a proměněné od Chorého teď napíšu, že i kdybychom postoupili, čekala by na Koubka nemožná mise a to vylepšit hru nároďáku naprosto ve všem.
Mezitím soupeř srovnal a k balonu šel Souček. V utkání znovu neviditelný, až na ten gól Krejčího, ale penaltu dal a naši byli stále o krok napřed. Kovář skvělým zákrokem už dával malý matchbol na naši stranu, ale Krejčí neuspěl. Drama pokračovalo. Dánům brnkaly nervy a Jensen to potvrdil. Když ve čtvrté sérii přestřelil, všechno měl na noze Michal Sadílek. Co následovalo po jeho pokutovém kopu netřeba komentovat. Magická Letná vybouchla nadšením. Pohled na dánské fanoušky v hledišti jakoby vypovídal o tom, co se v Praze právě stalo. Jejich hráči byli jasně lepším týmem, který ten český přehrával naprosto ve všem, ale fotbal nemá logiku a dnes se to potvrdilo.
Pohled na nového českého kouče, který tak trochu Nedvědovi zbyl a který měl pár tréninků na to, aby dokonal zázrak, mi dělal docela dobře. Bylo mi jasné, že pár hodin po utkání už bude v hlavě střádat plány, které by vedly k úspěchu na šampionátu. Jižní Korea, JAR, domácí Mexiko. Hratelné nebo ne? Z mého pohledu to mohlo dopadnout i hůře, ale to se stejně dozvíme až v červnu.
Jsem dlouhodobý kritik českého nároďáku, jsem kritik systému, který vyznáváme, jsem kritik toho, že nevychováváme nové mladé pušky, ale dnes posílám gratulaci! Naši bojovali a to se mi líbilo a uznávám, že se historie nebude ptát na to, že jak Irové, tak Dánové byli kvalitou jinde. Koho to bude zajímat? Nikoho, počítá se postup a ten máme my. Italové by mohli vyprávět.
Teď je na Miroslavu Koubkovi a jeho realizáku, abychom nepředvedli na šampionátu bránící antifotbal a odehráli tam kvalitní mače. Jestli prohrát tak se ctí a s tím, že jsme si to s každým rozdali na férovku, když už jsme se tam dostali. To si přeji já. Kdo si pamatuje památné Euro 2004 ,tak naše hra mi hodně připomíná tu tehdejší řeckou defenzivní. No nic, o pohled na experty Kadlece se Zelenkou moc nestojím, tak to vypínám. V hlavě mi ale bude tenhle večer rezonovat ještě dlouho.
