Článek
A vysvětlím proč a také, proč se nemůžeme herně zlepšít.
Pokud bych hledal příčiny, proč hrajeme neatraktivní fotbal, musel bych zapátrat v paměti daleko zpět. Tím myslím o několik let, kdy náš nároďák vedl pan Šilhavý. Už za něho jsme hráli mírně řečeno neatraktivní fotbal založený na kvalitní defenzivě s vidinou rychlých protiútoků.
Pavouk kvalifikace na evropský šampionát byl tak benevoletní, že jsme se tam i s antifotbalem dostali. Po Šilhavém přišel Ivan Hašek a vybavuji si, jak jsem z této volby neskákal tři metry vysoko. Toto období bych zhodnotil katastrofou jak herní, tak i komunikační směrem k veřejnosti. Vše vyvrcholilo nepoděkováním hráčů fanouškům, kteří prý málo fandili.
S přibývajícími zápasy, kdy jsme hráli čím dál hůře a radovali se výhrou nad Gibraltarem ve stylu, jako bychom porazili Španěly, se ve mně nevzbuzovaly pozitivní emoce směrem k budoucnosti českého výběru. Obměna na trenérském postu tak byla logickým vyústěním, že jestli chceme myslet na úspěšnou baráž, musí se něco změnit. Tady začalo marné hledání Pavla Nedvěda a dalších, koho oslovit před klíčovou baráží a dlouho to vypadalo, že post na lavičce národního týmu nikdo nechce. Alespoň takto to na mě působilo.
Tady bych se rád zastavil nad angažování Pavla Nedvěda do role generálního manažera české reprezentace. Myslím, že všichni doufali, že jeho jméno bude zárukou zvýšení prestiže národního mužstva. Z mého pohledu se tak nestalo a v jednom z minulých článků jsem se pozastavoval, proč nepřišel do českého fotbalu dříve?
V Itálii byl pravomocně odsouzen za falšování účetnictví a umělé nadhodnocování příjmů z přestupu hráčů v době, kdy byl viceprezidentem v Juventusu Turín. Dostal podmínku na rok a dva měsíce. Tento verdikt byl v září 2025. Zvolen manažerem byl v červnu téhož roku. Myslím, že už tušil co přijde a najednou mu český fotbal přišel vhod, ještě navíc, když dostal takovou nabídku. Náhoda? Myslím si své. I když ho respektuji jako hráče, tak v roli funkcionáře by odsouzený člověk neměl působit v žádné funkci. To nezvyšuje prestiž nároďáku, ale spíše naopak i přesto, že píšu o Pavlu Nedvědovi.
V této roli bych raději viděl třeba Karla Poborského, ale je to jen můj pohled. Nebojí se říci svůj názor, i když je negativní a v televizi se to tak neočekává, že budete kritizovat. Hlavně v České televizi to je často takové našlapování po špičkách, aby někdo někoho neurazil. Tím myslím například pana Kadlece, jehož komentování bych více nechtěl komentovat.
Pavel Nedvěd nakonec oslovil Miroslava Koubka. Zkušeného stratéga, který byl toho času volný. A všichni čekali zázrak, který se jeho angažováním stane. No a on se stal.
V baráži jsme se probránili přes Iry a Dány, kteří teď asi nechápavě kroutí hlavou při sledování televize, jak je mohl tak slaboučký tým vyřadit. V obou zápasech byl soupeř lepší a my zarputile ubránili postup. Najednou přišla euforie a já psal, že z postupu radost nemám. Tušil jsem, že to bude na svěťáku průšvih.
Co bych rád vyzdvihl, abych jen nehanil, tak Miroslava Koubka, který šel do zdánlivě nesplnitelné mise, která měla jasný cíl. Postup na šampionát a on ho zvládl. V baráži byla vidět zarputilost, energie, nový kapitán, který táhl své mužstvo výbornými výkony za postupem. Tady ho musím ocenit.
Po euforii přišla nominace, ke které asi nikdo neměl větších námitek, mnou nevyjímaje. Překvapila nominace Sochůrka, ale mě zase tak moc ne. Vidět ho naživo, jak přebírá jako jeden z mála balon a míří na soupeřovu bránu, bylo příjemnou změnou ve hře Sparty Praha. Nebál se hrát jeden na jednoho, uměl překvapit přihrávkou za obranu, v některých ohledech mi trochu připomínal herně Rosického a to jsem od ukončení kariéry tohoto výborného hráče nikdy o nikom nenapsal.
Šampionát pro nás začal utkáním s Koreou. Český fanoušek je náročný a naivní zároveň. Asi všichni jsme se na to těšili a vždycky věříme, že teď to půjde, teď se naši hráči proberou a ukáží, co v nich je. Bohužel z očekávání, jak hezký budeme hrát fotbal přijde většinou rychlé vystřízlivění v podobě zklamání.
Jižní Korea byla ve všech směrech lepší a náš nekreativní fotbal založený na fyzických soubojích ostrouhal. Korejci byli živější i díky dlouhé aklimatizaci, kdy strávili před šampionátem v podobné nadmořské výšce tři týdny. A tady se začalo ukazovat, jak moc je příprava důležitá. Nemá smysl se vymlouvat, že to je náročné, že naši byli uvaření z podmínek, z vysoké vlhkosti atd.
Obě mužstva měla podmínky stejné a ty nerozhodly o tom, proč jsme nebyli schopni udržet balon v delším časovém úseku, proč jsme si nedali čtyři přihrávky v kuse. Příčinou je styl, který vyznáváme. Bezúčelový, defenzivní, kdy se po zisku zbavíme balonů dlouhým nákopem dopředu, protože nejsme schopni v pohybu kombinovat směrem dopředu. A tady narážím na myšlení všech, kdo v reprezentaci působí. Jasně, že když běháš bez balonu, tak ti ubývají rychleji síly, než když ho máš u kopačky.
Já když poslouchal Pavla Nedvěda, tak jsem se smál. Že prý nemáme hráče na kombinaci a proto to máme založeno na soubojích a standartkách. Pane jo, jestli nám nevěří ani manažer, který vybíral trenéra, tak kdo jiný by měl? Já nesouhlasím. Šulc, Sochůrek, Provod, Sadílek, jedni z hráčů, kteří umí přehrát soupeře kombinací, ale přijde mi, že trenéři nároďáku, Koubkem nevyjímaje, jakoby tomu nechtěli věřit, že by to takto mohlo jít.
Nevím, nejsem na tréninkách našeho výběru, ale spousta přechodů se trénuje. Jsou to nacvičené věci, které se musí umět přenést do zápasu, ale mně přijde, že naši trénují jen házené auty od Coufala a možná nějaký rohový kop, protože na tom to přeci máme založené ne?
Hodnocení Nedvěda po utkání s JAR bylo takové nikoho neurazit, nikoho neshodit. Částečně chápu, protože nás čeká ještě utkání s Mexikem a částečně nechápu. Proč neříci, že to byla druhá herní bída, že s takovým fotbalem nemůžeme uspět a že musíme do pravděpodobně našeho posledního vystoupení změnit asi úplně všechno!
Hodnocení pana Koubka bylo propírané ze všech stran a kritika Karla Poborského a dalších podcastů byla určitě oprávněná. Já se přidávám. Nemůžete říci, že to hodnotíte pozitivně, když se hraje 90. minut a přísnější měřítko k naší hře by se dalo vměstnat do deseti minut. Tak jsem to viděl já. Na tom nic pozitivního není.
Ve chvíli, kdy naši dali gól, jsem on-line psal, že se bojím, aby teď naši nebránili hubený výsledek až do konce. Stalo se. Je zvláštní, že čeští hráči na soupeře vlétli, byli jasně lepší, dali gól, Schick měl vyloženku a po gólu najednou šmitec. Češi ustoupili od aktivity a začali bránit. Proč? Proč si najednou nevěříme směrem dopředu, když jsme si dokázali, že můžeme skórovat z vypracovaného tlaku, který jsem chvíli předtím předváděli? Někde jsem slyšel, že hlava dělá 40% výkonu. U české reprezentace mi však přijde, že to dělá tak 80%.
Teď se opřu i do trenéra, který měl ve chvíli, kdy jsme se dostali po několika minut po vedení do hlubšího bloku, vyskočit, gestikulovat a vyhánět český presink hluboko na soupeřovu polovinu hřiště. Nestalo se. Místo toho to hodnotil pozitivně. S takovým přemýšlením nemůžeme uspět nikde!
Také se někdy říkáte při pohledu na českou hru, že to je čekání na gól? Já vlastně v každém zápase. V baráži nám tato hra vyšla, na šampionátu už nemůže. Curacao, Kapverdy, DR Kongo, outsideři ve svých skupinách, kteří asi nepostoupí ale…Dá se na jejich zápasy dívat. I přesto, že prohráli, vytvořili si střely, šance a hráli fotbal na rozdíl od našich.
Mně by nevadilo, pokud by naši prohráli po statečném výkonu, pěti vytvořených gólovkách, spoustě nedotažených finálkách, kdy se nepovedla poslední přihrávka do šance, ale když sledujeme český beton na šampionátu, kam se třeba dalších dvacet let nedostaneme, přijde mi to na očích celého fotbalového světa jako ostuda v českých barvách.
Teď se řeší poslední utkání s Mexikem. Já už ho neřeším, protože i kdyby při nás stáli všichni svatí, tak další zápas je stejně konečná. To zaprvé. Za druhé, na bájném stadionu Estadio Azteca s kapacitou pro 87500 diváků nás čeká takové peklo, že se bojím spíše debaklu na rozloučenou. V nadmořské výšce přes 2200m.n.m. budeme lapat po dechu po prvních minutách, protože i když mají domácí už postup v kapse a nasadí širší lavičku, vidím v tom možná větší problém, než kdyby nic neměnili. Tito hráči se budou chtít ukázat, budou nažhavení, odpočatí a budou chtít dokázat trenérovi, že právě oni patří do základu. Myslím, že to bude fotbalový masakr v náš neprospěch a nemyslete si, že bych si ho přál. Taková je realita, protože náš antifotbal nemůže proti domácím uspět. Navíc, na aztéckém stadionu se neprohrává, to je pro domácí chrám a ten si dobýt nenechají.
Takže co teď aby se stal zázrak? Sochůrka do základu? Určitě. Provoda do základu? Určitě. Šulce do základu? No jistě, ale chce to nalít do jejich mozečků, že mají schopnosti a herní dovednosti na to, že se o to mohou porvat fotbalově, že nejsou bez šance, že jestli budou bránit, stejně dostanou bůra! Možná bych napsal ještě jedno jméno, kterým překvapím. Honza Kuchta. Nevím, jak na tom je, ale spolu s Hložkem by mohl svou rychlostí a napadáním rozehrávku domácím hodně znepříjemňovat. Schick nebo případně Chorý potřebují kvalitní servis, ale vzhledem k tomu, že Schick na šampionátu nijak neoslnil a Chorý při každém střetu s protihráčem buď fauluje nebo se válí, tak bych v úvodu klidně vsadil na tyto dva.
Přidám ještě jeden důvod, proč nenasadit útočné věže. Jejich absencí na hřišti bychom museli upustit od nakopávání někam dopředu, jako, že to tam buď Schick nebo Chorý nějak udrží. Museli bychom hrát kombinačně a alespoň bychom si dokázali, zda jsme nebo nejsme schopni hrát fotbal po zemi. Když prohrát tak se ctí a s tím, že jsme na šampionátu zanechali o trochu lepší herní dojem, než doposud, kdy jsme právem považování za jeden z nejslabších týmů šampionátu. Já si dokonce myslím, že herně jsme nejhorší ze všech.
Dovolte mi, abych si zahrál i na proroka a zkusil popsat, co se bude dít po šampionátu. Pavel Nedvěd řekne na tiskovce po posledním utkání a následně i po návratu domů, že si musí vše zanalyzovat co se povedlo a co ne a poté se začít připravovat na kvalifikaci na Euro.
Já si myslím, že analyzovat něco, co máte přímo před očima, tak na to nepotřebujete čas. Pane Nedvěde, je potřeba si nalít čistého vína. Obměna kádru je nasnadě Součkem počínaje a dalšími hráči konče. Jen si nejsem jistý, zda u toho máte být i Vy?!
Při vší úctě k panu Koubkovi, který svou misi splnil tím, že dokázal mužstvo protlačit na svěťák, by i on měl skončit. Trochu mě k tomu opravňuje jeho reakce na výkon proti JAR, kdy jsem si myslel, že hodnotí zápas Němců.
Já si nemyslím, že máme špatné hráče, ale špatný styl. Jak to, že Schick dá v Německu za sezonu přes dvacet gólů a v reprezentaci se trápí? Odpověď známe všichni, ale neumíme mu ten servis předat na hřišti. Taktika, svázanostv kreativitě hráčů, kdy přeci musíme hrát zezadu a hlava. V tom vidím největší problém, proč hrajeme, tak jak hrajeme.
Na závěr si zavzpomínám na jeden klubový zápas, který mě napadl. AC Sparta Praha v roce 2001 hrála Ligu Mistrů a na Letnou přijel slavný Real Madrid. Ve Spartě tehdy běhali hráči jako Flachbart, Labant, Sionko, Jarošík, Kincl nebo Hartig. Nebyl to nejlepší výběr Sparty v historii, ale kouč Hřebík namotivoval mužstvo takovým způsobem, že hráči jako Morientes, Raúl, Zidane, Makelele, Carlos nebo Figo nevěřili, cože se to v Praze děje. Zdánlivě papírově jednoduchý zápas se proměnil v nečekané drama a Sparta si tehdy udělala obrovskou reklamu. Hráči si dokázali i přes těsnou prohru, že mohou hrát s každým a mohou překvapit, pokud tomu uvěří. Vzpomínám si, jak jsme na Letné i přes prohru tleskali hráčům vestoje. To byl zápas a já nebyl vůbec zklamaný. Tohle bych chtěl vidět s Mexikem. Fotbal, kdy si to s domácími rozdáme útočnou hrou a necháme tam všechno. Jestli to bude stačit, nebo ne se ukáže, ale tohle bych chtěl alespoň jednou vidět v českých dresech na světovém šampionátu.
.
