Článek
Tak co, těšíte se nebo je vám to vzhledem k časovému posunu šumák? Jak vstoupí Češi do turnaje? Jaký budou vyznávat styl? Útočný, nebo spíše defenzivní? Budeme hrát na dva hroty nebo na jednoho, zezadu na brejky nebo budeme vysoko presovat? Rozdáme si to s každým na férovku nebo upřednostníme případný bodový zisk před fotbalovou podívanou a budeme bránit výsledky?
Já vím, na úvod hodně otázek, ale přesně tyto mi běží hlavou.
Už během kvalifikace jsem psal, že si postup na šampionát nepřeji. Hra naší reprezentace byla příšerná a na rovinu řeknu, že se tohoto názoru držím stále.
Vím, že už je kvalifikace pryč stejně jako baráž, ale právě zápasy ve skupině a následná utkání v baráži s Irskem a Dánskem mě kvalitativně nenadchly. Oba soupeři byli lepší než naši hráči a postoupili jsme se štěstím. Jasně, musíte tomu štěstíčku jít naproti a naši mu naproti šli. Bojovnost nechyběla, ale fotbalovost ano a já se trochu bojím, že na šampionátu se to ukáže v plné nahotě.
Tým převzal Miroslav Koubek, který určitě vlil novou krev do žil svým hráčům, že se to může podařit a ono se to podařilo. Tento úspěch už mu nikdo nevezme. Není moc trenérů, kteří dovedli národní tým své země na Mistrovství světa. Čechům se to povedlo po dvaceti letech.
Tehdejší generace okolo Pavla Nedvěda, Tomáše Rosického už pomalu končila svou úspěšnou éru. Vzpomínáte? První zápas, výhra, Rosa dva góly a vše zalité sluncem. Jenomže pak přišlo kruté vystřízlivění a naši odjeli s prázdnou bez větší stopy, kterou by zanechali.
Samozřejmě čeští fanoušci i dnes mají nějaká očekávání. Cílem bývá pro většinu týmů postup ze skupiny. Naši nejsou výjimkou. Miroslav Koubek to tak i zmínil. Nějakých 1600 metrů nad mořem to ve čtyři ráno našeho času vypukne proti korejským hráčům.
Son Heung Min, to je hlavní hvězda korejské reprezentace, která potáhne za vítězstvím našeho soupeře.
Dle žebříčku FIFA figuruje naše reprezentace na 40. místě. Hned 16 účastníků je na tom hůře než my. Korea to ovšem není. Ta se nachází na 25, příčce. To samozřejmě nic neznamená, ale určité měřítko to je. Minimálně v tom, že do zápasu nepůjdeme jako favorit. Mexiko je pasováno na postup a jeho aktuálně 14. místo ho na tuto roli pasuje oprávněně. Jihoafrická republika je na 60. místě.
Dost kolegů a známých se mě ptalo, zda to vidím na postup. Já byl v odpovědích opatrný. Proč jsem psal v úvodu článku. Naše hra se mi dlouhodobě nelíbí, ale uznávám, že pan Koubek to zvedl. Na co to bude stačit je otázkou.
Mně by snad nevadilo, kdyby naši prohráli po krásném útočném zápase, ale nechci moc sledovat dobývání naší branky většinu času. Nechci, aby čeští hráči byli zalezlí. Máme Schicka, jednoho z nejlepších českých útočníků posledních dvaceti let, ale jeho potenciál se musí umět využít. Mám na mysli, aby nečekal sám na půlce a zezadu to na něj jen neodkopávali, jako tomu bylo často v minulých zápasech. Čekám, že se ukáže Šulc a doufám, že dostane šanci nejmladší hráč našeho výběru. Jeho výkony ve Spartě byly velmi dobré. Vůbec bych se Sochůrka nebál postavit od začátku. Na rychlé korejské hráče by mohl ve středu hřiště platit. Zda dá pan Koubek dvě útočné věže dopředu je další neznámá.
Chorý vzhledem k jeho chování neměl v nominaci být. Takhle to vidím i přesto, kolik nastřílel ve Slavii gólů. Někdo namítne, že jí udělal dva tituly, ale jeho chování bylo tolerováno dlouhodobě. Připomínat všechny průšvihy už nebudu. Kdo sleduje naši ligu, tak ví, o čem mluvím. Vzpomínám si, jak komentátor v televizi řekl na další jeho výstřelek, že to je prostě Chorý. No, já si myslím, že vrcholový fotbalista by měl být vzorem i pro děti právě svým chováním jak na hřišti, tak i mimo něj. To z vás dělá profíka, ale u něj toho profíka nemohu najít, a to se fakt snažím.
K dalším nominovaným jen zmíním, že ještě jedno jméno mi trochu vadí. Tomáš Souček z mého pohledu dlouhodobě brzdí hru českého nároďáku. Většina jeho přihrávek směřuje dozadu a někdy ani neregistruji, že je na hřišti. Teď už vidím ty nenávistné komentáře, že pro náš nároďák udělal spoustu dobrého a tak dále, ale já beru čistě hru na hřišti a ta je v jeho podání pomalá. Uměl bych si představit někoho tvořivějšího s větší rychlostí.
Našim přeji úspěch už kvůli Koubkovi, který šel ve svém vysokém věku do rizika, když rozklíženou reprezentaci převzal. Hledání trvalo dlouho a vypadalo to, že ji nikdo trénovat nechce. Nakonec hledání skončilo trefou do černého. Miroslav Koubek dokázal své svěřence dostat přes Irsko a Dánsko na šampionát. Schválně, kdo tomu věřil? Já ne, a proto teď doufám, že když to Češi dokázali, tak tam něco předvedou. Jestli se chce fotbalista někam posunout a ukázat co umí, kde jinde než na svěťáku. Spousta fotbalistů si tam může nahrát angažmá o kterých snila. Tak snad to vyjde jak herně, tak výsledkově.
