Článek
Karty byly rozdané jasně. Museli jsme vyhrát, ale to samé platilo i pro soupeře, který první zápas také prohrál.
Četl jsem mnoho reakcí na rozestavení, způsob hry, držení míče, náběhy a další věci, které v českých dresech takřka nikdo nenabídl v prvním duelu. Kritika byla oprávněná a tady začnu rozhovorem Karla Poborského s Pavlem Nedvědem, který na otázku co změnit, řekl, že toho co se týče hry moc změnit nemůžeme.
Tak jestli takhle uvažuje manažer reprezentace, tak nevím, co si o tom myslet? Prý byli v prvním zápase nervózní, byli vyšťavení díky klimatickým podmínkám a blablabla. Tady zásadně nesouhlasím. I naši hráči jsou profíci a jestli je to Mistrovství světa nebo jiný zápas, tak tohle by nemělo hrát už roli. Mají něco odkopáno. Za druhé se domnívám, že říkat, že toho moc změnit nemůžeme, je nesmysl. I my máme hráče, kteří umí kombinovat v rychlosti, jako třeba Šulc ve Francii, mladý Sochůrek a další.
Takže co změnit? Pane Nedvěde, všechno. Bojovnost zkrátka nestačí. Já dlouhodobě kritizuji Součka ve středu hřiště, který nemá ve své hře žádnou nadstavbu a zpomaluje hru. Potřebujeme hrát nahoru v rychlosti a u toho mě do základní sestavy napadají jiná jména. Bylo mi líto Juráska, který si ani nekopl a už se zranil. Turnaj pro něj skončil, přitom v lize předváděl velmi dobré výkony a čekal jsem ho v základu.
Neumíme využívat naše nejlepší hráče a to platí dlouhodobě. Tomáš Rosický v rozhovoru řekl, že je mu líto Schicka, který nedostává v reprezentaci potřebný servis, aby naplnil své přednosti. Bohužel měl pravdu, vidím to stejně. Našemu nároďáku chybí přechodová fáze, kdy je balon nakopáván dopředu dlouhými pasy na Schicka, který je tam většinou sám. Co tam tak asi má udělat? Kritika na jeho adresu mi z tohoto důvodu přijde zcela mimo. Ono, rozebírat hru našeho týmu je na jiný článek, ale myslím si, že všichni víte, jak to myslím.
Jestli mě zaujal výkon nějakého týmu z prvních odehraných zápasů, byl to výkon Maroka, které nastoupilo proti Brazílii. Byli lepší než favorit. Žádné výmluvy, že to byl jejich první zápas, že byli nervózní a kdesi cosi. Vlítli na soupeře s vysokým presinkem, nebáli se a zaslouženě si odnesli bod proti týmu, který si s aktivní hrou nevěděl rady.
Pohled na základní sestavu mě zaskočil i nezaskočil. Zaskočil mě Hranáč, kterému se první duel nepovedl. Zaskočila mě trochu absence Zeleného. Co mě nezaskočilo bylo nenominování Součka do úvodní jedenáctky.
Záloha Červ, Sadílek, Darida, Coufal, Sojka, kde jsem čekal Coufala spíše trochu zezadu. K rozestavení 3-5-2, kdy se k Schickovi přidal Hložek, jsem neměl větších námitek. Doufal jsem, že šanci do středu zálohy dostane mladý Sochůrek, který se nebojí hrát s balonem v rychlosti. Obětoval bych Daridu. Sojka bych chválen za svůj výkon, ale bylo to z mého pohledu takové, že nic nezkazil, ale také nic moc nevymyslel. Teď dostal další šanci, aby potvrdil, zda byl chválen správně či nikoliv.
Základní sestava měla zapříčinit lepší kombinaci a větší kontrolu nad balonem, kdy si budeme kombinací vytvářet šance. Přidal bych i vysoký presink, kdy jsem viděl JAR v prvním utkání, že pod tlakem dělala chyby. Přišlo mi, že při útočných akcích Mexika byl někdy hodně vyklizený střed hřiště, takže rychle přenášet hru dopředu mohl být klíč k úspěchu.
Úvod ukázal, že supermoderní hala má zřejmě jeden problém a tím je osvětlení. Zcela volný Schick to měl na hlavě, ale nepochopitelně balon hlavou vůbec netrefil. Proč bylo jasné z opakovaných záběrů, kdy se bezmocně díval nahoru. Z jasné gólovky tak byla šmudla vedle branky.
GÓÓÓÓl jsem zakřičel na konci páté minuty. Zaslouženě. Naši v úvodu nepustili soupeře za půlku a byli odměněni. Teď bylo na JAR, jak bude reagovat. Já se bál, aby naši nezalezli a nebránili hubený náskok.
V dalších minutách přišly dvě střely z dálky soupeře, ale jinak hráči v českých barvách kontrolovali průběh utkání. Až Rayners se v 16. minutě dral po centru ze strany do zakončení zblízka. Kosa na Schicka na půlce hřiště volala po žluté, ale hlavní sudí Tori Pensová byla jiného názoru.
Před občerstvovací pauzou se na hřišti změnila jedna věc a tím bylo to, že jsme balon přenechali hráčům soupeře. Naši začali běhat bez něj a to nebyl do dalších minut dobrý záměr. Trochu jsem doufal, že to pan Koubek viděl stejně a hráčům to při občerstvení zdůraznil, že takhle by to dále nešlo. Ne, že by Češi pouštěli protivníka do gólovek, ale začínalo to být takové to bránění, kdy čekáte na to, až dostanete gól.
Po půl hodině hry mě naštvala situace, která trochu simulovala naši hru od nějaké 15. minuty. Schick měl na kopačkách balon nějakých třicet metrů od branky. Čekal jsem střelu, ale on balon zasekl, počkal na ostatní až se balon prokombinoval ke Kovářovi k bráně. Proč? Proč to nezkusil buď individuálně nebo střelou?
Rychlý brejk JAR naštěstí neskončil brankou. Maseko takovým krkolomným způsobem převzal balon na půlicí čáře a vypadalo to, že z toho nic nebude, ale tím, že ho nikdo z našich nenapadal, tak si balon převzal a pelášil s ním až k hranici vápna. Čeští hráči odvrátili balon na roh, ale bylo to solidní varování, že musíme lépe napadat rozehrávku. Hložkův homerun po faulu na Schicka z přímáku ani nepočítám mezi střely na bránu. Hodně nepovedené.
Mokoena to zkoušel na Kováře ze třiceti metrů, ale dopadlo to podobně, jako v podání Hložka. Krátce před tím naši hráči presinkem získali balon na polovině soupeře, ale zase se neodvážili přejít jeden na jednoho a balon vrátili do obrany. Přišlo mi to několikrát jako škoda. Obrana JAR mi při rozehrávce přišla zranitelná, ale naši toho nevyužívali pokusem přejít jeden na jednoho. V poslední minutě nastavení vypadl centrovaný balon do vápna z rukavic Kováře a nebýt obranného zákroku Krejčího, mohlo být vyrovnáno. Zase velmi lacině.
Více se už v prvním poločase nestalo a jestli jsem přemýšlel na souhrnem poloviny utkání, rozdělil bych naši hru na prvních patnáct minut a zbytek poločasu.
První čtvrt hodinu byli Češi aktivní, na balonu, při ztrátě napadali vysoko, ale vstřeleným gólem naši vyklidili pole a přenechali balon soupeři. Sice nadále napadali, ale už ne tak vysoko a i když nepouštěli JAR k nějakým velikým šancím, tak bránění a zatáhnutí dozadu na mě nedělalo dobrý dojem. Myslím si, že hra Portugalců, Brazilců, Španělů, kdy uvedené týmy po vstřelení gólu začaly hrát na údržbu, měla být varováním.
Nejlepším hráčem v českých barvách pro mě byl jednoznačně Krejčí. Svými výbornými zákroky v obraně držel akcie českého nároďáku stále ještě vysoko. Sojka si připsal asistenci, ale jinak ve hře moc nebyl. To samé Červ. Čekal jsem příchod Šulce, který to mohl do otevřenější obrany více rozhýbat.
Z dosavadního průběhu zápasu řeknu na rovinu, že dostat gól od JAR by mě přišlo skoro ostudné a tyto řádky píšu skutečně live mezi poločasy. Soupeř byl směrem dopředu takový neobratný. To ovšem neznamenalo, že styl, který jsme po vstřelení branky zvolili, neznamenal nebezpečí. Chtělo to vrátit se ke hře z úvodu utkání a přidat druhý gól. I skóre by totiž hrálo důležitou roli v postupové matematice.
Druhou část zápasu začali Češi znovu aktivně. První šance volala po navýšení skóre, ale Darida dostal balon trochu za sebe a než si ho připravil ke střele, už byl zblokován. Následná střela Červa mířila jen doprostřed branky. Vytěžený roh mohl zužitkovat Schick, ale svou další gólovku nevyužil. Jeho hlavička šla jen do rukavic brankáře JAR.
Krejčí v záklonu mohl rozšířit své brankové hody, ale hlavička nemířila přesně. Naopak následující momenty se odehrávaly před českou bránou a občas mi nebylo moc dobře. Naštěstí prozatímní nemohoucnost v zakončení hostí znamenala klid u českých hráčů i fanoušků.
Mezitím vystřídali Darida se Sojkou a nastoupili Šulc se Zeleným. A právě Šulc se dostal do šance, jenomže ho trochu zradilo zpracování. V 66. minutě přišli Souček s Provodem, kteří nahradili Hložka se Sadílkem. Jasná známka bránění výsledku a já se mohl tímto krokem uvztekat. Občerstvovačka rozdělila poločas a já si říkal, co asi radí trenér Koubek svým svěřencům do poslední čtvrtiny utkání.
Jedno bylo jasné. Stáhnutím Hložka zůstal Schick znovu odříznutý a to, co kritizovala široká veřejnost v minulých zápasech se stalo znovu skutečností. Při pohledu na to, že časomíra ukazovala nějakých dvacet minut do konce a my bránili na vlastní polovině, tak jsem si říkal, že si koledujeme. Byl to zaparkovaný autobus a já nechápal proč?! Koubek stáhl Červa a dal tam Zimu. Skoro mi přišlo, že ke Kovářovi by Koubek nejraději dal druhého gólmana. Místo aktivity jsme jasně dali střídáním najevo, že chceme bránit hubený náskok. A přišel trest za pasivitu!
Střílený centr trefil Šulce do ruky a hlavní sudí neváhala ukázat na penaltový puntík. Mokoena nedal Kovářovi šanci a bylo vyrovnáno. Ostuda, kterou naši hráči předváděli od 15. minuty tak došla k rozuzlení. Bohužel, střídání znamenalo i to, že naši vyklidili pole ještě více, než by museli. S tímhle výkonem jsem viděl dopředu, jak budeme zase všem pro smích.
Češi po vstřeleném gólu přišli na to, že mohou hrát fotbal i za polovinou hřiště. Ne, že by přišly kdovíjaké šance, ale zvýšená aktivita znamenala alespoň nějaké nebezpečí. Proč naši zapnuli až po inkasovaném gólu se asi nikdo z nás nedozví. Z naší strany je to strašně málo. Postup by byl nezasloužený a Makgopa to málem vyřešil definitivně, pokud by mířil přesněji.
Výborná rozhodčí Tori Pensová naposledy foukla do píšťalky a dělba bodů byla na světě.
Teď se na mě nezlobte, ale z mého pohledu prokaučovaný zápas. Pasivita zapříčiněná i střídáním, kdy nastupovali defenzivní hráči až na Šulce, který znovu nic nepředvedl. K němu se přidali i další. Střídání má oživit hru, ale Zimou či Součkem bylo jasné, že k tomu nedojde. Potřebovali jsme vyhrát a ne bránit výsledek. Trest přišel zaslouženě jako u Španělska, Portugalska a dalších favoritů. Ano, i my byli papíroví favorité, ale na hřišti jsme až na úvod obou poločasů, předvedli znovu tužku.
Teď se to bude rozebírat ze všech stran, že nemáme kreativní hráče a nemůžeme hrát atraktivní fotbal. Já nesouhlasím. Můžeme, jen tomu musí chtít hráči uvěřit, ale trenér Koubek našim hráčům nevěřil a nepochopitelně pro mě nenasadil další útočníky, abychom to vepředu zlomili v náš prospěch, který jsme nutně potřebovali.
JAR je jeden z nejslabších týmů na Mistrovství a diváci dnes viděli, že naše reprezentace se k nim řadí také. Teď poslouchám pana Koubka, který zhodnotil zápas jako povedený a že soupeř měl vysokou kvalitu. Tak nevím, zda se nedíval z lavičky na jiné utkání na tabletu. Miroslav Koubek uzavřel rozhovor slovy, že ještě stále žijeme.
Ne ne pane Koubku, protože takový výkon proti Mexiku bude znamenat šest banánů do naší sítě a na shledanou. Jestli je skutečně dostaneme, Pavel Nedvěd to zhodnotí slovy, že proti nám stála obrovská kvalita a současně na víc nemáme a hurá domů. Já bych raději viděl odjezd už teď, abychom si ušetřili ostudu, která nás čeká.
