Článek
Takto bych na úvod popsal dění v Edenu před semifinále play - off baráže o MS v utkání s Irskem. Vítěz si měl zachovat naději, poraženého čekal přátelák s horším z duelu Severní Makedonie vs. Dánsko.
Nový trenér Miroslav Koubek udělal něco nepředstavitelného, za což mu tleskám. Nechal sedět dlouholetého kapitána Součka pouze na lavičce. Vůbec sestava, kterou složil, vypadala ofenzivně. Tleskám a to píšu tyto řádky bez toho, aniž bych věděl výsledek tohoto zápasu. Tak pojďme na něj.
Jestli mě něco v sestavě překvapilo, tak bych řekl tři jména. Jurásek, Hranáč, Coufal. Čekal jsem Chaloupka, Červa, snad Zeleného. Jinak souhlas. Nepřemlouváte Daridu, abyste ho nechali na lavičce. V dresu Hradce předvádí velmi dobré výkony a čekal se od něj klid v mezihře.
Soupeř byl ošidný. S Irskem jsme nehráli 14 let. Takový Parrott byl ovšem českým fanouškům známý, Sparta by mohla vyprávět. Čekal jsem naše fotbalisty na balonu a to, že Irové budou hrát jednoduše na brejky ze zabezpečené obrany.
Úvodní minuty mě trochu překvapily. Jestli někdo čekal, že soupeře hned od začátku zmáčkneme, byl zklamán. Irové hráli nátlakový fotbal a byli to spíše oni, kdo byl nastěhován na naší polovině. Když Hranáč vychýlil střelu Collinse na břevno, jen jsem si povzdechl „ach jo“. Z následného rohu měl stejný hráč hodně prostoru pro hlavičku a jen jeho nepřesnost znamenala, že naši neprohrávali. Byla to vyloženka.
Prvních deset minut nebylo oku lahodících v podání domácích hráčů. Spíše panovalo rozčarování nad aktivitou soupeře. Nepřesná dalekonosná přihrávka Holeše jakoby dokumentovala rozpoložení českých hráčů. Hra byla nepřesná, hráči roztahaní. Vypadalo to, že každý čeká, co druhý vymyslí.
Šulc z voleje napálil balon přímo na bránu a ukázal, proč je momentálně horké zboží pro veliké kluby. Jenomže se stalo to, co se dalo čekat. Chvíli před tím ve skrumáži v českém pokutovém území nakopl Darida Collinse. Na situaci upozornil VAR a hlavní sudí po shlédnutí situace ukázal na penaltový puntík. Parrott nedal Kovářovi šanci. Irové šli do vedení a naši měli sedmdesát minut na to, aby poslali utkání minimálně do prodloužení.
Češi byli u každého verdiktu podráždění a Irové cítili šanci. Naši nebyli schopni kombinovat a hledali se. Schválně, kdo slyšel do poloviny poločasu od komentátorů jména jako Schick nebo Chorý? Já ne. Dali jsme do útoku dvě věže, ale nevyužívali je. A aby toho nebylo málo, tak nám Irsko dalo druhý gól. To, že to byl vlastňák, nehrálo roli. Vše vyplynulo z toho, že jsme se nechali zatlačit.
Češi se nechtěli vzdát a hned vzápětí si na druhé straně po rohovém kopu došel pro balon Krejčí. Tedy došel by, pokud by nebyl stažen. Rozhodčí neváhal a i domácí zahrávali pentli. Schick snížil a já si říkal, že by to mohlo naše fotbalisty konečně zdravě nakopnout k lepšímu výkonu. Tři góly za půl hoďky, tak to jsem moc nečekal.
Co mě rozčilovalo, byla často zbrklá rozehrávka od českých kopaček. Mnohdy končila u půlicí čáry, kde jsme balon ztratili. Irové dobře napadali. Další problém byly standartky hráčů v zelenobílých dresech. Bylo jich moc. Všichni vědí, jak jsou Irové nebezpeční z těchto situací, přesto jsme jim dovolili zahrávat jich více než dost.
Tomáš Chorý zjistil, že sáhnutí na tvář, které se píská v naší lize, kdy se hráč svalí, jakoby dostal pěstí, na rozhodčího Nyberga platit nebude.
Jak jsem psal, že snížení naše hráče nakopne, tak to se bohužel nestalo. Irové na taktice nic neměnili. Byli nadále nepříjemní. Každá standartka, nebo nákop či roh do našeho pokutového území „smrděla“ průšvihem. Soupeř byl nebezpečnější, naši neškodní. Asi nejen hráči na hřišti vyhlíželi poločasovou pauzu. Chtělo to uklidnit emoce, chtělo to z mého pohledu změnu rozestavení, protože Irové nás přehrávali ve středu hřiště. Měli na vše hodně času. Naši neměli přechodovou fázi. V podstatě neexistovaly kraje hřiště. Jediný, kdo se snažil zakončovat, byl Šulc, ale celkově toho předvedli domácí hodně, hodně málo.
Já jsem psal článek před tímto barážovým utkáním, kde jsem se zamýšlel nad tím, co vedlo pana Koubka jít s kůží na trh. Zmiňoval jsem, že neočekávám mávnutí kouzelného proutku s jeho příchodem s tím, že najednou naše reprezentace předvede útočnou smršť. Bohužel začal své působení utkáním, kde šlo o všechno a přišlo mi, že tíha okamžiku herně na naše hráče dolehla. Tyto řádky píšu o poločasové pauze a samozřejmě nic nebylo ztraceno, ale jak jsem psal před několika dny, že naše fotbalisty nechci vidět na světovém šampionátu, tak na tomto názoru jsem nic nezměnil.
Teď fotbalový „expert“ Kadlec rozebírá faul Daridy, po které následovala penalta a já kroutím hlavou. Irský hráč to udělal chytře. V podstatě se nechal od Daridy nakopnout, nic by z toho nebylo, ale byl to faul? Pokud by to bylo na druhé straně, tak věřím, že by Kadlec řekl, že by to byla jasná pentle. Nemělo smysl komentovat verdikty hlavního sudího, ale spíše si chtít rozebrat, proč byli Irové lepší. Proč naši fotbalisté herně soupeře nepřehrávali? Proč jsme si nevytvářeli tlak v pokutovém území. Proč jediné záběry na Chorého byly okolo půlicí čáry, kde se vždy svalil k zemi? Proč naše záloha nevytvářela právě pro Chorase se Schickem gólové situace a těch proč bych ještě pár našel! Jedním slovem bych označil předchozí řádky jako zklamání.
Před druhým poločasem trochu odbočím a poprosím o jednu věc. Jeden ze sponzorů má tak příšerné reklamy s Geňou a Suchošem, že bych doporučil, aby natočil trochu normálnější. Ono, někdy méně je více, ale zpět k utkání.
Darida dolů, Souček na plac. Jako nebyl to poločas Vladimíra Daridy, ale když jsem znovu viděl na hřišti Coufala se Součkem, kteří pohrdali českými fanoušky, tak nevím. Z mého pohledu neměli být v nominaci ani jeden. Sorry, omlouvám se zastáncům těchto dvou. Kromě Součka opustil hřiště i Holeš, kterého nahradil Chaloupek.
První střet Součka s balonem, byla levá, pravá a míč si vzal soupeř. Další záběr byl na Chorého, který si znovu šel až na půlku hřiště pro balon. To je špatně. Ten se měl pohybovat na ofsajd lajně a ne, aby nahrazoval práci záložníků.
Co mě zaujalo ze soubojů, byly fauly českých hráčů. Bylo to dáno tím, že jsme byli všude pozdě. Irové byli hladovější po balonu.
Po rohovém kopu se v 53. minutě ukázal chaos v českých barvách. Tři naši hráči chtěli odhlavičkovat balon do bezpečí a nakonec Souček hlavičkoval do míst, kam to nesmí udělat ani mladší žák. Na střed vápna. Pak už nejen on sledoval střelu mířící do tyče. Ježíšmarja, to snad není pravda a pak následovalo hodně sprostých slov. To byla má reakce na popisovanou situaci.
Eden byl takový polozmlklý, trochu opařený, hráči v červených dresech nakopávali balony naslepo do pokutového území. Bez výsledku. Buď tam nedokopli a trefili prvního hráče, nebo balon končil v zemi nikoho. Bohužel jsem musel konstatovat, že nejnebezpečnější hráči na obou stranách byli oba kapitáni. Jak Collins, tak Krejčí byli dle mého názoru nejlepší na hřišti.
Šulc se ve druhé půli vytratil, což bylo dáno nákopávanými míči, které měly směřovat na Chorého se Schickem. Bez výsledku. Druhý poločas se lámal do své druhé poloviny a Irové nás zase trochu zatlačili. Bylo to takové nenápadné obléhání naší branky. Coufal jak mohl, tak diskutoval s rozhodčím. Tady jsem nechápal. Potřebovali jsme hrát a my místo toho pořád diskutovali o ničem.
Zbývalo nějakých dvacet minut do konce a Chorý dal tečku za svým působením na hřišti svým posledním útočným faulem. Místo něj přišel Chytil. Na domácích byla vidět deka. Přechod jeden na jednoho žádný. Každá přihrávka dopředu znamenala, že ta následující půjde zase zpět. Střely nula, šance nula, bída. Souček na hřiště nepřinesl vůbec nic. Mohlo být hotovo, kdyby Parrott mířil hlavou přesněji. Čekalo se na zázrak, který nepřicházel. Parrott si po vráceném míči do pokutového území mohl dát reparát, ale měl to na dlouhou nohu.
Koubek stáhl Juráska, kterého nahradil Sadílek. Na hřiště se dostal i Karabec, který nahradil Coufala. Deset minut před koncem se soupeř přeci jen zatáhl hlouběji do své poloviny hřiště a Češi začali trochu špendlit soupeře. Druhý faul na Karabce, který svým pohybem oživil hru na pravé straně, znamenal standartku. Balon si vzal Sadílek, Krejčí na přední, góóól. Vyrovnáno! Zaslouženě? Ani náhodou, ale na to se historie ptát nebude.
Po tomto momentu se zase najednou obraz na hřišti změnil. Hráli najednou Irové a vypadalo to, že se naši snad na chvíli zalekli toho, že vyrovnali. Krejčí mohl být za národního hrdinu, pokud by proměnil poslední šanci v základní hrací době.
Ohodnotit 90. minut je lehké a těžké zároveň. Nelze upřít našim hráčům snahu, ale fotbalovost na hřišti trpěla. Chyběly střely, centry, u odražených balonů byl první většinou soupeř, který byl fotbalovější a lepší. Co nelze našim upřít, tak to byla touha nevzdat se. Prohrávat o dvě branky a nakonec vyrovnat v zápase, kde se vám nedaří, to není samozřejmost. Před nastavením bylo jasné, že vítěze čeká Dánsko. To smetlo Severní Makedonii čtyřmi góly, ale zpět k zápasu v Edenu.
Začalo prodloužení a já po dvou minutách musel sledovat, jak si Parrott ve středu hřiště v klidu a nikým nehlídaný navádí balon ke střele. Jasně, nic z toho nebylo, ale bránění českého výběru nepůsobilo celé utkání jistým dojmem. Co předvedl Souček v našem pokutovém území, asi netřeba komentovat. Kdo to viděl, tak se mi nediví, že ho s balonem nemůžu ani vidět. Jestli ho někdo obdivuje, tak jen zmíním, že v národním dresu Irska hrálo šest hráčů, kteří působí ve druhé anglické lize. A vidíte, přesto si s balonem rozuměli lépe než naši hráči. Souček o chvíli později na druhé straně netrefil z malého vápna ani prostor mezi třemi tyčemi. Na rovinu řeknu, že fotbal, který jsem sledoval mě nechával docela v klidu. I kdybychom vyhráli, neuměl jsem si představit, že bychom s touto hrou byť jen potrápili Dány.
V nastavení přišlo střídání, které mi moc smysl nedávalo. Přišlo mi, že se Šulc zase výkonostně nadechoval, ale musel dolů. Na trávník se místo něj podíval Kliment. Hned poté hrozil nebezpečný brejk soupeře. Tady jsem nepochopil otevřenost naší obrany za nerozhodného stavu. Hranáč naštěstí zatáhl v poslední chvíli skvělým obranným zákrokem za záchrannou brzdu. To bylo to poslední v první části prodloužení. Rychlé občerstvení na hřišti, výměna stran a šlo se na to.
První minuty hráli Irové a ty další také. Naši bránili a v podstatě jen odkopávali. Soupeř měl viditelně lehčí nohy, než byly ty české. Když se svalil nekontrolovaně k zemi střídající Szmodics, nechápal jsem, o čem diskutuje Souček a další. Irský fotbalista na tom nebyl viditelně dobře, museli zasahovat i záchranáři. Ošetřovalo se až do nastavení a tak rozhodčí ukázal, že se bude hrát o čtyři minuty navíc. Konec, penalty a děj se vůle boží.
. Před zahráním té první jsem si promítal celé utkání. Naši si postup nezasloužili, soupeř byl lepší. Český výběr byl všude druhý, nehrál dobře, nestřílel, Irové dali břevno, tyč a i přes sledování našich v kruhu, jsem si říkal, kdo by si více zasloužil duel s Dány.
Na tu první šel Parrott, jeden z nejlepších na hřišti. Kovář si lehl na zem ještě před tím, než Parrot vystřelil. Jednoduché. Za nás si vzal balon Krejčí. Nezklamal, i když jsem se orosil. Idah poslal Iry do vedení. Za nás šel kopat Souček a…také dal. 2:2 a drama pokračovalo. Bylo to čekání na to, komu prvnímu zabrnkají nervy. R. Brady proměnil bez problémů a na tu další za českou stranu šel Chytil. Nedal. Jenomže Kovář Chytila vykoupil skvělým zákrokem. Tentokrát zaplakal Azaz, aby následně vyrovnal Schick. Pátou sérii začal Browne a neunesl to. Kovář ho vychytal a Kliment dal razítko na finálový duel s Dány.
Všichni propukli v jásot a Zelenka se mohl v televizi zbláznit. No, nevím z čeho. Fotbal nevyhrál, vyhrála vůle a hlavně štěstí. S Iry to bylo trápení od začátku do konce. Nefungovalo nic. Jediný, kdo zahrál, byl Krejčí a pár světlých momentů tam měl Šulc. Herně bída a pokud tohle předvedeme s Dánskem, tak nám jich nasypou, že to na Letné nespočítáme. Proto bych se radoval až po tomto utkání. Dnes bych se radoval jen z toho, že jsme přežili klinickou smrt.
Dánové budou favorit, my můžeme jen překvapit. Hlavně nechci slyšet to, co jsem slyšel po Chorvatsku. A to, že oni byli herně úplně jinde, že mají špičkový tým a podobné výmluvy. Pokud chce český nároďák na světový šampionát, tak tyhle komentáře prosím už ne. Nemáme co ztratit. Hraje se na Letné a diváci hráče poženou. Dánové hrají jiný fotbal než Irsko. Otevřenější. Jestli to bude našim vyhovovat, tak to se dozvíme poslední březnový den.
