Článek
Jak Sparta dobře v Evropě začala, tak jí nyní dochází dech. Bohužel se to týká i domácí ligové scény, kdy není schopna trefit bránu ani z metru. Mluvím o utkáních s Baníkem v poháru a především s Bohemians, ve kterém byLetenští nedali gól asi ani do půlnoci.
A teď na Letnou přijel tým, kterému se navíc těžko dávají góly.
Sestava doznala několika změn a to hlavně v záloze, kdy se k Mannsverkovi přidali do základu Irving s Mackem. V útoku dostal přednost od úvodu Singhateh před Juráskem, který doplnil Alcócera s Brunesem.
Sotva uběhla minuta, domácí potvrdili, kde je aktuálně tlačí bota. Alcócer se na levé straně skvěle uvolnil a předložil Brunesovi balon do jasné šance. Ten chtěl umístit balon tak přesně, až minul .
Brunes o pět minut později podruhé. Tentokrát se pokoušel zakončit z otočky, ale jeho pokus byl zblokován. Reklamoval držení, ale tím, že zakončil, zůstal rozhodčí v klidu. Odražený balon převzali hosté a po úprku musel Guddal zastavit protihráče jen za cenu žluté. No, docela riziko dostat v šesté minutě první napomenutí. Guddal si musel dávat veliký pozor po zbytek zápasu.
Úvod nicméně domácí začali nebojácně. Co si budeme povídat, tři bodíky by se Letenským hodily. Bohužel, jak ubíhalo zajímavé utkání, zůstávala ve mně stále pachuť neproměněných šancí. Smůla, jak to teď Spartě nelepí.
Po deseti minutách byla už na hřišti vyrovnaná mužstva. Chvíli držel balon soupeř, chvíli domácí.
Singhateh to tlačil do vápna, pak se otočil a raději vrátil balon zpět. Proč? Proč to nezkusil jeden na jednoho, vždyť bránit ve vlastním vápně bez faulu je pro obránce obtížné. Za chvíli to zatáhl Hoever, ale jakoby si nevěřil. Stále si popostrkoval balon, až promarnil šanci na zakončení. Kdyby to zkusil o pár vteřin dříve, třeba by zaměstnal brankáře anglického celku. Přijde mi, že je to často upracované. Dokud si letenští hráči nevyťukají až do „kuchyně“, nikdo nevystřelí.
A zase, špatně vyřešená situace ve středu hřiště. Macek to vytáhl dopředu, na kraji se rozeběhl Singhateh, ale balon nedostal. Macek to raději zasekl a vrátil zpět. To už bylo 18. minut za námi a já přemýšlel, zda Spartu herně pochválit nebo ne.
Ona umí vyvézt balon, ale ta finálka chybí. Singhateh si o dvě minuty později vymodlil faul na hranici vápna a k exekuci přímáku se nachystal Irving. Střela nebyla špatná, ale šla na stranu gólmana M. Di Gregoria. Irving asi počítal, že se hostující gólman hne za zeď a překvapí ho.
Letenští drželi balon, ale jak bylo v posledních zápasech jejím zvykem, bylo to bez efektu, bez střel. Rohové kopy přibývaly, ale to co zdobilo Spartu dříve, teď nepomáhalo.
Blížila se třetina zápasu a na ukazateli stále svítily dvě nuly. A najednou, z ničeho nic ukázal hlavní rozhodčí na značku pokutového kopu. Hoever zahrál rukou. Zase ta smůla. Sparta do té doby hrála vyrovnané utkání, dokonce bych řekl, že byla mírně lepší, ale pak přijde tohle. A jestli jsem psal o smůle, tak tentokrát štěstěna stála při domácím výběru. Balon si vzal Lewis Cook a trefil pravou tyč svatyně Jakuba Surovčíka. Ještě že tak.
Nedáš, dostaneš, toto rčení málem vyplnil Irving, ale balon netrefil přesně a vysoko přestřelil.
Musím přiznat, že diváci sledovali zajímavý fotbal. Oba týmy hrály s vysokou intenzitou. Sparta nijak nezaostávala pohybem a napadáním za anglickým celkem.
Zbývalo deset minut do konce a Singhateh předvedl nádhernou individuální akci. Surovčík vyhodil balon na polovinu hřiště, sparťanský útočník ho vzal do své správy a šel. Tedy přesněji běžel a běžel, až si prohodil míč mezi dvěma obránci a pod tělem vyběhnuvšího gólmana neomylně skóroval. Konečně to někdo vzal na sebe a zkusil to.
Bohužel, jak to bývá, než ve mně dohrála euforie z vedoucí branky, už šla Sparta do deseti. Guddal, promiňte mi ten výraz, naprosto stupidně držel protihráče a dostal po právu druhou žlutou. Trochu jsem se bál toho, že se to může stát, nicméně nepochopím, jak tohle může udělat hráč, který ví, že už pod žlutou hraje. Řeknu Vám, že to ve mně při psaní těchto řádků pěkně bublalo vzteky.
Z vyrovnaného ofenzivního utkání se tak stalo bránění nejtěsnějšího výsledku a vzhledem k tomu, že ještě neuplynul ani poločas, čekala na Letenské hodně těžká mise. Její část Sparta splnila tím, že udržela vedení do konce poločasu.
Domácí výběr tak šel do kabin s rozporuplnými pocity. Hrál dobře, ale vyloučením Guddala musel proti týmu, který dal trojku Man. United před deseti dny udržet vedení s deseti lidmi na trávníku. Znovu zmíním, že zákrok Guddala byl na hranici zbavení svéprávnosti. Tohle prostě nemůže udělat. Takhle oslabit tým, který hrál dobře, to je neomluvitelné.
Co teď? Přeskupit řady, vyztužit obranu a střed hřiště? Čekal jsem zatažení Alcócera dozadu, možná výměnu, kdy se nabízel Zelený, který je defenzivnější. Nebo stáhnout Brunese a střed vyplnit Vydrou? Těžký.
Každopádně, pokud bych měl vyzdvihnout nějaký výkon z domácích řad, tak Alcócer vyčníval a samozřejmě i Singhateh nejen svou krásnou akcí, ale i výkonem během první půle hodně zaujal.
Změnu jsem neuhádl, ale nebyl jsem tak daleko od pravdy. Priske stáhl Brunese, za kterého nastoupil Zelený. Tím Sparta přišla o střeďáka v útoku a záměr byl jasný. Hrát z defenzivnějšího postavení na rychlá křídla s vidinou, že se třeba něco ujme.
Já se hlavně modlil, aby domácí hráli i v oslabení aktivně a nezatáhli se k vlastnímu vápnu s tím, že to nějak ubrání. Bournemouth držel více balon než v první půli, ale to se čekalo. Sparta působila kompaktně ve dvou obranných liniích blízko u sebe před vápnem a těsně v něm.
Po odehraných deseti minutách to prozatím nevypadalo špatně. Letenští dobře dostupovali útočící hráče a soupeř se tak nedostával k zakončení.
A jak jsem Spartu chválil, tak jsem to zakřikl. Když se do ní nemůže dostat soupeř, dá si vlastňáka sama. Mbe Soh při rozehrávce chyboval, když posunul míč do středu hřiště u vlastního vápna, kde však mylně očekával Mannsverka. Ten se k němu nedostal a Tyler Adams trestal. Surovčík se natahoval marně. Vyrovnáno z ničeho. Takový typický průběh zápasů Letenských, kdy se vlastními chybami poráží sama.
Hodina byla za námi a Singhateh se natahoval za míčem, aby ho dostal do brány. Marně, ale přišlo mi, že z něj mají obránci anglického týmu při bránění docela respekt.
Po ojedinělém rohovém kopu Bournemouthu se balon motal v malém vápně a nevypadalo to moc dobře. Naštěstí vše vyřešil Hoever odkopem. Singhateh byl stále aktivní. Pokud dostal balon, dokázal ho podržet a vybojovat na sebe faul.
Jurásek za Irvinga. Další trenérský tah Priskeho, který jsem pochopil jen z části. Dát pryč střeďáka a místo něj nasadit rychlostního krajního hráče, zajímavé.
V 70. minutě byl po rohovém kopu atakován v malém vápně Surovčík a ať se na mě nikdo nezlobí, byl to faul na brankáře. Tohle se v malém vápně píská. Bohužel hlavní sudí byl jiného názoru. Takřka vzápětí byl faulován Singhateh zezadu, kdy mu přišlápl achilovku protihráč. Bez karty. Já si málokdy stěžuji na výkon rozhodčího, ale v utkání proti anglickému týmu mi nepřišly misky vah stejně nakloněné na obě strany vlastně od začátku.
Sparta byla zataženější a zataženější a začínalo to zavánět průšvihem. Obě křídla vystřídal Priske v 79. minutě. Vystřídali je Eneme se Sochůrkem. Oba už byli utavení. Alcócer hrál dobře v prvním poločase, pak se vytrácel, Singhateh makal celou dobu, co byl na hřišti.
Do vápna domácích to létalo a přišlo to, co si nikdo z fanoušků nepřál. Znovu však musím dodat, že díky dalšímu selhání. Tentokrát si hrál Eneme s míčem tak dlouho, až ho ztratil a bylo hotovo. Evanilson věděl přesně, jak dostat balon do sítě. Zase zbytečné. Eneme to měl odkopnout na tramvaj a nic by se neřešilo. Někdy to chce vyřešit jednoduše místo toho, aby chtěl hráč vyřešit situaci fotbalově. Tohle by přesně ten případ.
Když Jurásek sestřelil loktem obránce hostí, trochu jsem se bál, že se mi před očima opět začervená, ale naštěstí se „jen“ žlutilo.
Zbývalo pět minut do konce základní hrací doby a Sparta se musela pokusit o nemožné.
Když byl u postranní čáry připraven Vojta, bylo jasné, že chce Priske vsadit vše na jednu kartu. Buď Sparta s rizikem vzadu zkusí něco vepředu, nebo dostane třetího fíka. Druhá varianta byla správná. Rayan pečetil třetí brankou porážku letenského týmu.
Zápas, ve kterém jsem se nemohl zbavit dojmu, že na to Sparta měla. Bournemouth mi nepřišel jako tým, který by se nedal porazit. Guddal to však pohřbil a pokud přijde v jeho případě omluva, já bych ji od něj stejně nepřijal. Do vyloučení byli domácí mírně lepším týmem a myslím si, že pokud by Sparta hrála v plném počtu, skóre by na konci nevypadalo tak, jak nakonec vypadalo.
Na to se ovšem historie ptát nebude. Letenští znovu odešli s nulovým bodovým ziskem a cesta za postupem se uzavírá rychleji, než by si leckdo po dvou zápasech myslel.
V celkovém shrnutí nesmím zapomenout na úvod utkání, kde měl jasnou šanci Brunes a zase ji nedal. Čtyřgólový večer proti Slovácku byl asi ojedinělým výstřelem do tmy v jeho podání. V zápasech, jako byl ten proti Bournemouthu, prostě musíte z takové šance, jakou měl on, skórovat. Herně Letenští nezklamali, ale vyloučení a chyby v obraně ji stály body. Bohužel se tohle opakuje se železnou pravidelností, kdy není schopna dotlačit balon do brány a pak dostane gól z ničeho.
Ani mě nezajímalo pozápasové hodnocení Priskeho, protože je stále stejné. "Děláme věci správně, ale chybí nám koncovka a pořád to samé.
O víkendu čeká na Spartu Plzeň a už teď si nedokážu představit potencionální další ztrátu bodů. Ne, že bych Letenským nevěřil, ale těch zbytečných branek, ztrát bodů, zahozených šancí a já nevím, čeho všeho, už je trochu moc. To na hráčích zanechává stopy a přijde mi, že na ty Letenské to začíná trochu doléhat. Nechci vše svalovat na útočníky, ale na hru jako takovou se nedívá špatně. Šance si Sparta vytváří a zápas proti Bournemouthu toho byl důkazem. Jenomže hraje se na body a ty Letenští ztrácí jak na běžícím páse právě díky tomu, že nemají vepředu gólového snajpra, který by snahu svého týmu dokázal zužitkovat.
Sázet pořád dokola na Brunese, začíná být bláhovým přáním Briana Priskeho, který mu věří týden co týden. Možná by stálo za zvážení ho pro jednou vynechat. Ať si chlapec odpočine. V neděli v 18. hodin se dozvím, zda Brian Priske uvažoval podobným směrem jako já. Jedno je v mých očích jisté. Pokud Sparta znovu ztratí, měla by se pozice Briana Priskeho začít silně otřásat. Nejde totiž donekonečna říkat, že má tým převahu, drží balon, vytváří si šance, když z toho ve výsledku nic není.
