Jak Lars Friis pořád hledal, až konečně našel „nové“ řešení. Jak takový trenér může vést Spartu?

„Připomnělo mi to zlaté večery, které jsme tady na stadionu prožili,“ zářil dle Sport.cz na tiskovce po středečním vítězném utkání v semifinále MOL Cupu s Plzni sparťanský trenér Lars Friis.

Byl velmi hovorný. Viditelně se mu ulevilo. Výhra v MOL Cupu je na dosah. A to by mohlo „zpackanou“ sparťanskou sezonu aspoň částečně zachránit, neboť zisk národního poháru poskytuje letos výbornou pozici do toho evropského pro sezonu příští.

Vítěz MOL Cupu získá jistotu podzimu v evropském poháru v příštím ročníku. Půjde v kvalifikaci až do posledního předkola Evropské ligy. Má ji tedy na dosah. Pokud neuspěje, zahraje si nejhůře Konferenční ligu. Vítězství v MOL Cupu je pro příští evropskou sezonu tedy víc než třetí místo v lize, které představuje pouze účast v druhém předkole Evropské ligy. Bez jistoty Evropy.

O staronovém útočném „trojzubci“ B+K+H dánský trenér řekl: „Měli velký podíl na vítězství. To, co oni dali do zápasu, jsem však cítil i od mnoha dalších hráčů včetně těch střídajících. Nicméně mezi těmi třemi nahoře byly vidět vazby a propojení. Tohle chceme.“

Lars Friis „objevil Ameriku“. To, co ví každý fanoušek Sparty. Tedy, že to zmíněnému triu na hřišti funguje. Jako by nějak zapomněl, že to byl právě on, kdo mimořádně úspěšný útok vloni v létě „rozbil“. Ofenzivní „trojzubec“ Birmančevič - Kuchta - Haraslín spolu mohl hrát ve vrcholné formě poslepu. Byl postrachem ligových obran, celou minulou sezonu táhl Spartu za úspěchy.

Lars Friis však v úvodu sezony dával přednost ve středu útoku Victoru Olatunjimu před Janem Kuchtou. Ten se naštval a vyžádal si na vedení přestup do Dánska. V euforii z postupu do Ligy mistrů se to tak nějak přešlo. Jako nepodstatné. Opak byl pravdou. Poté se ze sestavy navíc za zvláštních okolností vytratil také Veljko Birmančevič. Zbyl na to všechno „sám voják v poli“ Lukaš Haraslín, který drží ofenzívu Sparty celou sezonu „nad vodou“.

V zimě se Kuchta vrátil do Sparty na hostování. V Dánsku nehrál, kolik by si představoval. Sparta měla za sebou tragický podzim, v kterém zjistila, že bez ex-kapitána Ladislava Krejčího a hroťáka Jana Kuchty v týmu náhle nemá vůdčí typy, neboť Panák a spol. jsou samí „hodní kluci“. A tak byla najednou ráda, že je „ztracený syn“ Kuchta zase zpět. Také Friis musel „zatnout zuby“ a vzít Kuchtu na milost. Sparta si s hráčem vzájemně „v bídě“ vypomohla. Zafungovalo to. Teď bude muset sparťanské vedení řešit, jestli Jana Kuchtu zase koupí „natrvalo“. Už podruhé.

Larsu Friisovi překvapivě přesto trvalo celé jaro, než dal úspěšný „trojzubec“ Birmančevič - Kuchta - Haraslín opět dohromady. Těžko říct, na co čekal. Co mu v tom tak dlouho vlastně bránilo? Byla řada utkání, kdy byli všichni tři prokazatelně zdraví a mohli spolu od začátku nastoupit. Přesto se tak nestalo.

Místo Veljka Birmančeviče, nejlepšího fotbalisty celé minulé ligové sezony, dostávali přednost Albion Rrahmani, Ermal Krasniqi i Victor Olatunji. Nikdo z nich výrazně nepřesvědčil. Tým také nastupoval často pouze s dvěma útočníky a ofenziva Sparta mnohdy působila „bezzubě“.

Zachraňoval to individuálními výkony a góly Lukáš Haraslín. Veljko Birmančevič nepochopitelně zůstával na střídačce mezi náhradníky a na hřiště přicházel často jen na pár minut. Často jako jeden z posledních možných. Mluvilo se o jeho slabší formě. Na lavičce se ale do lepší dostat nedá.

Až v úterním MOL Cupu se obávané trio B+K+H opět objevilo společně v základní sestavě. Birmančevič byl v základu poprvé od 29.ledna, kdy hrál v Leverkusenu v Lize mistrů. Tehdy sehrál celý zápas. Tentokrát proti plzeňské Viktorii pouze 64 minut. Když ho Lars Friis střídal Ermalem Krasniqim, zjevně se to srbskému fotbalistovi nezamlouvalo. Rád by ještě na hřišti zůstal.

Stejného názoru byl také Jan Kuchta. I jemu se střídání parťáka v útoku evidentně nelíbilo a dával to gesty nepokrytě najevo. Následně mezi ním a trenérem Friisem proběhla u pomezní čáry rychlá a živá komunikace. To nesvědčí o velké pohodě a důvěře mezi trenérem a některými hráči.

„Pardon, ale jak může tenhle rozhodčí řídit zápasy?“ rozčiloval se Lars Friis po středečním utkání MOL Cupu dle idnes.cz. V utkání se mu nelíbil výkon hlavního rozhodčího Berky. Měl svým způsobem pravdu. Rozhodčí udělal několik chyb a jeho výkon měl k ideálu hodně daleko. Plzeňský Jemelka určitě neměl být o půli preventivně střídán. Dohrát měl už jako vyloučený v průběhu první části hry, kdy mu rozhodčí Berka odpustil opakovaně udělení druhé žluté karty.

Zrovna tak ale mají k ideálu daleko „výkony“ Larse Friise. Nepřesvědčil v průběhu celé sezony, že je tím pravým mužem. Povýšil z pozice asistenta, ale stejným „kalibrem“, jakým byl jeho předchůdce Priske, se dosud nestal. Spíše potvrzuje, že z kvalitního asistenta automaticky není kvalitní hlavní trenér, neboť každá z těchto pozic vyžaduje jiné osobnostní předpoklady.

Ideální sestavu i herní model hledá dánský kouč celou sezonu. Často zbytečně a zvláštně hráči v sestavě rotuje. Nemá jasno v tom, jestli hrát se dvěma či třemi útočníky. Hráče do sestavy mnohdy záhadně vytahuje jako „králíky z klobouku“. Těžko se v tom hledá nějaká logika. Vždy dá někoho na týdny až měsíce „k ledu“. Pak si na něj najednou vzpomene a postaví ho z ničeho nic do klíčového utkání. Nakonec v samém závěru sezony zjistí, že nejlepším složením ofenzivy bylo to, které převzal po Priskem. Tedy Birmančevič - Kuchta - Haraslín.

Lars Friis někdy při zápasech vypadá poněkud bezradně. Nereaguje včas a adekvátně na vývoj utkání. Střídá podivně i pozdě. V souhrnu s výše uvedeným působí dojmem, že na funkci hlavního trenéra na této úrovni nemá.

Lars Friis tak svojí veřejnou kritikou rozhodčího Berky nevědomky nastolil jinou otázku podobného typu. Ptám se tedy podobně jako on: „Pardon, ale jak může tenhle trenér vést Spartu?“

Sparta zaslouženě postoupila do finále MOL Cupu. Byla lepším týmem. Viktoria tentokrát zklamala na celé čáře. Výhrou v národním poháru se může svým fanouškům aspoň trochu revanšovat za nepovedenou sezonu. Pokud se jí to povede, což není jisté, neboť bude hrát finále proti Sigmě na jejím stadionu v Olomouci, zapomene se na chvíli na všechny nezdary a vytvoří si velmi dobrou pozici do příští evropské sezony. Vyhrát MOL Cup, jak už jsem uvedl, dává lepší možnosti než 3. místo v konečné ligové tabulce.

Sparta tedy ještě může sezonu výsledkově zachránit. Při zisku národního poháru a druhém místu v lize by určitě nakonec nebyla hodnocena jako neúspěšná. Byť to hlavní, na co si sparťané za éry Briana Priskeho zvykli, mistrovský titul, bude tentokrát zcela jistě chybět. I kdyby to tak dopadlo, nevymaže to přehmaty Larse Friise, kterých se v průběhu sezony dopouštěl a otazníky nad tím, zda je tím pravým trenérem pro Spartu.

Třetí místo v Chance lize je pro Spartu určitě velmi reálné. Její tým je, dle mého názoru: výrazně vyrovnanější a silnější než současný kádr ostravského Baníku. Ten je kvalitativně užší. Za hráče na některých postech nemá adekvátní náhradu. Baníku navíc, po nezvládnutém semifinálovém utkání MOL Cupu se Sigmou, budou v lize chybět vykartovaní a zranění hráči.

Druhé místo je také pořád ve hře, ale stále je pro Spartu poměrně daleko. Ani ne tak bodově. Plzeňská Viktoria má před nedělním prvním utkání nadstavby k dobru před Spartou jen tři body. To lze ve vzájemném duelu hned stáhnout. Ale Sparta jde do nadstavby z nevýhodné čtvrté pozice a se všem soupeři nad sebou hraje venku. Tedy v Plzni, v derby na Slavii a v Ostravě. Na Letné přivítá pouze v druhém kole Jablonec a v posledním kole Olomouc.

Bude to v plzeňských Štruncových sadech v Chance lize jiný zápas než ve středu v MOL Cupu na Letné. Viktoria podruhé za sebou tak špatně hrát zcela jistě nebude. Jde jí o moc. Z MOL Cupu je venku. Potřebuje skončit druhá v lize. Nastoupí v domácím prostředí. S velkou motivací uspět.

Předpokládám, že to tentokrát zvládne. Uvidíme. Třeba se pletu. Fotbal přináší překvapení. A to nás na něm také baví.

Zdroje: přímý přenos Oneplay TV, statistiky Livesport, sport.cz, idnes.cz