Přisuzují mu syna, má dcery. Životní duel s Ajaxem z něj učinil legendu: Stanislav Vlček „50“

Rodák z Vlašimi s fotbalem začínal v Jawě Divišov. Od třinácti let hrál za pražské Bohemians, za které ještě v sezoně 1992/1993 stihl nastoupit ve federální lize. V československé nejvyšší soutěži debutoval v 16 letech a 249 dnech. Přesně 1.listopadu 1992 ve vršovickém derby se Slavií. Tým Bohemians prohrál jasně 4:0 (góly: 2 Šmicer, Kuka, Nečas). Mladík Vlček střídal v 71. minutě v dresu Klokanů záložníka a ex-sparťana, tehdy 29letého Vítězslava Lavičku, později úspěšného trenéra.

V sezoně 1994/1995 byl na hostování v Karviné. Odtud se vrátil zpátky do mateřských Bohemians, ale v létě 1996 přestoupil do Českých Budějovic. Tam vydržel necelé dvě sezony.

Do Olomouce přišel v jedenadvaceti z Českých Budějovic výměnou za Jiřího Povišera. V Sigmě strávil sedm úspěšných sezon. Sehrál tam mnoho zápasů. I pohárových, například s Marseille či Mallorkou. V olomouckém útoku nejčastěji nastupoval jako křídelník zprava, v trojici se Slováky Lubomírem Reiterem a Peterem Babničem. Dost toho odehrál také s Markem Heinzem.

Do Olomouce ho chtěl trenér Milan Bokša. Nejvíc se týmu i jemu osobně pak dařilo za vedení bodrého trenéra Petra Uličného, s kterým výborně vycházel. V Olomouci to bylo šťastné období i po soukromé stránce. Narodila se mu tam dcera.

Z Olomouce putoval do Ruska, kam si ho vyžádal trenér Jaroslav Hřebík. Nakonec tam pobyl jen krátce. V týmu byli kromě trenéra i další čeští hráči Martin Zbončák a Martin Hašek (dnešní sportovní ředitel pražské Dukly), které trenér dobře znal z pražské Sparty. Fotbalově to zpočátku šlo. Zahrál si ruskou ligu. Vstřelil dva góly. V Moskvě byl ale sám. Manželka měla krátce po porodu. Rodina zůstala v Česku.

Nakonec vše vyřešilo rychlé odvolání trenéra Hřebíka. Klubové vedení českým fotbalistům oznámilo, že přijde nový kouč, který si přivede své hráče. Mohou si hledat jiné angažmá.

Jak vzpomínal po letech na webu pražské Slavie, když v Moskvě končil, tak se mu nejdříve ozvali funkcionáři Brna. Tenkrát jim prý slíbil, že do Zbrojovky asi půjde. Bylo to slušná nabídka. Za týden mu však volal slávistický trenér Josef Csaplár s manažerem Josefem Jinochem (dnešní sportovní ředitel Mladé Boleslavi), že by ho chtěli do pražské Slavie. Chvíli prý přemýšlel, nevěděl, jak opravdu vážný zájem to je. Pak mu však volali z Edenu znovu. Tak zavolal panu Jarůškovi do Brna omluvu.

Svou roli sehrál také Martin Zbončák, který šel z Moskvy do Slavie také. Tím, že se s ním přicházel kamarád, kterého už ze společného působení znal, to měl ulehčené. Věděl, že s ním bude začátek v tak velkém klubu snadnější.

Trenéra Csaplára však brzy vystřídal Karel Jarolím. Měl velké obavy, jestli s ním bude přísný, a někdy nevyzpytatelný, trenér počítat, když si ho vybral jeho předchůdce. Dopadlo to dobře.

Do začátku tohoto období spadá i prapodivná kauza, která vypadá jako z dávné historie počátků hry zvané fotbal či z nějakých balkánských či mimoevropských končin. Stala se však v české nejvyšší soutěži a Stanislav Vlček za ni vyfasoval trest, ke kterému přišel tak trochu jako „slepý k houslím“. Zastupoval tehdy v dubnu roku 2006 v roli kapitána zraněného Lukáše Jarolíma při domácím utkání s Libercem.

Kluboví šéfové Vladimír Leška a Tomáš Rosen tehdy dali trenéru Jarolímovi bezprecedentní pokyn, aby hráči Slavie odešli na protest proti výkonu rozhodčího Jaroslava Járy, jenž vyloučil Slavii dva hráče a nařídil proti ní penaltu, z hrací plochy strahovského stadionu. Kouč pískl na prsty a svolal překvapené hráče do kabin.

Slávisté se nakonec přece jen zalekli možných důsledků tohoto rozhodnutí. Klubu v krajním případě hrozilo vyloučení z nejvyšší soutěže! Nakonec se po zhruba dvaceti minutách hráči na hrací plochu vrátili a utkání dohráli. Pražané ho prohráli 1:3.

Tvrdé tresty i tak padly. Disciplinární komise potrestala Slavii za opuštění hřiště pokutou ve výši dva miliony korun. Trenér Karel Jarolím dostal pokutu sto tisíc korun, vedoucí mužstva Martin Lafek padesát tisíc. Stanislav Vlček nesměl rok vykonávat funkci kapitána. Martin Rýdl měl zákaz jeden rok působit ve funkci hlavního pořadatele.

Nejstarší český klub se v létě 2007 nenacházel v komfortní situaci. V Edenu byl zbouraný starý stadion. Klub působil na Strahově. Nebyly peníze ani na výplaty. Zaměstnancům se dlužily měsíce, zpožďovaly se často i hráčům.

Nakonec se podařil nečekaný fotbalový zázrak. V létě 2007 přišli do Slavie do té doby neznámí, ale ne české poměry výborní zahraniční hráči Mickaël Tavares a Tijani Belaid, které sehnal trenér Jarolím díky svým kontaktům prakticky zadarmo.

Dorazily také kvalitní české posily František Dřížďal, Zdeněk Šenkeřík, Erich Brabec, Martin Vaniak a Slovák Milan Ivana. Ze zahraničí se vrátil na závěr kariéry zkušený exreprezentant Vladimír Šmicer. Všichni jako volní hráči. Zadarmo. Na přestupy Slavia finance neměla.

Když se k posilám přidali mladí Marek Suchý, David Kalivoda, Petr Janda, Michal Švec či Tomáš Necid, začalo si to nečekaně rychle sedat. Prakticky z ničeho se vytvořilo výborné mužstvo, kterému přál i kus štěstí, když se mu podařilo probojovat do základní skupiny Ligy mistrů.

Slavia nejdříve s velkým štěstím přešla přes slovenskou Žilinu. Ve 2.předkole Ligy mistrů remizovala na slovenské půdě bez branek po nepřesvědčivém výkonu. Ani v pražské odvetě se výkon slávistů příliš nezlepšil. Skončila opět bezbrankovou remízou. Rozhodovaly střely ze značky pokutového kopu. Při nich Čech Benjamin Vomáčka v žilinském dresu poslal míč nad břevno. Slavia „s klikou“ postoupila! V dalším kole ji čekal slavný a silně favorizovaný Ajax Amsterdam.

Slavia uhrála v prvním utkání s Ajaxem na amsterdamském stadionu Johana Cruijffa před 30 tisíci diváky senzační vítězství, když jedinou branku utkání vstřelil z pokutového kopu David Kalivoda. Slavia velkého favorita zaskočila. Odehrála dobrou partii, několikrát ji také podržel skvělý brankář Vaniak, který za stavu 0:0 dokonce vyrazil pokutový kop.

Slavia šla do odvety ve výhodné pozici. Favoritem ale rozhodně nebyla. Ajax měl „nadupaný“ tým velkých hvězd. Připomeňme si některá slavná jména z jeho tehdejší sestavy:

brankář Maarten Stekelenburg (chytal i za AS Řím, Fulham, Monako či Everton), dále stopeři Jaap Stam (hrál též v Manchesteru United či AC Milan) a Thomas Vermaelen (působil také v Barceloně či AS Řím), záložníci Gabri, Johnny Heitinga (hrával též za Atlético Madrid, Everton či Fulham) a Dennis Rommedahl (také v PSV). V útoku pak dva ostrostřelci světové úrovně Klaas-Jan Huntellar (později Real Madrid či AC Milan) a Luis Suárez.

Pražská Slavia nastoupila v sestavě: Vaniak – Krajčík, Brabec, Suchý, Dřížďal – Janda, Švec, Tavares, Kalivoda (Volešák) – Šmicer (Ivana), Vlček

Co všechno Stanislav Vlček v kariéře zahodil, to si vynahradil ve strahovském utkání s Ajaxem. Byl to jeho životní zápas!

Přitom do něj málem ani nenastoupil. Měl problémy s lýtkovým svalem. Několik dní před utkáním prakticky netrénoval. Ale nakonec ho fyzioterapeuti dali dohromady a nastoupil. Oba góly vstřelil bolavou nohou, kterou měl ještě pár hodin před výkopem utkání pěkně oteklou.

Vlček otevřel skóre utkání v 22.minutě parádním volejem. O jedenáct minut později vyrovnal slavný Uruguayec Luis Suaréz, který později válel v Liverpoolu a hlavně Barceloně, po boku Messiho. Spolu hrají i v současnosti americkou MLS za Inter Miami.

Nizozemský tým měl většinu utkání velký tlak. Obrovské šance. Slavia se bránila místy v hlubokém bloku s vypětím všech sil. Stáli při ní doslova všichni svatí! Brankář Martin Vaniak, který byl jinak při vybíhání na centry slabší, na čáře v bráně doslova čaroval! Zlikvidoval opakované velké šance Huntelaara, Suaréze i dalších hráčů. Fantastický výkon v obou zápasech s nizozemským Ajaxem mu zajistil nesmrtelnou přezdívku „Čaroděj“.

Domácí tým těžké chvíle se štěstím přežil a v 86.minutě Stanislav Vlček přidal po Tavaresově přihrávce z brejku svůj druhý gól, kterým definitivně zlomil Ajax a pojistil výhru domácích. Slavia vítězí 2:1! Vyprodaný Strahov slaví historický slávistický triumf a premiérový postup do Ligy mistrů.

Největší úspěchy zažil až kolem třicítky. Se Slavií postoupil do Ligy mistrů. Vyhrál s ní mistrovský titul v sezoně 2007/08. Nakonec mu ještě ve 32 letech vyšlo atraktivní zahraniční angažmá v belgickém Anderlechtu. V bruselském klubu se sešel s dalšími Čechy, brankářem Danielem Zítkou a záložníkem Janem Polákem.

Začal velmi dobře. Vstřelil pár branek. Dařilo se mu. Daniel Zítka, který už byl v Belgii déle a měl tu velké jméno a spoustu přátel, mu navíc hodně pomohl s adaptací na zdejší poměry. Také rodiny obou fotbalistů se sblížily.

Na tehdejší časy má také hezkou vzpomínku na jednoho mimořádně talentovaného teenagera, který s „A“ týmem Anderlechtu tehdy už trénoval. Jmenoval se Romelu Lukaku (dnes 32) a později se stal jedním z nejlepších světových útočníků. V bohaté kariéře působil například v Chelsea (opakovaně), Evertonu, Manchesteru United, Interu Milan (též opakovaně), AS Řím či Neapoli.

„Tehdy začínal, bylo mu sedmnáct let, mladíček. Ale bylo poznat, že je to nadprůměrný hráč, i když nikdo nevěděl, kam se posune, jak bude v kariéře postupovat. Každopádně bylo zřetelné, jaký má obrovský talent. Taky si ho v klubu patřičně hýčkali a vyplatilo se jim to. Mě nejvíc těší, že přijedeme se Slavií na Inter Milán a on za mnou přijde a bavíme se. Známka toho, že je to skromný, usměvavý kluk. A povídali jsme si i po zápase,“ říkal Stanislav Vlček v září 2021. 

S belgickým útočníkem se potkal také o dva roky později, když Slavia hrála proti AS Řím, kde tehdy belgický útočník působil. Opět se ke Stanislavu Vlčkovi velmi srdečně hlásil.

Později vypadl ze základní sestavy bruselského klubu. Měl už své roky. Tušil, že pokračování smlouvy mu nenabídnou. Měl možnost v rámci belgické ligy zůstat. Odejít do Brugg, které měly zájem. Zájemci byli i odjinud, ale Slavia ho zlanařila zpět. V Belgii strávil rok a půl, dal deset branek. Vrátil se zpět do Prahy.

Vracel se už do nového Edenu. Stal se nečekaně kapitánem. Dosavadní kapitán a lídr týmu, zkušený stoper Erich Brabec, který visel na billboardech po celé Praze, na kterých zval na novou slávistickou sezonu, byl trenérem Jarolímem za podivných okolností ze dne na den nečekaně „odejit“.

Těšil se na pokračování skvělých časů se starou partou. Kdyby věděl, jak moc se v Edenu mezitím situace zhoršila, asi by si návrat rozmyslel. V Praze už ale bylo leccos poněkud jinak. Slavistický management vydělané peníze z Ligy mistrů a přestupů hráčů rychle rozfofroval. Tým se obměnil. Nově příchozí hráči neměli bývalou úroveň. Stanislav Vlček se vracel v době, kdy už se soudržné a kvalitní mužstvo pomalu, ale jistě rozpadalo.

Krach uspíšila skutečnost, že tým nepostoupil v srpnu 2009 do základní skupiny Ligy mistrů, když v domácí odvetě překvapivě pouze remizoval s moldavským Sheriffem Tiraspol. Postup Slavii unikl gólem v poslední minutě zápasu! Pak už to šlo čím dál víc z kopce. Slavia si do té doby žila nad poměry.

Klubový management s velkým finančním příjmem z bohaté soutěže počítal. Velké peníze z Ligy mistrů se nedostavily. Začaly finanční problémy. Dobří hráči odcházeli, horší a horší přicházeli. Kvalita týmu šla rapidně dolů. S tím i výsledky. Stanislav Vlček netušil, že po roce a půl po návratu z Anderlechtu bude řešit peníze a záchranu. To bylo těžké zklamání.

Profesionální kariéru končil v šestatřiceti. Byl s tím už nějakou dobu smířený. Ve Slavii se střídali majitelé a vedení. Oslabený tým nehrál dobře. Ligový fotbal už ho ani moc netěšil. Jeho pověstná rychlost také odcházela. Chtěl končit už dříve, ale tehdejší trenér Slavie Petr Rada ho ještě přemluvil, aby pokračoval.

Poslední utkání odehrál v dresu Slavie 23.listopadu 2012 proti ostravskému Baníku. Nastoupil na posledních dvacet minut. Slavia prohrála 0:2. Doufal, že do hry půjde za vítězného stavu, ale výsledek utkání nedopadl dle představ.

Rozlučka s dlouhou a úspěšnou kariérou to byla i tak pěkná a důstojná. Špalír dětí se uspořádal do tvaru jeho oblíbené sedmičky. Útočník na trávník dokráčel po červeném koberci se svými dcerami Anetou a Natálií.

U tohoto faktu se zastavme. Wikipedia Stanislavu Vlčkovi chybně přisuzuje syna. Má jím být Tomáš Vlček (24), současný stoper ligového týmu Slavie. Jedná se však pouze o shodu příjmení obou slávistů, hráče a vedoucího mužstva. V žádném příbuzenském vztahu nejsou.

Tomáš Vlček začínal s fotbalem na Kladně, kde se také narodil. V deseti letech přešel do pražské Slavie, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Po hostováních v Jihlavě a Pardubicích se usadil v prvoligovém kádru sešívaných. Prodělal vážné zranění kolene. Následně zánět mozkových blan. Dokázal se vrátit. V současnosti je bohužel opět zraněný. Sám je už také otcem. S manželkou Lilly má dceru Lotty.

Zpět k rozlučce slávistického útočníka… Slyšel potlesk sedmi tisíc diváků, od Petry Kvitové, wimbledonské vítězky a velké slávistické fanynky, dostal tenisovou raketu. Pak si na velkoplošné obrazovce vychutnal své dva góly, které Slavii posunuly přes Ajax do Ligy mistrů… Tak se rozloučil v listopadu 2012 v Edenu se svou dvacetiletou profesionální kariérou.

Zařadil se mezi slávistické i sigmácké legendy. A také legendy československé a české nejvyšší soutěže. Měl štěstí, že se mu vyhýbala vážná zranění. Odehrál toho hodně. Na kontě má obdivuhodný počet 455 ligových startů (181 Olomouc, 168 Slavia, 62 Bohemians, 44 České Budějovice). Když končil, 11 zápasů ztrácel na tehdejšího rekordmana Jaroslava Šilhavého. Dnes už oba přeskočil Milan Petržela (42), který má na kontě už přes 535 utkání v nejvyšší soutěži a stále ve Slovácku pokračuje.

Nejvícekrát v jednom ligovém dresu nastoupil s Radimem Kučerou (133 utkání), Josefem Muchou (125) a Davidem Hubáčkem, Radoslavem Kováčem a Alešem Urbánkem (shodně 120). Nejvíce utkání v lize sehrál pod koučem Karlem Jarolímem ve Slavii (108).

Za dvacet sezon byl v nejvyšší soutěži v Česku pouze jednou vyloučen. Stalo se tak ve vypjatém duelu České Budějovice - Olomouc, hraném v březnu 2001, kdy šel do sprch po druhé žluté kartě v 72.minutě utkání. Rozhodčí Dvořáček tehdy rozdal deset žlutých karet. Vlček byl jediným vyloučeným hráčem v utkání, které Sigma Olomouc prohrála 1:3.

V české nejvyšší soutěži vstřelil 94 gólů (6 Bohemians Praha, 2 České Budějovice, 42 Sigma Olomouc, 44 Slavia Praha). Dalších 10 vsítil v belgické lize. Dva góly přidal při krátkém působení v ruské nejvyšší soutěži. Se 106 prvoligovými góly je aktuálně na 61.místě historického žebříčku Klubu ligových kanonýrů. Svoji 100. prvoligovou branku, která je pomyslnou vstupenkou do prestižního klubu, vstřelil v belgické lize. Trefil se do sítě Kortrijku.

Zajímavostí je, že za celou dvacetiletou prvoligovou kariéru zahrával pouze jeden pokutový kop. 7.dubna 2002 v utkání Olomouc - Hradec Králové šel za stavu 2:0 na penaltu, kterou nařídil rozhodčí Puček. V utkání už jednu branku vstřelil, když v 5.minutě otevřel skóre. Penaltu neproměnil! Sigma i tak v pohodě zvítězila 3:0. 

Od té doby už se ke značce pokutového kopu nehrnul. Žádný další už v české lize nikdy nekopal! Ke 106 ligovým gólům a členství v Klubu ligových kanonýrů si (na rozdíl od mnoha jiných střelců) nepomohl ani jedním gólem z penalty.

Reprezentoval v juniorských kategoriích a U21. V české seniorské reprezentaci debutoval za trenéra Jozefa Chovance v únoru 2000 v utkání Carlsberg Cupu v Hongkongu proti Mexiku. Pod Chovancem stihl tři reprezentační starty. Měl však svým způsobem smůlu na dobu. V reprezentaci byla obrovská konkurence. Končili sice útočníci Kuka či Siegl, ale do národního týmu přišly velmi silné ročníky skvělých fotbalistů z českých i evropských velkoklubů. A on byl naproti tomu dlouho „jen ten z Olomouce“.

Reprezentaci převzal Karel Brückner, který sázel na jiné hráče, z nichž část si přivedl ze „své“ úspěšné reprezentační jednadvacítky. Vlček se v sestavě národního mužstva dalších pět let neobjevil. Šanci od trenéra Brücknera dostal až v listopadu 2006.

Ve velké konkurenci Jana Kollera, Milana Baroše, Vratislava Lokvence, Marka Heinze, Štěpána Vachouška, Davida Lafaty a dalších vynikajících útočníků nakonec mezi roky 2000 – 2008 zvládl nastoupit do 14 mezistátních utkání. Branku v nich nevstřelil. Vrcholem jeho reprezentační kariéry byla účast na závěrečném turnaji EURO 2008, kde jako střídající hráč zasáhl do všech 3 utkání českého týmu.

Od jarní části sezóny 2012/2013 se stal vedoucím „A“ mužstva pražské Slavie. Neměl to snadné. V dobách jeho funkcionářských začátků to v klubu nefungovala zdaleka tak profesionálně jako dnes. Učil se vše za pochodu. Zajištoval kolem mužstva všechno možné i nemožné. Zažil v Edenu velmi těžké časy, kdy Slavia byla v nejvyšší soutěži na sestup, majitelé, management a trenéři se měnili. Nevědělo se, co bude zítra.

Byl u toho, když se klub zvedl „z popela“. Když ho převzali noví majitelé a tým se opět stal konkurenceschopným a pod trenérem Jaroslavem Šilhavým dosáhl na mistrovský titul. Byl také u všech dalších velkých úspěchů, které přišly s realizačním týmem Jindřicha Trpišovského. Mimochodem, současný slávistický kouč je pouze o jeden den mladší než Stanislav Vlček. Oba tedy v těchto dnech oslaví padesátiny!

Vedoucím mužstva je stále. Funkcionářem ve Slavii je už déle, než byl jejím ligovým hráčem. Jako aktivní fotbalista má se Slavií jeden titul. Jako vedoucí mužstva už byl u pěti. Dvakrát Slavia získala sezonní „double“.

U hřiště je takřka denně. Stále je mezi mladými v kabině. Sám už fotbal nehraje. V minulosti jsme ho mohli vidět i v Silvestrovském derby, v posledních letech ale už v utkáních Staré gardy či jiných „sranda mačech“ nenastupuje. Neláká ho to. V rozhovorech s nadsázkou přiznává, že po letech v profesionálním sportu trochu „zpohodlněl“ a do kopaček už se mu nechce. Raději si užívá klidnější tempo. Kopačky už pověsil na pomyslný hřebík. Ligová utkání Slavie ale prožívá emočně naplno. Zvláště derby se Spartou či duely s Plzní.

Ligu mistrů si zahrál jako hráč. Dvakrát se do ní zatím podíval jako funkcionář. Slavia je v pohárové Evropě poslední roky pravidelně. Zápas s Ajaxem na Strahově v roce 2007 byl však pro Stanislava Vlčka stejně nejvíc.

My, kteří jsme tehdy byli jako diváci v hledišti u toho, tomu rozumíme. Byl to i pro nás jeden z nejsilnějších fotbalových zážitků. Kamarád Petr, který byl na utkání ve strahovském hledišti se mnou, mimochodem velký sparťan, říkal před zápasem: „Když Standa běží sám na bránu, tak ani nevstávám.“

Narážel na fakt, že Vlček byl vyhlášeným „spalovačem“ šancí, což byla jistá daň za jeho rychlost. Ten večer však válel jako z partesu a šance proměňoval. A tak sparťan Petr při dvou gólech Vlčka vstával a slavil s námi postup českého klubu do Ligy mistrů.

Utíká to… Od památného strahovského duelu s Ajaxem uplyne v srpnu už devatenáct let. 26. února, oslaví jeho velký hrdina padesátiny. Tak všechno nejlepší a hodně zdraví!

Vzpomínky na druhý gól Stanislava Vlčka si můžete oživit v krátkém videu:

Další zdroje: vzpomínky autora, statistiky FAČR a Chance ligy, web SK Slavia Praha