Článek
Před utkáním s Alkmaarem to vypadalo, že Sparta jde do odvety Konferenční ligy náležitě nabuzená. Porazila v lize Slovácko a optimisté mluvili o tom, že „Sparta vypadala dobře“.
Ukázalo se však, jak je její současný tým křehký. Jediný opravdový lidr a hecíř se totiž ochozům představil ještě před samotným utkáním. Byl jím bývalý kapitán Ladislav Krejčí, který přiletěl z Anglie a před výkopem pozdravil a burcoval letenské ochozy.
V samotném utkání však jeho lídrovskou roli nikdo z hráčů Sparty nepřevzal. A když už v 8.minutě inkasovala, vše se najednou zbortilo jako „domeček z karet“. Ligové sebevědomí z duelu se Slováckem bylo rázem pryč.
V tom je dnes zásadní rozdíl mezi současnou Slavií a Spartou. Slávisté mají soudržné a sebevědomé české jádro, které tvoří zkušení Tomáš Holeš, Jan Bořil, Lukáš Provod, Tomáš Chorý, David Douděra či David Zima. Na něj se „nabalují“ mladí Češi, jako Štěpán Chaloupek, a cizinci.
Slavii to alespoň na české scéně funguje. Tým ví, o co hraje. A jak hrát. Kdy má zabrat. Přidat na agresivitě a nasazení. Neztrácí lacině body. Jde si opět rázně za mistrovským titulem. Nahrává mu v tom také slabší výkonnost Sparty a značné výkyvy Plzně.
Pravda, herně to od Slavie není vždy ideální. Můžeme se bavit o stylu její hry. Na co to stačí či nestačí v Evropě. Ale Liga mistrů je jiný svět, v kterém neuspěl v posledních letech žádný český klub.
Skutečným měřítkem je tedy spíše Evropská liga. Tu Slavia v minulé sezoně obětovala kvůli zisku domácího titulu, který ji garantoval přímý postup do základní fáze Ligy mistrů v následující sezoně.
Slavia opět míří za titulem a postupem do Ligy mistrů. Koeficient ji přímou účast v sezoně 2026/27 znovu zajišťuje. Bude tedy opět mimořádně úspěšná i finančně. I když v Lize mistrů nejspíš znovu nic moc velkého neuhraje.
Jak to bude dál, v ročníku 2027/28, toť otázka, neboť Slavia do koeficientu výsledky z minulého ročníku Evropské ligy a letošní Ligy mistrů příliš nepřispěla. Více dodala plzeňská Viktoria v Evropské lize a pražská Sparta v Konferenční lize, kde jsou v základní fázi v řadě případů výrazně slabší soupeři.
Sparta si nejspíš sama myslela na větší úspěch v Konferenční lize. V zimě některá média a podcasty zmiňovaly, že by dokonce mohla dojít až do finále. Z této iluze Spartu i všechny, kteří si to mysleli, rychle vyléčil průměrný evropský klub AZ Alkmaar, v současnosti 6.tým nizozemské ligy. V obou utkáních Spartu jednoznačně přehrál. V prvním duelu vyhrál sice jen 2:1, ale neproměnil řadu šancí. V odvetě na Letné deklasoval Spartu 4:0!
Sparťanský konferenční sen skončil rychle a neslavně. V lize je sice pořád druhá, ale na vedoucí Slavii ztrácí deset bodů. Ještě horší je celkový projev týmu a atmosféra kolem něj.
Slavia sází na českou soudržnost a bojovné jádro týmu, které to silou, energií, agresivitou zvládá, i když se herně někdy nedaří. Sparta ve svém arzenálu v současnosti nic takového nemá.
Zatímco u slávistů má někdy člověk pocit, že „jdou do války“, zvláště v duelech se Spartou či Plzní, sparťané si jdou spíše „jen tak zahrát“. Jakoby si někteří hráči ani příliš neuvědomovali, o co se opravdu v takovém důležitém utkání hraje.
Sparta má pod Brianem Priskem v týmu mnoho cizinců. Proti Alkmaaru jich bylo v základní sestavě šest, někdy jich je i osm či devět. Tak tomu bylo i za Priskeho první éry. I tehdy byla sestava Sparty plná cizinců, které si ve většině případů vytipoval a přivedl dánský kouč. Stačí jmenovat Vindahla, Sorensena, Birmančeviče, Kairinena, Laciho či Preciada.
Nic proti tomu, když mají cizinci potřebnou kvalitu (tedy vyšší než Češi) a náležitý zápal do hry. Cizinci však také potřebuji mít nad sebou „dohled“. Domácí fotbalisty, kteří zavelí, když je potřeba. Priske měl ve své první sparťanské éře na hřišti takovou „prodlouženou ruku“ v podobě kapitána a výrazného lídra Ladislava Krejčího. Ten si dokázal udělat pořádek na place i v kabině. Měl respekt u spoluhráčů, soupeřů i rozhodčích.
Také hroťák Jan Kuchta dokázal mít pozitivní vliv. Když byl ve formě, v základní sestavě, herně i střelecky se mu dařilo, burcoval tým i ochozy. I ofenzivní albánský záložník Qazim Laci byl v tomto směru přínosem, uměl dát do hry pozitivní emoce, nerad prohrával. Tito hráči společně dokázali strhnout ostatní „hodné kluky“ i ty, co si „přišli jen tak zahrát“. Když se k nim herně přidali Haraslín, Kairinen, Birmančevič a další, fungovalo to.
Současné Spartě toto všechno chybí. Kapitána Krejčího v jeho lídrovské roli dodnes nikdo adekvátně nenahradil. V minulé sezoně byl kapitánem Filip Panák. V případě stopera základní sestavy se to nabízelo. Je to ale zcela jiný typ člověka než Krejčí. Introvert, který nikdy nikoho k lepšímu výkonu nevyburcuje, ani mu nevynadá. V kapitánské roli mohl jít jedině pozitivním herním příkladem. Ani to se však většinou nedařilo. Jeho výkonnost šla postupně dolů. Je limitován i zdravotními důvody. V této sezoně už většinu času pouze „leští lavičku“. V létě se dá předpokládat jeho odchod z Letné.
Před novou sezonou kapitánskou pásku převzal Lukáš Haraslín. Fotbalista, který (kromě nesporného fotbalového umění) do hry emoce vložit umí. Má to však háček. Z pozice levého křídla jsou jeho možnosti ovlivňovat tým přece jen omezené. Navíc mívá časté zdravotní problémy, zápasové výpadky. Ze hřiště také většinou odchází předčasně. Kapitánem by měl být fotbalista, co „nesleze ze hřiště“. Obránce, záložník. Není náhodou, že to tak u úspěšných týmů často bývá.
Lukáš Haraslín zápas dokáže sám rozhodnout. Problémem je, že se jedná zejména o domácí utkání proti papírově slabším soupeřům. V zápasech proti těžším protivníkům bývá častěji „neviditelný“. Stačí připomenout duely v Plzni, na Slavii či s Alkmaarem. Když se mu herně nedaří, jsou jeho emoce negativní. Špatně reaguje na svá odvolání ze hřiště. Tím týmu také moc nepomáhá.
Sparta je v ofenzivě v poslední době na Haraslínovi těžce závislá. Není náhodou, že když se slovenský útočník v utkání neprosadil, nezvládla to ani Sparta.
Týmu chybějí opravdoví lídři. Pavel Kadeřábek má v 33 letech bohaté zkušenosti z Bundesligy i reprezentace. Je to však introvert, který jde příkladem v přístupu k utkání, ale není typem lídra, kterým byl Krejčí. Podobně je na tom další 33 letý hráč Jaroslav Zelený. I on má nepřeberné zkušenosti i z reprezentace, avšak také patří do kategorie tichých a „hodných kluků“. Takto bychom mohli pokračovat dále. Skutečného lídra v současné Spartě nenajdete.
Brian Priske ve Spartě prožil skvělou první éru. Získal s ní dva mistrovské tituly. Pak z ní nečekaně „utekl“ do nizozemského Feyenoordu, i když měl na Letné ještě platnou smlouvu na další sezonu. Řadu fanoušků i sparťanské klubové vedení tím tehdy dost naštval.
Priske ve Feyenoordu neuspěl. Brzy tam skončil. Působení jeho bývalého asistenta Larse Friise v roli hlavního trenéra Sparty skončilo neslavně. Klub potřeboval rychle nového kouče. S vyhlédnutými zahraničními kandidáty se mu nepodařilo dohodnout, a tak byl rád, že se vrátil Priske.
Jak to tak ale často u druhých sňatků stejných partnerů bývá, málokdy to znovu dobře dopadne. Vstoupit „dvakrát do stejné řeky“ se obvykle nevyplácí. Tak je to i v případě znovu slepeného vztahu Priskeho a Sparty.
Dánský kouč sice zdánlivě dělá vše stejně jako při svém prvním působení na Letné, ale výsledky to přináší rozdílné. Proč? Důvodů je jistě více.
Priske měl v létě málo času. To je objektivní fakt. Na dveře klepala už v červenci a srpnu kvalifikace Konferenční ligy a start Chance ligy. Velká porce zápasů, v kterých bylo třeba uspět. Proto vsadil na stejná jména jako při své první sparťanské etapě. Zpočátku to vypadalo, že to bude fungovat. Stroj se ale časem zadrhl.
Někteří hráči byli často zranění či nedosahovali bývalé formy. Stačí jmenovat Vindahla, Sorensena, Panáka, Kuchtu či Birmančeviče. V týmu už nebyli pozitivní lídři Laci a především kapitán Krejčí, kteří by dodali větší dávku emocí a ostatní „nakopli“, když se mužstvu nedaří.
Brian Priske nadále praktikuje pozápasová kolečka s hráči a realizačním týmem, ale tím podobnost končí. Jinak je to už jiný Priske. Ve své první éře byl za každou cenu a vždy maximálně pozitivní. Výborně vycházel s médii. Uměl to s nimi. Ta si ho často nemohla vynachválit a dávala jeho profesionalismus za příklad českým koučům.
Dnes je to jiné. Priske v průběhu utkání mnohdy působí jakoby bez energie. Při nepříznivém stavu rezignovaně. Takového jsme ho dříve neznali.
Současný Brian Priske je také častěji ve svém projevu nervní. Popudlivě reaguje na otázky reportérů po utkáních či novinářů na tiskových konferencích. Častěji činí také hůře pochopitelné změny, které mu pak činí problémy obhajovat.
Bylo tomu tak už na podzim. Stačí připomenout jak po utkání zdůvodnil v médiích podivné tahy, kdy Lukáše Haraslína poslal na hřiště v 24. minutě, aby ho už zase v 74. ze hry za nerozhodnutého stavu stáhl, což slovenský útočník nesl hodně nelibě a dával to také okatě najevo.
Priske také v médiích špatně snášel opakované dotazy na výkonnost brankáře (a jeho krajana) Petera Vindahla.
"Myslíte si, že měl udělat něco jinak? Myslím si, že Peter odehrál dobrý zápas… „Viděli jste včera některé zápasy české ligy? Někteří gólmani měli problém s chycením míče. Ale místo toho se znovu bavíme o Peteru Vindahlovi. Nemyslím si, že je to správné,“ řekl například podrážděný Priske po nepovedeném domácím utkání 2:2 s Libercem.
Z poslední doby zase stojí za zmínku například podivné vynechání Andrewa Irvinga ze sestavy v derby na Slavii, které Skot strávil celé jen na střídačce. Zápasy předtím i potom hrál. Důvod jeho absence v derby dodnes nikdo nevysvětlil. Nebyly za tím zřejmě zdravotní důvody. Pokud to byla jen otázka taktiky, pak to Priskemu těžce nevyšlo. Stejně tak mu na Slavii vůbec nevyšlo střídání, když poslal na hřiště Rrahmaniho a Kuola za Mercada a Vojtu.
Současná Sparta zvládá zápasy s průměrnými soupeři. Ty ještě dokáže fotbalově přehrát. Hlavně na Letné, kde má podporu diváků. Když však narazí na tým, s kterým je třeba „jít na doraz“, bojovat „na krev“, má rázem značné problémy.
Ukazuje se, že mužstvu chybí odolní hráči a vítězné typy. Sparta má v kádru jistě řadu kvalitních a talentovaných fotbalistů. To samo o sobě však nestačí. Kádr je dle mého názoru typologicky špatně složený. Je v něm více hráčů, kteří nezvládají vyšší intenzitu hry a soubojový fotbal. Sparta pak především nefunguje jako TÝM, v kterém bojuje jeden za druhého.
Sparta v poslední době také překvapivě ztrácí „půdu pod nohama“ v druhé půli. V Plzni, na Slavii i v obou utkáních s Alkmaarem po změně stran „odešla“. Soupeři ji snadno „přejeli“.
V kádru je také vyšší počet hráčů, kteří jsou náchylní ke zraněním, opakovaně a dlouhodobě proto chybějí. To Priskemu objektivně stěžuje situaci. Svým způsobem to též vypovídá o špatném výběru hráčů.
Současný stav jde za těmi, kteří kádr sestavují. Tedy za sportovním vedením, Tomášem Rosickým a Tomášem Sivokem, a také trenérem Brianem Priskem.
Trefně stav Sparty v médiích už po prvním utkání v Alkmaaru zhodnotil brankář Jakub Surovčík, a to ještě netušil, jaký debakl čeká jeho tým v odvetě:
„Chybí nám vůle se o výsledek více porvat. Fotbalisty máme, ale někdy je to prostě málo.“
„Když se vrátím k derby, tak slávisti prostě nejsou lepší fotbalisti, ale přístupem nás totálně roznesli.“
„Každý si musí sáhnout do svědomí.“
Někdo namítne, že Jakub Surovčík byl donedávna jen náhradní brankář. Nemá ve Spartě ještě nic odchytáno, je mu 23 let a má velké řeči, na které mají právo lídři týmu. Rozkládá jimi ještě více vztahy v kabině. I takové reakce na jeho rozhovor jsem už slyšel.
Nemyslím si to. Chyba není ve slovenském brankáři, který se jen nedokázal udržet a řekl, co cítil. Spíše v tom, že Sparta skutečné osobnosti a nebojácné lidry, kteří by to řekli za něj, ani nemá. Je smutné, že to takto trefně dokáže pojmenovat pouze on.
Návrat Briana Priskeho na Letnou měl být garancí úspěchu. Kouzlo charismatického kouče však už poněkud vyprchalo. Mnohá jeho rozhodnutí z této sezony jsou těžko pochopitelná i pro některé z jeho příznivců a zastánců.
Priskeho nedotknutelnost přestává platit. Lars Friis byl v průběhu minulé sezony oprávněně silně kritizován, že neumí reagovat na nepříznivý vývoj, nedokáže nic zásadního změnit, střídá stále stejným způsobem. Brian Priske se v průběhu sezony dostal do podobného stavu. Dílčí změnu sice nyní učinil, když přešel ze systému s třemi stopery na čtyři obránce v řadě. Nic zásadního to ale nepřineslo.
Po debaklu 0:4 s Alkmaarem dánsky kouč řekl v médiích:
„Když se podívám na složení kádru dnes, před rokem a před třemi lety, tak vidíte spoustu nových tváří. Nemůže to být naše výmluva, ale máme hodně kluků, kteří si zvykají, jak být konzistentní. To bylo třeba v sezoně, kdy jsme vyhráli double, naprosto klíčové. Dokázali jsme opakovat dobré výkony a byli jsme konzistentní. Dnes nám to chybí. Pracujeme na tom, ale souhlasím s tím, že v klíčových zápasech v poháru v Mladé Boleslavi či proti Alkmaaru jsme nebyli dostatečně dobří.“
Brian Priske vše svádí na změny v kádru. Ty ale proběhly i při jeho prvním příchodu na Letnou. Tehdy vyšly. Fungovalo to. Nyní ne. Priske mluví o tom, že „nebyli dostatečně dobří v Mladé Boleslavi a proti Alkmaaru“. Už ale nezmiňuje, že Sparta propadla i v Plzni a na Slavii. A také, že výběr nových hráčů je také z části jeho job.
Sparta zatím na jaře nezvládla ani jedno utkání s těžším soupeřem. Po zápasech s týmy typu Dukly, Zlína, Hradce, Baníku či Slovácka od optimistů opakovaně slýcháme, že „Sparta vypadá dobře“. Pak přijdou utkání s týmy trochu vyššího levelu. A vše je náhle jinak.
Management Sparty čeká zásadní rozhodnutí. První varianta je nesnazší. Dát pro novou sezonu znovu důvěru dánskému kouči, který dostane prostor, aby tým v letní pauze rychle přebudoval. Jisté změny v kádru jsou evidentně nezbytně nutné.
Anebo snad Sparta sáhne v létě po novém trenérovi?
Domnívám, že když Sparta pod Priskem obstojně zvládne závěr sezony, tedy udrží druhou příčku v Chance lize, dánský kouč na Letné zůstane i pro další ročník.
Důvody k tomu jsou z mého pohledu tři:
Rosický a spol. v poslední době preferují zahraniční trenéry, ale o post ve Spartě se lepší evropská jména zrovna neperou. Ostatně fiaskem to dopadlo i minulé léto. Jen proto se nakonec Priske vrátil. Nový zahraniční trenér, bez znalosti klubu, hráčů a celé české ligy, by byl ještě větší „sázkou do loterie“.
Brian Priske má na Letné lukrativní smlouvu i na další sezonu. A to je druhý důvod. Ukončit ji ze strany klubu předčasně, nebude jednoduché ani levné. Znamená to vypořádat se s jeho odstupným, a také vyřešit početný tým jeho spolupracovníků, neboť nový kouč by si chtěl jistě přivést své lidi.
Že by Priske snad opět odešel sám, lze těžko očekávat. Jeho pověst, po rychlém vyhazovu ve Feyenoordu a tápání ve Spartě, dost utrpěla. Další atraktivní nabídka, podobná té z Nizozemska, už za této situace nejspíš jen tak nepřijde.
Třetím důvodem je dlouhodobá laxnost sparťanského vedení. Ani v době, kdy se Spartě nedaří, není pohledem z venku patrná žádná větší aktivita. Vlastně ani příliš nepřekvapilo, že management Sparty nyní ani náznakem neuvažuje o výměně trenéra. Na Letné si asi pořád ještě namlouvají, že jsou na správné cestě.
Další utkání Spartu čekají až po dlouhé reprezentační pauze. Na úvod se potká s průměrnými soupeři. Hostí devátou Karvinou a jede do Teplic, které jsou jedenácté. Když tato utkání vyhraje, někteří věční optimisté budou nejspíš opět hlásat, že „Sparta vypadá dobře“.
Jak na tom ale Sparta skutečně je, to nám ukáže až další průběh soutěže. Tedy především nadstavbová část, kde ji čekají znovu duely s týmy z TOP 6.
Další zdroje: statistiky Livesport, přímé TV přenosy Oneplay a Nova Sport
