Článek
Důvodů je více. Rozdělil bych je z pohledu pražské Slavie, tedy klubu, kterému se v sezoně v šestnáctičlenném ligovém pelotonu zatím daří zdaleka nejlépe, na vnější a vnitřní faktory. Mezi vnější patří v první řadě obrovská herní a výsledková krize pražské Sparty v podzimní části sezony, která tím z boje o titul vlastní vinou předčasně prakticky vypadla.
Také plzeňská Viktoria poztrácela body s „papírově“ slabšími soupeři a nezvládla ani jedno z dosavadních utkání s pražskou Slavií. Ve vzájemných soubojích má nelichotivé skóre 1:6, když na podzim prohrála v Edenu 3:0 a nyní ve Štruncových sadech odešla poražena 1:3. To ji stálo kontakt s vedoucím týmem tabulky a možnost více promluvit do boje o titul.
O Viktorii a jejím trenéru Koubkovi se často mluví s velkým uznáním. Faktem však je, že Viktoria Plzeň má po 23 kolech stejný počet bodů jako pražská Sparta, o jejímž podzimu se hovoří jako o tragédii. Oba kluby zatím ztratily shodně dvacet bodů.
Viktoria hraje stále na dvou „frontách“. Oproti pražským sokům ji sezona stojí mnohem více sil. Je prostě náročnější se připravit po čtvrtečním utkání s maďarským Ferencvárosem v Evropské lize na nedělní duel s odpočatou Slavií. Tím spíš, když se nejedná o první „anglický“ týden, ale hrajete to takto dlouhodobě. Plzeň má sice početně podobně silný kádr jako pražská „S“, ale místo unavených opor takovou kvalitu na střídačce nemá.
U velkých klubů v Evropě je normální, že hrají „anglické“ týdny takřka pořád. Ale také se obvykle o titul perou s jinými kluby, které jsou na tom podobně, tedy hrají současné ligu a Evropu. U nás je to jiné. Slavia a Sparta už v evropských pohárech nejsou. Plzeňští jsou v evidentně těžší pozici než oba pražské kluby. Viktoria navíc v Evropské lize opět postoupila, čeká ji tedy další evropský dvojzápas. Bude pro ni proto nesmírně těžké uhájit druhé místo v ligové tabulce proti lepšící se Spartě, která se bude nadále připravovat celý týden pouze na víkendový ligový vrchol.
Pak jsou tu z pohledu Slavie vnitřní důvody. Ten první souvisí s již zmíněným nižším vytížením týmu v jarní části sezony. Slavia z Evropské ligy vypadla nečekaně brzy. Je to jednoznačně neúspěch. Slavii to ale zároveň také pomohlo v Chance lize. Zažívá něco nového. Ubyly jí zápasy. Méně cestuje. Má mnohem více času na regeneraci a přípravu na ligové zápasy. Je nyní v dřívější pozici Sparty, která pod Brianem Priskem vyhrála dvakrát ligu také díky tomu, že hrála větší část sezony pouze českou nejvyšší soutěž.
Personálně stabilizovaný tým byl ve formě, odpočatý, nabuzený pouze na ligové mače. Soustředil se celý týden jen na jeden víkendový ligový vrchol. Trenér také nemusel dělat v sestavě výraznější změny. Brian Priske to odehrál celé se čtrnácti hráči. Sparta v tom měla velkou výhodu a dokázala ji využít. Teď jede na této vlně také Slavia.
Probíhající sezona je jiná než předchozí. Úkol od majitele a managementu Slavie zněl jasně: ligový titul! Klubový šéf Jaroslav Tvrdík to před sezonou vyhlásil veřejně. Slavia ho po třech letech půstu moc touží získat zpět. Trenér Trpišovský, na rozdíl od minulých sezon, pod tímto vlivem už na podzim nečekaně brzy stabilizoval sestavu. Přestal experimentovat, hledat hráčům netradiční posty v sestavě, rotovat větším počtem fotbalistů zápas od zápasu, jak bylo dříve jeho oblíbeným (zlo)zvykem. I když Slavia hrála na podzim zároveň Evropskou ligu, její sestava se příliš neměnila.
A když už, tak to bylo na úkor evropského poháru, jako v utkání Evropské ligy s Ajaxem Amsterdam, proti kterému Trpišovský nasadil ve čtvrtek slabší sestavu a opory šetřil na nedělní derby se Spartou. Ten, kdo pražskou Slavii pravidelně sleduje, dokáže v této sezoně prakticky takřka před každým utkáním uhodnout devět až deset hráčů z jedenácti, kteří v jejím dresu na začátku nastoupí. Někdy dokonce všechny. Doby, kdy nás Jindřich Trpišovský překvapoval sedmi či osmi změnami, jsou teď pryč.
Slavii to prospívá. Funguje větší souhra. Automatismy v její hře. Hráči, kteří spolu pravidelně nastupují, se nemusí na hřišti půl hodiny „hledat“. Snáz překonávají krize, když se momentálně týmu nedaří. Trenér od této strategie v Chance lize v sezoně ustoupil zatím pouze jednou. A nevyplatilo se mu to. V posledním utkání podzimní části v Teplicích nechal většinu opor na začátku odpočívat na střídačce. Nakonec některé klíčové borce za nepříznivého stavu na hřiště v průběhu druhé půle poslal, ale otočit vývoj zápasu se už nepodařilo. Slavii to tehdy stálo tři body. Je to zatím její jediná prohra v soutěži.
Další důležitou skutečností je, že Slavia má po letech hledání, kdy měla v sestavě také osm či devět cizinců, opět pevné české jádro. Tak jako v éře Koláře, Bořila, Součka, Coufala, Kúdely, Škody a spol. Dnes takové jádro tvoří zejména Staněk, Holeš, Zima, Bořil, Chorý a Provod. V základní sestavě se pravidelně objevuje šest až sedm českých hráčů. Na „domorodce“ se nabalili kvalitní cizinci, kteří jsou už stabilními členy základní sestavy. Patří mezi ně Diouf, Dorley, Zafeiris či Ogbu.
Slavii výrazně prospívá, že má finančně silného majitele. Vždy mohou samozřejmě přijít nabídky pro její hráče na přestup do ciziny, „které se neodmítají“. Patří mezi ně zejména ty z Premier League. Mladí zahraniční fotbalisti, které Slavia kupuje, pochopitelně Prahu nemají jako cílovou stanici pro celou kariéru. Když se jim podaří v pražském klubu výkonnostně vyrůst, touží po přestupu do většího klubu ve zvučnější evropské lize.
Stejně tak se stane, pokud výkonnostně rychle „vylétne“ nějaký český hráč a bude o něj velký zájem. Jako o Kinského. Takovému přestupu nemá smysl bránit. To je logický úděl všech klubů z menších zemí. Lokálních evropských lig. Ale i menších klubu z velkých zemí. Žádný český klub, i kdyby fungoval sebelíp, se nikdy nebude moci ekonomicky rovnat evropským velkoklubům z TOP lig. To ale neznamená, že proti nim nemůže občas fotbalově uspět. Nebo se o to alespoň pokusit.
Podstatné je, že Slavia díky současnému finančnímu zázemí nemusí prodávat hráče „za každou cenu“, aby pokryla provozní náklady. Jako v dobách čínských majitelů, když se jejich přísun financí výrazně omezil a klub si musel v každém přestupním termínu pomoci prodejem několika hráčů. I těch, které by si býval rád ještě ponechal. To pak mělo vliv na skladbu a horšící se kvalitu hráčského kádru. Nyní je situace jiná. Slavia v lednu prodala za velké peníze Kinského a ostatní nabídky na klíčové hráče základní sestavy, které nebyly z kategorie těch „co se neodmítají“, si mohla dovolit posunout na pozdější termín.
Jediná větší změna oproti podzimu v sestavě Slavie je na brankářském postu. V bráně dal Jindřich Staněk snadno zapomenout na podzimní výkony svého předchůdce. Není sice tak brilantní v rozehrávce, ale nemá ji rozhodně špatnou. Obstojí v ní. Není to jeho hendikep. Někdy je možná i přínosnější dlouhý nákop, je-li přesný, který překoná velkou vzdálenost a dostane se hluboko do soupeřovy půlky hřiště, než zdlouhavé rozehrávání nakrátko.
Jinak toho zatím brankář Slavie mnoho řešit nemusel. V bráně je (z mého subjektivního pohledu) více znát jako osobnost. Kinský je pořád ještě brankářský „bažant“, což nemyslím nijak zle, ale projevilo se to trochu i na jeho prvních týdnech působení v Anglii. O pár let starší Staněk dokáže všechny kolem sebe „zpucovat“. Tím jak se chová, jak vypadá, má u soupeřů respekt.
Výkon špičkového týmu musí stát na kvalitní obraně. To je vždy základ. Slavii se to v této sezoně daří. Stoperská trojice je stabilní a málo propustná. Točí se v ní - v závislosti na zdravotním stavu hráčů - především čtveřice Holeš, Bořil, Zima a Ogbu. Na jaře už také mladý Chaloupek.
Tomáš Holeš bývá občas limitován drobnými zraněními, pro které někdy vynechá zápas. Když ale hraje, je spolehlivý: rychlý, tvrdý a důrazný. Jako v utkání v Plzni. Jan Bořil po těžkém zranění na podzim překvapil nečekaně skvělým návratem i faktem, kolik toho ještě odehrál. Pomohl nejen herně, ale také jako výrazný lídr týmu. V tom mužstvu i trenérům hodně pomohl. Na jaře zatím opět chybí. David Zima měl v sezoně výkonnostní výkyvy. Jarní část ho ale zatím zastihla ve výborné formě.
Pokud se Igoh Ogbu vyvaruje občasné hloupé chyby či podivného faulu, je to na české ligové poměry výrazně nadstandardní stoper s mimořádnými fyzickými dispozicemi i kvalitními herními vlastnostmi. Dá se předpokládat, že v létě zamíří někam dál na Západ od hranic České republiky.
Ostatně Slavia se na tuto možnost už připravuje. Má v Karviné na „adaptačním kurzu“ nadějného stopera Sahmkou Camaru, kterého v zimě koupila ze Švýcarska. Uzdravit by se měl stále ještě mladý stoper Tomáš Vlček, který před zraněním nakoukl i do národního týmu. Potenciál růstu má určitě další stoperský mladík Štěpán Chaloupek, který se při absenci Holeše ukázal výborně v utkání s ostravským Baníkem.
V záloze mají stabilní pozice uprostřed operující Oscar Dorley a Christos Zafeiris, ale také na krajích běhaví wing beci Malick Diouf vlevo a David Douděra vpravo. Záložní řadě výrazně prospěla personální stabilizace. I když má některý z hráčů slabší období, jako třeba ze začátku února Oscar Dorley, snáz to překoná. Zafeiris s Dorleyem jsou už sehraní. Dobře se doplňují v ofenzivě i hře dozadu.
Malick Diouf měl skvělý podzim. Dokázal se prosadit i v koncovce. Nyní nehraje vyloženě špatně, ale zatím to není úplně ono. Není tolik efektivní dopředu. Podzimní laťka je vysoko. Možná se na něm také trochu podepsaly spekulace o možném zimním odchodu do Premier League. Jeho výkony by ale měly jít opět nahoru.
David Douděra je fyzicky a rychlostně výborně disponovaný bojovník. Pořád ale trošku „janek“ v zakončení, které je zatím jeho slabinou. Přece jen ho také limitují nižší technické dovednosti. V Plzni však ukázal, že umí dát i velmi kvalitní přihrávku před bránu po rychlém průniku. Tomáš Chorý z ní vstřelil první gól utkání. Nádherná akce.
Záloha v tomto složení „šlape“ dobře. Chybí jen častější střelba ze střední a větší vzdálenosti. To vidím jako hendikep. Slavii tato schopnost chybí zejména v situacích, kdy se nemůže prosadit průnikovými přihrávkami a centry do šestnáctky.
Také v záložní formaci se dají očekávat možné letní odchody. Nejvíce je to ve hře asi u Dioufa a Dorleye. Proto si pražský klub už předem připravuje na tyto posty mladé hráče: Botose, Mosese, Pecha či Teaha.
Vykrystalizoval také útok ve složení Schranz - Chorý - Provod. Zejména příchod Tomáše Chorého z Plzně týmu výrazně pomohl. Ač se kolem jeho přestupu napsalo mnohé, včetně toho, že to je pro pražský klub finanční průšvih, protože peníze, které za něj Slavia dala, už nikdy neuvidí.
Ukazuje se však, jak moc je Chorý pro Slavii důležitým hráčem. Co jí v české lize před jeho příchodem tak chybělo. Ztrácela body proti „papírově“ slabším týmům, když se jí někdy nedařilo překonat obranný val. Teď si s tím většinou umí v ligových utkáních dříve či později poradit. Když to nejde kombinací, zjednoduší hru, prosadí se centry do vápna, kde má velmi dobré hlavičkáře. Nejen Chorého, ale také Chytila, Zimu, Schranze či Ogbua.
Tomáš Chorý samozřejmě není vytříbeným technikem a hbitým, lehkonohým fotbalistou. Je to však velmi důrazný hroťák s úctyhodnými fyzickými parametry. Vhodný zejména pro nátlakovou hru. Dokáže pracovat pro tým, vázat na sebe obránce, udělat pozici pro spoluhráče a také vstřelit důležité góly. Zdá se také, že v poslední době zapracoval na větší psychické odolnosti. Zvládá vypjaté situace bez dřívějších excesů, kvůli kterým si vysloužil špatnou pověst. V nedělním utkání v Plzni na něj byl velký tlak od domácích fanoušků i hráčů, ale dal to. Udržel nervy na uzdě a hrál výborně. Dvě branky jsou jasnou odpovědí.
Pokud Slavia s výrazným přispěním Tomáše Chorého vyhraje ligu a postoupí do Ligy mistrů, bývalý plzeňský útočník se jí mnohonásobně vyplatí, i když ho už nikdy velkým přestupem přímo nezhodnotí. Kromě sportovních úspěchů totiž „přiteče“ do její klubové pokladny z UEFA více než 800 milionů korun. K tomu další finance za mistrovský titul a bonusy od sponzorů. Proti tomu jsou miliony Plzni za přestup Tomáše Chorého „jen drobné“.
Lukáši Provodovi těžké zranění přerušilo slibně rozjetou kariéru. Směřovala do zahraničí. Vypadalo to bledě, ale po dlouhé rekonvalescenci se vrátil. Trvalo to dlouho než nabral dřívější formu, ale dokázal to. Dobře hrál už minulou sezonu. Pokračuje v tom dál. Velký přestup v kariéře už asi také neudělá, ale udrží-li si současnou výkonnost, pro Slavii může být ještě dlouho velkým přínosem.
Když má den, je výborný. Dokáže se prosadit i individuálně. Někdy se to snaží „strhnout na sebe“, když se týmu úplně nedaří. Vždycky se to úplně nepovede. Je ale dobře, že to zkouší. Je to hráč, který patří k zmíněnému českému zdravému jádru týmu, které je tak potřebné zejména v situacích, kdy to mužstvu především ve venkovních zápasech až tak nejde.
Ivan Schranz je sice slovenský reprezentant, ale v české lize i samotné Slavii působí už dlouho a je proto považován za „domorodce“. Fotbalový univerzál možná nemá na první pohled tak velké fotbalové přednosti, ale jeho výkony často rostou s důležitostí zápasu. Je to pracant. Umí přispět i gólově.
Slavia oproti dřívějšku také nemá větší marodku. Pryč jsou hráči, které mě trenér v oblibě, znal je dlouhodobě, některé z předchozích působišť, držel nad nimi dlouho ochrannou ruku, ale bohužel byli často zranění či nemocní. Myslím tím zejména bývalé opory Petra Ševčíka a Lukáše Masopusta.
Kádr Slavie byl sice v minulosti široký, ale na marodce měla mnohdy také osm či devět hráčů. Takže výběr nebyl až tak velký, jak se mohlo zdát. Současný kádr Slavie je, zdá se, v tomto směru odolnější. I to je další důvod, proč se sestava tolik nemusí měnit. Slávistická marodka je nyní skoro prázdná. Dlouhodobě zranění jsou pouze ofenzivní záložník Lukáš Vorlický a stoper Tomáš Vlček. Oba už po operaci kolena trénují. Zdravotní problémy má už zmíněný kapitán Jan Bořil. Jinak je kádr kompletní.
Současná sestava Slavie má také jistá omezení. Funguje výborně zejména v české lize. Systém „vše na Chorého“ (řečeno s jistou nadsázkou) má své limity. To bylo viditelné už v zápasech Evropské ligy. Když má soupeř dobře organizovanou obranu, která dokáže eliminovat autory centrů do vápna, a k tomu má takticky a fotbalově vyspělé, pohyblivé stopery, kteří to v pokutovém území uskáčou a odhlavičkují, má Slavia rázem problém se prosadit. Ostatně v zápasech Evropské ligy na domácím stadionu ani jednou ze čtyř pokusů nezvítězila. A to bylo velmi nepříjemné překvapení.
Pokud vše dopadne tak, jak se to momentálně jeví, bude hrát Slavia v příští sezoně Ligu mistrů. Čeká ji „jiný svět“. Takový, jaký jsme mohli vidět při vystoupeních Sparty v této sezoně. V novém systému Ligy mistrů s osmi zápasy jistě narazí také na nějakého „hratelnějšího“ soupeře, ale také na kluby z „jiného světa“, v kterých hrají nejlepší světoví hráči.
V těchto zápasech jsou bohužel technické i pohybové nedostatky fotbalistů mnohem více viditelné. Chyby, které v české lize projdou, se neodpouštějí. Špičkoví soupeři umějí i malá zaváhání a ztráty míče rychle a účinně trestat. Vše se děje ve větší rychlosti. Šancí v utkáních pro české týmy také nebývá tolik. Na jejich realizaci je méně času. Když se naskytnou, je třeba je proměnit. Produktivita byla velmi bolavou stránkou slávistických výkonů v Evropské lize. V Lize mistrů to bude v tomto směru ještě náročnější.
V Evropě se obecně hraje často trochu jiný fotbal. Více rychlostní, běhavý „nahoru-dolů“. Také se hraje více po zemi. Hra je techničtější, více kombinační. Méně se přerušuje, více hraje. Samozřejmě mám na mysli vydařená utkání. Najdou se i ta opačná, kde to takto nevypadá.
Česká liga je více takticky svázaná, hodně agresivní, soubojová. Utkání je často hlavně urputným bojem. S velkým množstvím soubojů, kde úřadují ve vzduchu lokty a na zemi skluzy. Míč léta hodně často vzduchem a bojuje se o něj.
Proto v týmu, jakým je Slavia, potřebujete na některých postech trochu jiné typy hráčů v Chance lize, kde obvykle dominujete, celý zápas „bušíte“ na „dveře zaparkovaného autobusu“, které se snažíte otevřít. Hrajete vyloženě nátlakový fotbal na půli soupeře.
Odlišné typy hráčů využijete na některých postech sestavy v Evropě, tím spíše v Lize mistrů, kde běháte naopak proti favoritovi utkání hodně času bez míče. Bráníte a snažíte se, pokud míč získáte, o rychlý přechod do útoku. Hrajete na brejky. Zvláště ve venkovních utkáních.
Slavii dříve více vyhovoval evropský fotbal, ale měla zase problémy to někdy zvládnout v „soubojové“ české lize. V poslední době to má obráceně. Je to vcelku pochopitelné. Na první dobrou je viditelné, do kterého fotbalu se takový Tomáš Chorý hodí více.
V situaci, kdy klub hraje dvě odlišné soutěže, je částečná rotace hráčů pochopitelná a žádoucí. Za předpokladu, že má v kádru potřebnou kvalitu nejen v základní sestavě. Jinak může vypadat na některých postech sestava Slavie pro domácí duel kupříkladu s Pardubicemi a jinak třeba v Barceloně. Každé utkání bude vyžadovat jiné schopnosti. Slavii tedy nejspíš na podzim opět čeká větší rotace hráčů. Osa týmu by ale měla zůstávat stejná.
Je otázkou, kdo ze současného kádru v letním přestupním oknu opravdu odejde. Jak moc to zasáhne slávistickou základní sestavu. Pokud Slavia ligu v květnu vyhraje, bude v příjemné pozici velkých evropských klubů, které mají letní období bez kvalifikačních bojů na to, aby se mohly na podzimní část sezony v klidu připravit. Změny strávit a některé nové hráče zapracovat do týmu. Nechme se překvapit, na co to pak bude v Lize mistrů stačit. Zda bude vystoupení slávistů v této elitní soutěži důstojnější než sparťanů.
Pořád jsme ale teprve v únoru. „Nikdo ještě ligu v únoru nevyhrál“, správně podotkl trenér Trpišovský po vítězném utkání Slavie v Plzni v rozhovoru pro O2 TV Sport. On sám určitě cítí, že jeho tým by to už měl zvládnout. Zároveň je logické, že krotí euforii, protože zápasů do konce sezony zbývá ještě pořád hodně.
Slavia vede Chance ligu po 23. kole o 13 bodů před plzeňskou Viktorií a pražskou Spartou, které mají stejný počet bodů. Slavia má na kontě 62 body z 69 možných. Dvacetkrát zvítězila. Body ztratila pouze ve třech utkáních. Remizovala hned v 1.kole 0:0 na Slovácku, pak v 14.kole 1:1 v Hradci Králové a prohrála 1:0 v 19.kole v Teplicích.
Do konce základní části jí tedy chybí sehrát sedm utkání. Dalších pět v nadstavbové části. Dvanáct zbývajících zápasů znamená zisk 36 bodů maximálně. Slavii čekají ještě dvě utkání se Spartou a jedno s Plzní. I kdyby v těchto třech zápasech vyšla zcela naprázdno, což asi nikdo moc nepředpokládá, stále bude mít na své pronásledovatele k dobru čtyři body. Navíc při rovnosti bodů po nadstavbě platí, že mistrem ligy je tým, který měl vyšší počet bodů po základní části. To je další bod ve prospěch Slavie.
I když Jindřich Trpišovský říká, že v únoru ligu ještě nikdy nikdo nevyhrál, a má pravdu, je také zřejmé, že Slavia si to už může prohrát jedině sama nějakým kolapsem či hrubým podceněním situace. Nic tomu však v současnosti nenasvědčuje.
Zdroje: statistiky Livesport + přímé přenosy O2 TV ze zápasů Chance ligy
